...............Nebojme si zítřků, třeba žádné nepřijdou xD..............

Sirius Black-Hledání citu

30. dubna 2008 v 16:45 | Nakuta(já) |  Peklem i nebem
Přišlo rozhodnutí- budu psát příběh, ještě nevím, jak ho ukončím, každopádně se bude skládat z různých částí. Jestli si to někdo přečte, bylo by fajn, kdyby napsal, co si o tom myslí.
Váš autor

"Crucio! Ty parchante! Ty jedna hnusná špíno! Crucio! Crucio!"
Sirius se svíjel v bolestech. Nekřičel, trpěl tiše. Život ho naučil statečně snášet utrpení, která mu jeho rodina s oblibou působila. Když na něm zkoušeli kletbu, která se nepromíjí, Sirius se naučil neplakat. Jakákoli fyzická bolest byla ničím oproti tomu co cítil uvnitř.
Měl zraněnou duši. A to jen díky nim. Už jako malý kluk poslouchal vyprávění o mudlovských šmejdech, kteří jsou pro kouzelnickou společnost přítěží. Učili ho, že čistokrevnost je zásadou. Jako dítě jejich řeči poslouchal, jedním uchem je pouštěl ven a druhým dovnitř. Byly to jejich názory.
Postupem času věděl s naprostou jistotou, co je jeho rodina zač. Zdáli se mu odporní. Ta jejich posedlost čistou krví.
"Prohnilá..vaše krev je prohnilejší, než krev těch největších mudlů..." zasípal, jednou rukou si držel žebra.
"Crucio!" zaječela baba Blacková opět. Opíjená nenávistí. Ublížit mu, tomu hnusnému zrádci, co byl jejím synem. Ne, změřila si ho pohrdlivě, nikdy jím nebyl.
Sirius před dvěma týdny oslavil svoje šestnácté narozeniny. Vlastně to probíhalo tak, že si sám koupil dárek v podobě nebelvírského plakátu a připíchl ho na zeď kouzlem trvalého přilnutí. Varovný dopis z mnisterstva: ještě vám nebylo sedmnáct! -spálil ho v krbu.
Ztěžka jí pohlédl do očí. Byla mu tak odporná! Její zvrácenost, srdce, které byla ochotna kdykoli propůjčit Pánovi zla.
Jeho tělo se otřásalo. S vynaložením posledních sil ji pohlédl do bezcitných očí: " Jak já vás nenávidím!"
"Chcípni ty prohnaný červe! Crucio! Chcípni! Crucio........"
Celé tělo měl v jednom ohni. Než padl k zemi, místnost mu připomínala rozmazanou čmouhu.
Paní Blacková na něj malý okamžik zlostně hleděla, než zastrčila hůlku do hábitu.
"Regulusi! Dáš si k večeři vepřové nebo hovězí?" zavolala o poznání klidněji. Alespoň on ji nezklamal. Stal se Smrtijedem a hrdost, kterou by správná matka měla rovným dílem darovat oboum svým dětem, připadala pouze jemu.
"Udělej co chceš, matko..." ozvalo se z patra podrážděně.
"Dobrá, tak nezapomeň přijít synku." Usmála se, když překročila Siriusovo tělo a omylem do něj kopla.
"Nezapomenu." sykl.
********************
Probudil se uprostřed noci na tomtéž místě, kde ho mučila. Hádal, že může být něco kolem půlnoci, v domě panoval klid. Rozhodl se vstát ze studené podlahy. Potlačil zakňučení, když ho v hrudi píchlo. Měl zlomená nejméně dvě žebra.
Vyškrábal se na nohy až na druhý pokus. Kulhavě, přidržujíc se zábradlí, vystupoval do schodů.
Jeho pokoj se skládal ze dvou barev. Ze dvou nebelvírských barev. Zlatá a červená byly snad všude. Na zdi byly kouzlem trvalého přilnutí připevněny obrázky lvů, mezi nimi i ten, který si Sirius zakoupil k šestnáctým narozeninám.
"Budete mi chybět..." zašepal a podrbal jednu ze šelem pod krkem. Spokojeně zavrněla.
Jestli si posledních šestnáct let nebyl jist tím, o čem přemýšlel dlouhé hodiny uvězněn v domě Blacků, tak nyní to věděl jistě. Odejde.
Opatrně balil svoje věci. Nespěchal, ale na druhou stranu taky věděl, že by nebylo příjemné setkat se s matkou. Jistě by si ráda zopakovala trénink.
Zaklapl víko kufru. Pohled mu padl na zrdcadlo. Spatřil svůj pohublý obličej, lemovaný neposednými černými vlasy a šedomodré oči. Většina holek z Bradavic po něm přímo šílela. Co by asi řekli tomu, kdyby se dozvěděli, že jejich hvězda je od mala obětí stupidní ideologie? Byl si jist, že by to nepochopili. Sirius už jako malé dítě postrádal lásku, jako přednost stavěli Blackovi čistou krev. Nebylo tedy jeho vinou, že žádnou z dívek nedokázal milovat. Bylo to vinou společnosti.
Tak dost..přikázal si. Potom bez jediného ohlédnutí vyšel do temné chodby.
********************
Chystal se vzít za kliku venkovních dveří, když v tom si něčeho všiml. Tedy někoho.
"Kráturo, pojď sem."
Velké žluté oči si ho znechuceně měřily.
"Nevděčný krvezrádce mluví na Kráturu...Nejspíš se chystá opustit svoji laskavou matku...Och,co ta s ním má za trápení! Krátura ví, Krátura ví..."
"Zmlkni!" přikázal nevzrušeně.
Mumlal si pro sebe další nadávky, když se mladému Blackovi ukláněl.
"Krátura poslouchá. Co si pán žádá?"
Zapřemýšlel, jestli to,co se chystá říct, má nějakou logiku. Regulus se ho nikdy nezastal, chodil kolem něj jako by Sirius byl kus prohnilého hadru. Přesto však...Má ho rád? Ne, Sirius k němu nikdy nic nepociťoval. Věří tedy, že Regulus není tak úplně jako oni? Smrtijed, co jím nikdy být neměl...
Ochráncovský pud?...
"Chci, abys dával pozor na Reguluse Kráturo."
Skřítek vykulil oči. Krvezrádce nikdy nic takového nežádal. S bratrem spolu nekomunikovali, s nechutí se vyhýbali jeden druhému.
"Pán si přeje, aby Krátura dohlížel na jeho bratra?"ujistil se a zapomněl při tom na urážky ohledně čtisté krve, kterými Siriuse častoval.
"Udělej to, prosím."
Poprvé za svůj život uslyšel domácí skřítek žádost, nikoli příkaz. Nevěděl, co se děje, ale mladého pána Reguluse obdivoval. Velice ochotně na něj tedy mohl dohlédnout. Přesto ale...
Se smíšenými pocity odpověděl: "Jak si pán přeje..."
**********************
Stál před rodinným sídlem Blacků. Konečně je tedy opouští. Chladný noční vzduch mu cuchal vlasy. Naposledy se ohlédl.
Přísahal by, že v okně zahlédl bratrův obličej a podivný úšklebek na jeho tváři. Sirius sám si nebyl jist tím, co před malým okamžikem udělal a ačkoli si ani nebyl jist tím, zda ho vůbec pozoruje, kývl hlavou směrem k oknu jeho pokoje.
Pak se obrátil k domu zády. Slíbil si, že už se nevrátí.
***********************
K domu Potterů dorazil déle, než očekával. Dával to za vinu zlomeným žebrům a drobným zraněním způsobeným kletbou Cruciatus. Teď tam už dobrých dvacet minut stál a uvažoval. Bylo neslušné zvonit na někoho ve tři hodiny ráno, navíc s požadavkem o azil.
Nakonec se přece jen odhodlal. Jednou krátce stiskl zvonek.
Vděčně přivítal Jamese, který mu přišel otevřít. S rozcuchanými vlasy v pomačkaném pyžamu si mnul oči. Brýle neměl.
"Cooosestal...?"
"Tichošlápku?" vydechl překvapeně.
"Ehm...ahoj Dvanácteráku."
"Co tu děláš? A tuhle dobu. Stalo se něco?"
"Já...hledám domov..."
Pohlédli si do očí. James poznal, že Sirius není ve své kůži. Pokusil se ho objemnout.
"Žebra..." zaskučel chlapec.
Davnácterák ho nejistě poplácal po rameni.
"Všechno ti povím..." slíbil Black.
"Dobrá...a pokud jde o tu záležitost předtím.."
"Záležitost?" zeptal se Sirius opatrně.
"Ano. Myslím že jsi ho našel..." usmál se James.
"Ale koho?" Black se zatvářil nechápavě.
"Domov, Tichošlápku. Domov."
Potter poodstoupil,aby Sirius mohl vejít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tinka Tinka | Web | 30. dubna 2008 v 17:38 | Reagovat

Super :) Jsem zvědavá jak to bude pokračovat.

2 tonks tonks | Web | 1. srpna 2008 v 11:28 | Reagovat

prečo som si ja toto neprečítala skôr? neviem, zdala sa mi to v tom rozcestníku dáke suché, ale teraz som to dohnala :D

je to perfektné, proste máš talent, a ten by si mala rozvýjať. ozaj rada by som niečo zistila: koľko máš vlastne rokov? lebo tie myšlienky v poviedkach mi nahovárajú, že to nebude dákych 12 (a teraz napíš, že máš 12 a odpadnem :D)

no budem rada, ak mi odpovieš :)

3 Angela Angela | Web | 1. srpna 2008 v 12:15 | Reagovat

Souhlas s tonks. Teď jsem si to přečetla.. a nelituju toho :)) Moc krásný je to, tak! :) Atmosféru kapánek narušio to "Potter" v poslední větě :D Mě by tam víc sedlo "James". No ale to je fakticky drobnost. Pěkný :))

4 wisty wisty | E-mail | Web | 1. srpna 2008 v 12:27 | Reagovat

ježiš, to bylo krásný!!

5 Izabela1996 Izabela1996 | Web | 1. srpna 2008 v 16:08 | Reagovat

Zajímavé. Vždycky jsem přemýšlela o otm jak se rozhodl opustit domov

6 Lenka Lenka | Web | 1. srpna 2008 v 16:18 | Reagovat

Ou....to bylo náherný=)Takový.....procítěný.....ve většině povídek se popisuje Sirius spíš jako rozmazlenej spratek, ale tady jsi to vzala z jiného konce....moc krásný=)

7 Hope Hope | Web | 1. srpna 2008 v 23:20 | Reagovat

krásné :o) ostatně jako všechno :o)

8 stroopy stroopy | Web | 2. srpna 2008 v 17:34 | Reagovat

skvely :) fakt... moc se to povedlo :)

9 martnka martnka | Web | 3. srpna 2008 v 8:08 | Reagovat

promin, že komentík píšu až ted, bylo to ale super, myslím, že ze siriuse a reguluse by mohli být i normální bráchové kdyby regulus nebyl takový zbabělec a neustále neposlouchal svou drahou matičku

10 bláňa bláňa | E-mail | 14. srpna 2008 v 23:43 | Reagovat

jojo, kdyby regulus furt neposlouchal tu jeho pitomou máti tak by to byl normální kluk!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama