...............Nebojme si zítřků, třeba žádné nepřijdou xD..............

Květen 2008

Topit a pařit

28. května 2008 v 20:41 | Nakuta(já) |  Pobertoviny:D
No, myslím, že se mi moc nepovedla, psala jsem ji dosti narychlo...
Autor
Už dvě hodiny se flákali po Zapovězeném lese a kde nic tu nic. Petr také přidal ruku k dílu a snaživě čichal kolem sebe, lanýže však nikde. Značně rozmrzelá Evansová kopala do prašivěk a zívala. James usoudil, že od ní dostane nanejvýš přes držku, žádnou pusu, jak si předtím plánoval a nabroušeně odhrnoval větve ze svého obličeje.
Přestal, když mu jedna z nich vypíchla oko a on usoudil, že nyní už stejně nemá jakékoli snažení cenu,když nic nevidí.
Poslepu se dotápal na rozbahněnou mýtinu.
"Já bych se vrátil." zakňoural Petr, rypák celý od bláta.
"A kudy?" zeptal se Sirius posměšně a zabořil se po kolena do bažiny vedle poloslepého Jamese, jehož nářku si nikdo nevšímal.
"Mám dojem, že jsme se ztratili." prohodil Remus s pohledem zabodnutým do měsíce, toho dne v úplňku. Aby jste tomu rozuměli čtenáři tohoto prašivého příběhu... Totiž když se Lupin dozvěděl, že nedostane za proměnění ve vlkodlaka zaplaceno, rozhodl se, že bude pouze člověk a sežene si nějakou slušnou práci. Remus chtěl být hajzlbába.
"Ztratili?" vyděsila se Lily a cupovala další muchomůrku na padrť.
V tu chvíli Petrovi všechno docvaklo, odhadl záměr téhle povídky.
"Přece jen je houbařská sezóna!" zaradoval se.
"No jo, to je fakt," musel souhlasit Black, jež ve skutečnosti neměl ponětí, co to houbařská sezóna znamená.
"Necupuj ty houby Evansová, nebudeme mít co jíst!" zaječel v náhlém závanu hysterie James a sledoval ji jedním okem( to druhé, jak jsme se dozvěděli před malým okamžikem, nu..okamžikem, ono se to vlastně bere podle toho jak rychle umíte číst..takže to druhé prostě už neměl).
"Vypadá to, že tady budeme muset přenocovat." rozhlédl se Remus povzbudivě kolem a doprostřed bláta si dotáhl smrkovou větev, jako že se přikryje.
"Tady?!" zajíkla se Lily a dobře mířenou střelou vyslala mochomůrku na Jamese.
"Jo, tady." vysvětlil Lupin a říkal si, jak ta ničitelka hub jen může být tak blbá.
"Nechci tu spát!" vztekala se Evansová.
"Tak vylez na strom, třeba uvidíš světýlko.." namíchl se Potter a plival při tom jedovatou houbu.
"Dobře." začala Lily lézt na nejbližší smrk.
Oči Pobertů upřeně sledovaly její sukni...
"Něco vidím!" zavolala, sotva dva metry nad zemí.
"To jsou moje oči, musíš vyléz výš ty krávo." zahulákal Náměsíčník a třel si zářící zorničky.
A zrzka lezla a lezla.
"Něco vidím!" ozvala se znovu.
"Tak slez, jdeme tam." zaječel Sirius.
A tak se lanýžová výprava vydala směr světýlko.
"Něco cítím." začichalo prase-Petr.
"Lanýže?" zeptal se se zájmem Lupin, který pořád ještě nepřestal doufat v pár kaček od pojišťovny.
"Ne, je to něco jiného..."
"To jsou lysohlávky!" zavětřila Evansová s čichem profíka.
"To bude i něco silnějšího.." nedal se psí tlama Sirius.
"Kruci, kde je James?!" vzpomněl si najednou Remus.
"Vy jste ho z toho bahna nevytáhli?" ptal se Black s povytaženým obočím.
"My?!" pobouřeně vypískl Péťa.
"Jo, vy." přidala se na Blackovu stranu Evansová, ale vzápětí z toho zase šikovně vybruslila:" Ať si tam klidně shnijě, třeba s ním jendou budou naše děti topit..."
"Měl bych pro něj jít, je to člověk, kterýho mám hrozně rád." uvažoval Sirius nahlas, skutečnost však byla jiná. U Jamese si už dlouho válel šunky, díval se na sprostá DVD a jedl. Nechtěl o to teď přijít, jelikož paní Potterovou by asi nepotěšila skutečnost, že z jejího synáčka je uhlí.
"Fajn, ale my pokračujeme za světýlkem," sdělil mu Rem," a vezmi si s sebou Petra, když se nejedná o lanýže, je to dobrej stopař. Třeba loni, prostě jsem nemohl najít jednu ponožku..no a Petr ji objevil v záchodové míse..."
"Eh, eh..," odkašlala si Evansová.
Lupin nasadil andílkovský úsměv. A tak se výprava rozdělila. Krysa a Pes šli hledat Dvanácteráka a Evansová s vlkodlakem putovala za světýlkem.
"Pořád cítíš lysohlávky?" zajímalo Remuse, když kráčeli značnou chvíli,
"Je to čímdál silnější.." přikývla vážně.
"Slyším muziku!"
"Já taky...myslíš že to je punk?"
"To je přece Simple plan.." zaradoval se Lupin a vzpomněl si na svůj první koncert Simple plan, na kterém se radostí počůral.
Na mýtině ozářené spoustou zářících a poblikávajících reflektorů a taky ohromných točících se disco koulí, pařilo na dvěstě lidí.
"Kdo je ten magor, co vběhl na pódium?"
"Myslíš toho v té šále, co má na sobě kostkovanou sukni a troubí na trumpetu?" zajímalo Remuse.
"Jo."
"Tak..to bude Brumbál." pokrčil rameny a vydal se ke stánku s občerstevním.
Při písničce The end si vzpomněl na Jamese. Jestlipak jeho kámoš ještě žije?-Pokud ne, co se dá dělat...Náměsíčník by jeho smrt řádně zapil...
Je James živ, nebo je z něj uhlí? Co potká Petra a Siriuse? Jak si Remus a Lily užijí koncert? A co jsou vlastně zač ty lysohlávky?- dozvíte se v příští kapitole.

11.kapitola:Stalo se v noci

24. května 2008 v 21:29 | Nakuta(já) |  Životy některých
Dočkali jste se:D Takhle máááááxi(možná ne tak maxi) dlouhá kapitolka je tu pro vás, tak doufám, že se dočkám komentářů..:) Věnování no...je to pro pravidelné čtenáře, které nebudu radši vypisovat, jelikože by mi bylo mooooc líto, kdybych zkomolila něčí jméno. No každopádně tady musím uvést jméno žirafa Amina, která je fakt výborná agentka, asi jako James Bond..to její maskování...poznáte jí tak, že si zapomene smazat adresu blogu:D:D:D Taky se omlouvám, že mi to tak trvalo..prostě jsem měla hafo práce, ale vy to určitě pochopíte, že jo lidi? Já vám to vynahradím touhle kapitolou a příští taky..a taky přespříšětí...tak dost mých keců..:D
Váš a jen Váš, taky trochu Váš a hodně Váš : Autor:)
"Narážíš na..."
"Na nic nenarážím." zaculila se, probodávaje ho pohledem.
Mlčel a ona vyčkávala. Nepohnutě naslouchali odbíjení hodin.
"Rád letám.." řekl pak a bůhví proč se ošil. Jako by mu připadalo nemístné komunikovat s holkou, která když chce, tak se může nasoukat k Evansové do postele a vyprávět si s ní strašidelné historky.
Neodpověděla a a zkoumavě si ho prohlížela.
Co vlastně té Lily doopravdy vadí? Je to super kluk.
Přátelsky do něj cvrnkla.
"Tak víš co, Jamesi? Poletíme. Jen musíme někde splašit koště."
Hnědé oči přemítaly, zda Agnes nežertuje.
"Tak počkej," usmál se pak," dojdu pro to svoje.."
Zmizel v chlapeckých ložnicích a vrátil se s Nimbusem v ruce. Držel ještě něco a když došel k ní, poznala dva černé hábity.
"Aby nám nebyla zima, koneckonců máme na sobě tohle.."
Martinová si uvědomila, že stejně jako James má na sobě pyžamo. Nevydrželi to a oba vybuchli smíchy. Najednou jim to připadalo fádní. Ve spacích úborech se plížit až na školní pozemky..
"Tak jdem." přehodil ji Dvanácterák hábit galantně přes ramena a nechal ji jako první prolézt portrétem Buclaté dámy.
Plížili se hradem jako dva cvoci. Agnes byla ráda, že je James po jejím boku, neboť kolem vládla jakási děsivá nostalgie, i stěny jako by byly ponořené do spánku a obrazy šeptaly.
Stiskla svému společníkovi ruku, za což se vzápětí zastyděla. Chtěla se mu vytrhnout, ale on stisk pevně opětoval.
Co to vlastně dělám? problesklo jí hlavou.
Až podezřele bez problémů se dostali k bráně, kterou James odemkl pomocí kouzla Alohomora.
Noční vzduch jim naplnil plíce až po okraj. Měli chuť dát svým pocitům průchod. Běželi po vydlážděné cestičce směrem k famfrpálovému hřišti a výskali jako malé děti.
"Pssst.." mírnil ji Dvanácterák a sám měl pusu od ucha k uchu.
Nasedl na koště. Ona se ohlédla k hradu. Z dálky působil jako velk temný stín.
Chytla ho kolem pasu a pak už jen letěli.
Cítila se krásně, jakoby v opojení. Příjemný vánek z ní smýval všechno, na co nechtěla myslet.
Sirus byl pryč. Nesmyslný postoj Lily Evansové vůči Jamesovi byl taky pryč....
Agnes skutečně nedokázala pochopit, proč její kamarádka tak vyvádí. Dřív ho také neměla v lásce, avšak nyní v něm shledávala kamaráda, dokonce spřízněnou duši. A tu asi v tuhle chvíli potřebovala nejvíc.
"Posloucháš mě?" zeptal se s hlavou otočenou dozadu.
"Eh..po pravdě? Ne.."
"Povídám, jestli tady chvíli zůstaneme."
Podívala se pod sebe, zem neviděla, ale hádala že jsou nad ní několik desítek metrů.
"Tak jo, zůstaneme."
Řadu minut se oba kochali spanilým výhledem.
Jako by odhadl její předchozí myšlenky, tázal se:" Proč tohle dělá?"
"Protože se bojí připustit si, co k tobě cítí." odvětila Duha bez obalu.
"Já se nikdy nebál, připustit si, co k ní cítím..."
"Všichni nejsou chrabrý chytač James Potter se lvím srdcem, co se nebojí říct: miluji tě." zasmála se, vyznělo to však poněkud smutně.
Zakomítal nohama. "To po ní nehci..."
"Já vím. Dej jí čas. Jsem si jistá, že ti sama řekne, jak tě má ráda."
"Čekám několik let."namítl.
"Tak počkej ještě chvíli. To už tě nezabije ne?"
"Nezabije, ale nempomůže mi to.." zaculil se odevzdaně.
Vzdychla:" Lily je čestná ke všem, jen ne sama k sobě. Bojí se toho co cítí. Zato...zato Sirius se nestydí podrazit..." zamumlala.
"Sirius je můj kamarád a věř mi že i on má srdce na pravém místě."
"Tak proč to tedy udělal?!"
"No...neřekl jsem, že mu občas nevynechává mozek." poškrábal se Dvanácterák na hlavě a Martinová proti své vůli vyprskla smíchy.
"Myslím, že se do tebe zamiloval, Agnes." podotkl James teď už s vážnou tváří.
"Jo, to se mi taky pokoušel namluvit..a pak..." hořce polkla.
"Nemůžeš po něm chtít, aby se změnil najednou. Koneckonců je to pořád tak trochu i ten starý Sirius. Ale mrzí ho, to co udělal."
"Mrzí! Mě taky mrzí že.."
"Zkus mu odpustit. Víš, se Siriusem je to někdy těžké. Ale je to fajn kluk."
"To říkáš, protože tě nepodvedl." zakroutila hlavou.
"Podvedl mě! Jednou mu domácí skřítkové dali kupu větrníků a on se se mnou nerozdělil..."
Koště se pod jejich smíchem zakymácelo.
"Zkus mu dát šanci..." poprosil James.
"Zkus jí dát čas." mrkla na něho Agnes.
Ještě dobrou hodinu si povídali v podobném duchu. Vyprávěli si o svých rodinách, zálibách, oblíbených jídlech, ale pak přece jen uznali, že je čas vrátit se do hradu.
James hladce přistál.
Nyní už bylo skutečně pozdě a kdyby je někdo načapal, měli by z toho malér jaksepatří.
Byli už málem na půli cesty, oba rozcuchaní s červenými tvářemi, když Agnes vyjekla až její společník nadskočil.
"Co-co sakra je?" sykl šeptem.
"Ta-tam se ně-něco hýbe..." ukázala rostřeseně rukou před sebe.
Zamžoural, ale nic krom velkého brnění Fridolína Bezedného neviděl.
"Asi se ti něco zdá.." usoudil pak.
"Povídám, že se tam něco hýbalo." trvala na svém odmítaje se pohnout z místa.
"Je to jen brnění!" řekl a netrpělivě přešlápl.
"Ale, ale pane Pottere, snad nevypadám jako brnění? Ačkoli musím usoudit, že jsem právě tak bezedný, jako tady Fridolín. Máte rádi citronovou zmrzlinu?"
Agnes měla co dělat aby to s ní neseklo, James se musel podepřít o svoje koště, zatímco Brumbál se pobaveně šklebil.
Přes svoje půlměsícové brýle na ně lišácky pomrkával.
"Pane profesore, my jsme právě kontrolovali, jestli Uršula zase nevytopila umývárny. Ona totiž Agnes slyšela...eh..slyšela téct vodu." plácl Potter z voleje a nasucho polkl.
Martinová ho podpořila nechápavým výrazem, ne nepodobným tomu, jaké lze spatřit i na Petrově tváři.
"Ach, to naprosto chápu." přitakal nepokrytě se bavící ředitel. "Ale chodit uprostřed noci po bradavických chodbách je přísně zakázáno. Bojím se, že mi na oplátku budete muset s něčím pomoct."
"Panebože, jen ať to není nic kolem Plesu vyměněnných pohlaví..." modlila se Agnes možná až příliš nahlas.
"Jak se to vezme slečno Martinová." zasmál se Brumbál a rovnal si svůj úbor. Teď teprve si dva studenti všimli, co má ředitel na sobě. Ze všeho nejvíc jim oděv připomínal kytičkovanou noční košili, jakou mívá babička z Kouzelné školky.
"Tak, co to bude, pane?" ozval se James, v duchu sám sebě viděl s parukou osmileté školačky, na nohách podkolenky.
"Nejlepší bude když si promluvíme někde jinde. Přijďte zítra do mého kabinetu, řekněme, kolem páté hodiny odpolední. A já si za odměnu nebudu pamatovat, že jsem vás potkal. To koště máte nepochybně na zametání, že, pane Pottere?" zaculil se naposledy a zmizel dřív než stačili říct haf.
"To..bylo.." nadechla se Duha, ale větu nedokončila.
"Jo, to bylo." souhlasil James, chytl ji za svůj vlastní hábit a táhli ji do nebelvírské společenské místnosti.
"Pohni Agi, nebo narazíme ještě na Filche a vsadím se, že ten by zrovna neoplýval pochopením."
Museli několikrát zaťukat na plátno, než se dřímající Buclatá dáma uráčila odklonit. Brumlala si při tom cosi o nezbedných choutkách.
"KDE JSI BYL?!" zařval jakýsi hlas a Agnes měla pocit, že teď už musí být vzůhu všichni nebelvírští.
"KSE JSI BYL S NÍ?!" zesílil onen hlas, když ji spatřil a probodával rozpačitého Dvanácteráka pohledem.
"Co ti je do toho?" odsekla Martinová hbitě.
"CO MI JE DO TOHO? TY...TY...JE TO MŮJ KAMARÁD!"
"Já ti to vysvětlím Siriusi..." zkusil to James opatrně.
Black do něj píchl prstem. Agnes si všimla, že má na sobě něco ve stylu Santa Claus.
"Pěkný pyžámko. To ti dala mrzimorská slečna?" neodpustila si jízliovou poznámku.
"Kde jste byli?" opakoval namíchnutě.
"Létat na koštěti a povídat si, jsme kamarádi ty tupá hlavo." zasyčela Martinová, kterou Siriusovo chování značně nebavilo.
"Jo ták KAMARÁDI?!" vyjel znovu na Dvanácteráka.
"Jo, kamarádi," souhlasil James klidně,"a místo toho, že na nás tak ječíš, by sis mohl s Agnes promluvit sám."
Potter se otočil na Duhu:" Uvidíme se ráno Agi."
Usmála se na něj a před vzteklým Blackem mu věnovala pusu na tvář.
James bez jediného ohlédnutí s koštětem přes rameno odkráčel do chlapeckých ložnic. Nepřemýšlel ani tak o Agnes a Siriusovi, dokonce neuvažoval ani o zrzce se smaragdovýma očima, jako spíš o Brumbálových slovech. Slíbil si, že jestli se nebude muset na ředitelův požadavek oblékat bikiny(-ano, i toho by byl Brumbál možná schopen), dva týdny si nebude všímat Snapea.
Dvojice osaměla.
"Co tě žere Blacku?" zaujala bojový postoj a odendala si neposedný pramínek vlasů z očí.
Sirius se na ni díval, vztek z jeho očí docela vyprchal. Musela uznat, že mu to i v tom Santa Clausovském obleku sluší. A ty krásné šedé oči...
"No, tak co tě žere? Ven s tím. Já jsem poměrně unavená a ráda bych si šla lehnout, takže jestli mě omluvíš.."
"Ty." zašeptal.
"Co já?"
"To ty mě hrozně, neskutečně, velice, moc, šíleně žereš. Jak děláš, že ti jsem lhostený. Není nic, co by mě žralo víc!" zavrčel.
"V tom ti nepomůžu." chtěla kolem něj projít, ale on ji(-jak to bývá i v nudných romantických filmech) chytil.
"Řekni mi, že mě nemáš ráda."
"Jsi egoistický pokrytec Blacku, co se nikdy nezmění."
Ta slova bolela, přesto se nevzdával.
"Když je to tak, řekni, že mě nemáš ráda." oponoval pevně.
"Nepotřebuju ti nic dokazovat!" naštvala se.
"Tak ti něco dokážu já." oznámil klidně, bez okolků si ji k sobě přitáhl a pak ji políbil.
"Co si myslíš že děláš?" odtáhla se.
"Chtěla jsi snad udělat něco jiného?"
"Ukážu ti, co jsem chtěla udělat!"
Ležérně se usmál a čekal....

To je všechno pro děti

21. května 2008 v 17:35 | Nakuta(já) |  Pobertoviny:D
Pro vás všechny a hlavně pro Agnes, která je takovej cvok, že má tuhle povídku snad i ráda:D
Autor
"Dobrý večer, pane Punči..." protáhl jízlivě Sirius.
"Nazdar Bliku." odsekl Punč, vlastně Filch pohotově.
Sirius v duchu přísahal tomuto duchaplnému muži pomstu, zatímco Poberti se šklebili. Lily se tvářila důležitě.
"Ehm..takže, Brumbál vám jistě řek, že jdete na školní trest.."
"Ne, měl jsem to tušení, že se chystáme do sprchy!" oplatil mu Sirius předchozí stěr a svlékl si hábit. Lily se zajíkla. Black měl na sobě plavky barvy růžových motýlých křídek.
"Oblečte se, nikdo na váš neni zvědavý.." poručil Filch nejistě a předstíral, že nevidí slintající pohledy obrazů, upřených na Blacka.
Vítězství! Spokojeně se zase oblékl.
"Kde je vlastně Křiklan?" rozhlédl se kolem James, když si vzpomněl, že Punč nemá na jejich školním trestu co dělat.
"Měl..měnší nehodu." vysvětlila Lily opatrně.
"Už zas?" zaúpěl Remus.
"Už zase." přikývla Evansová smutně.
Profesor Křiklan byl známý alkoholik. Studenti ho velice často nacházeli opilého a plazícího se po brnění Helgy z Mrzimoru. Semtam dokonce popíjel s McGonagallovou a to bylo asi jediné, co měli společného. Když nepočítáme záchodovou mísu a léky proti kocovině.
"Kam jdeme?" odkašlal si Remus.
Bylo to velice nápadné odvedení řeči od předchozího tématu. Remus to neuděl protože by měl profesora třeba rád. Neudělal to dokonce ani ze solidarity. Spíš se mu z myšlenky na Křiklana dělalo, řekněme nedobře a nechtěl dopadnout jako Petr, co předtím zvracel. Ovečku si chtěl v sobě ještě nějakou chvíli udržet:D.
"Do lesa."
"Ale dnes není houbařská sezóna!" namítl Pettigrew s výrazem alá debilní debil debilů král.
"O tom nic nevím..prostě půjdete hledat lanýže." ušklíbl se Filch.
"Lanýže? Ale na ty je potřeba prase ne?" skočila jim do debaty Evansová, tiky jejího obličeje značně povadly, když ji napadlo, že při sbírání lanýžů Jamesovi nejspíš nehrozí žádné smrtelné zranění.
"Prase? Však vy si vystačíte sami.." podotkl školník s pohledem upřeným na Petra.
"Tak nám pujčte paní Norrisovou!" navrhl drze Sirius.
"Ne! A už táhněte. Mimochodem.."
"No?" zeptal se netrpělivě James, který byl myšlenkami v tmnou neprostupném lese a Lilyina zadku.
"Kdyby se vám něco stalo. Třeba smrt nebo zranění...dyť víte...pojišťovna vám to neuhradí."
"A to jako proč?" naštval se klidný Lupin,kterého dočista rozhodila představa zablokování měsíčního příjmu dvacet galleonů, za to, že se mění ve vlkodlaka.
"To si vyřiďte s Brumbálem. Nakupuje za to...ehm...jídlo chudým dětem v Africe."
Lily si založila ruce v bok(-Potterovi ukápla slina a Petr zachrochtal). :"Dětem v Africe? A za co kupuje ty kýble citronový zmrzliny?"
"Sponzoři, to jsou sponzoři..." snažil se to zakecat Filch.
"To jsou pěkný kecy! Pojďte volové, jdem na tý lanýže. A jestli mi nějaká hnusárna ukousne nohu, zažaluju Brumbála pro neplacení daní! Šak jsme minule ty jeho složenky četli..."
Ukončil debatu Sirius a následován ostatními Poberty a Evansovou zamířil k Zapovězenému lesu. Filch byl nápadně pobledlý ve tváři.
Jestli se někdo dozí o těch daňových únicích a skladování peněz od pojišťovny, Bradavice jdou do prdele.
"Kde my si najdem jinou takhle výnosnou prašivou díru?" položil otázku paní Norrisové., která pobouřeně zakroutila hlavou.
Jestli je Poberti prásknou, je konec s granulemi Whiskas.

10.kapitola:Chtít

17. května 2008 v 23:33 | Nakuta(já) |  Životy některých
Tak je tu další kapitola k téhle povídce. Myslím, že Životy některých čtete nejvíc ze všech příběhů, co jsem tady zatím uvedla. A znáte tu hru na vyděrače? To se hraje tak, že nebudu mít chuť psát další kapitolu k životům, dokud neuvidím, pro začátek tak sedm komentářů? To snad zvládnete ne? Já si to zasloužim, už jsem mohla hodinu spát:D tak nebuďte hamouni a pište...Zadarmo ani kuře nehrabe..:D:D
Váš milovaný Autor:)
První týden uplynul značně "povzbudivě"(-obzvláště pro ty čtyři). Sirius se za tu dobu pokoušel několikrát si s Agnes promluvit, což nebylo vůbec lehké, jelikož ona s ním mluvit nechtěla.
"Mám v hlavě zmatek, ještě je příliš brzy." říkávala a její slzy každou noc máčely polštář.
Sirius ji měl opravdu rád, ale nezdálo se mu, že je příliš brzy. Black tomu nasadil korunu, když se líbal s mrzimorskou dívkou v opuštěné učebně(-doufám, že aspoň trochu valíte oči, vy fandové Siriuse Blacka, co myslíte, že má doopravdy svatozář), která zas tak opuštěná nebyla.
"Ty sráči!" házela po něm Agnes křídy. "Ještě že jsem si s tebou nic nezačala! Pořád stejný děvkař! Je mi z tebe špatně!"
Toho večera byl mokrý i Tichošlápkův polštář. Já jsem sakra vůl.
"Ty jsi vážně vůl Tichošlápku.." kroutil nechápavě hlavou James.
"Já vím..." zavrčel Sirius.
"Nechat si utýct takovou holku...A navíc je to kámoška Evansový!"
"Tak dost Dvanácteráku..."
"Proč dost? Seš prostě vůl.."
"Já vím, vím, slyšel jsem..."
"Hmm..."
"Hele Jamesi, pokud jde o..tamtu záležitost, mrzí mě to. O.K.? Nevím, proč jsem to udělal, ale na Agnes mi záleží..."
"A co s tím teď hodláš dělat? Aha?" zeptal se Potter s náznakem posměchu. Scéna s mrzimorskou holkou, o níž mu Sirius vyprávěl ho jaksepátří vytočila. Nedokázal pochopit, jak Tichošlápek mohl něco takového provést, navíc Agnes, která byla Lilyina spřízněná duše. Pokud šlo o zlepšení vztahu mezi Lily a Jamesem tak...se nijak nezlepšil. Dokonce ani školní trest, který čtveřice měla v Křiklanově učebně se nevydařil tak jak si představoval. Žádné polibky se zrzavou záplavou vlasů. Seděli tam jako tupci a opisovali dokola větu: "Uvědomuji si, že moje chování nebylo vhodné a stydím se." Křiklan nebyl ani trochu originální." A Evansová nevěnovala Potterovi ani mrknutí.
Byla nápaditá, jak se zbavit svých citů k němu. Každý den před spaním odříkávala motlitbičku:"Chcípni Pottere, chcípni."
Agnes, které přišel James naopak docela fajn, se naučila nic nenamítat a brzy sedávala s Lily a odříkávala motlitbičku s ní. Některá slova si zaměnila, některá přidala, takže z toho nakonec vzniklo něco jako: "Chcípni pomalou a hodně bolestivou smrtí, Blacku."
Neznámý pozorovatel by prostě mohl konstatovat, že se vše vrátilo do starých kolejí.
******************
Byli u večeře, očekávaje Brumbálův slíbený proslov na téma: skvělá akcička, kterou jsem vymyslel.
Martinová a Evansová seděli s Remusem(-a měli to hezky nadoživotí v chládku), který svůj vztek na jeho chování Tichošlápkovi dával jaksepatří sežrat. Kousek od nich Sirius zaraženě sledoval svoji porci.
"Jez!" strčil do něj James," nebo snad chceš vypadat tak jako Snape?"
"Co s tím má co dělat Srabus?"
"Srabus vypadá jako by jedl celý život čínský zelí." zahuhlas Petr s plnou pusou, který naoplátku vypadal jako spálené prase.
"Aha." řekl Black nevýrazně.
"Sirííííí!!!!" odstrčila Petra jakási bruneta s velkými vnady.
"Bůůůů..." pronesl Tichošlápek směrem do talíře, zdařeně ji ugnorujíc.
"Co mu je?" tázala se vnadyna a její nalepovací řasy o sebe plácaly(-sice nevím, jak je něco takového možné, ale prostě to tak bylo:D).
"Dostal nemoc šílených krav." řekl James možná až dost ostře(-ale stejně ji nepropíchl, jojo, čepel bude potřebovat dobrousit).
"A nechtěl by se nějak rozptýlit?" zářivě se usmála a rozepla si vrchní knoflíček blůzy.
"Uhodla, nechtěl." opětoval zářivý úsměv, zvedl se a odešel z Velké síně.
Rozhorleně si urovnala vlasy a otočila se na Jamese.
"A co ty Jamesi?"
"Já?"
"No..ty bys neměl čas?" nahnula k němu své poprsí.
"Já krávy nejím, promiň."
"Ubožáku.." její rysy ztvrdly. "Je tady snad někdo lepší než já?"
"Musím to vypočítávat? Takový dlouhý seznam.." zakroutil sklíčeně hlavou, ačkoli měl chuť se rozesmát.
S hlasitým "tsss" se tato nejednoduchá a povahově velice složitá dívka vydala hledat novou oběť.
Lily se mezitím rozhodla, že je načase započít fázi dvě, tedy jízlivé poznámky na Potterovu adresu.
"Copak Pottere, dívčí společnosti se nám nelíbí?" křikla sarkasticky.
"Jak která Evansová..." probodl ji pohledem,"ale věz, že i ta mě přestává bavit, poněvadž si sama neumí ujasnit co chce."
Pak už se dál věnoval svému jídlu, aniž by dal najevo sebemenší vyrušení.
Evansová, které se jeho chladná odpověď dotkla, se nyní pro změnu znovu rozhodla. Tenhle večer už bude radši držet hubu.
"Ticho prosím," ozval se Albus Brumbál a povstal(-teď přijde řada na ty piškvorky, viď Tinko?:D).
"Jak jsem již uvedl před týdnem, na naší škole se bude konat velkolepá akce. Zůčastní se toho škola Kruvalu a Krásnohůlek a Bradavice byly vybrány, jako místo konání." poslední větu pronesl obzvláště nadšeně.
"Ehm..." odkašlala si po jeho pravici už méně nadšeně profesorka McGonagallová a tvářila se bůhví proč ublíženě(-je to jasný, zase se bude muset starat o další malamuty, chudák ženská).
"A jaká to bude akce pane řediteli?" vypísklo děvčátko z prvního ročníku nervózně.
"Jmenuje se to," dal si Brumbál na čas a vychutnával si vystrašené, v někěterých případech znechucené obličeje( -pochopitelně zmijozelských: "Ať to zase není Riskuj proboha...anebo Hádej kdo jsem...Křiklan převlečen za pokojskou nepůsobil zrovna utajeně..." povzdychl si sám pro sebe Severus Snape.)
".....Ples vyměněných pohlaví!" dokončil Brumbál svůj projev.
"Ty vole..." uklouzlo Agnes.
"....Což znemená, že děvčata půjdou za chlapce a chlapci za děvčata. Jen vás chci poprosit, nepokoušejte si změnit pohlaví, nebo tak zůstanete natrvalo. Postačí převleky."
"A kvůli takové blbosti sem přitáhnou cizoškoláci?" zamručel až příliš hlasitě James.
"Pane Pottere, nechce si laskavě svoje poznámky pro sebe. Mohu vás ujistit, že se zcela jistě pobavíte. Nu pokud to je všechno z vašich dotazů, smíte odejtít na své koleje(-bacha na vlak). Studenti z Krásnohůlek a z Kruvalu se dostaví zhurba za dva dny. Do té doby si sežeňte pratnerky, pánové."
******************
"Větší magořinu jsem jaktěživ neslyšel." prohodil Remus.
"To já taky ne..." přidala se Agnes.
"Ani já ne..." odpověděli unisono Lily i James, což je oba poměrně popudilo.
"Jdeme napřed Remusi..." řekla Evansová stroze a odtáhla Martinovou o kus dál.
"S kým půjdeš Jamesi?" tázal se Lupin a pomrkával po zrzavých vlasech.
"S ní asi ne Námsíčníku..." sledoval smutně její záda.
"Třeba jo, uvidíš." mrkl na něj povzbudivě kamarád." Ty, Dvanácteráku," pokračoval pak opatrně," jak je na tom Sirius?"
"Proč se ho nezeptáš sám?"
"Vždyť víš...tebe snad nenaštvalo, to co udělal? Nejdřív říká jak ji má rád a pak..."
"Ale on ji má rád, Remusi! Jen je to prostě..."
"Prostě Sirius, viď."
"Prostě Tichošlápek." přitakal James a výmluvně se zašklebil.
********************
"S kým půjdeš, Lil?" ptala se Agnes tiše své kamarádky zachumlané až po bradu v peřině.
"S Potterem rozhodně ne, Agi..." ozvalo se rozespalé mručení.
"Proč ne, Lil?"
"Jsem unavená.."
"Proč NE Lil?"
"Chrrr..."
Martinová a ušklíbla. Ta potvora jedna zrzavá dělá, že spí.
"Pat?" špitla s nadějí k jedné z dalších postelí.
"Chrrr..."
Můry jedny.
Agnes se potmě vyhrabala z postele a po špičkách, ačkoli si byla jistá, že Lily skutečně nespí, vydala se do společenky.
V krbu dohoříval oheň a vrhal stíny na prázdná křesla.
Tady stála se Siriusem...
Přistoupila k oknu. Viděla čerň, jen čerň. Napadlo ji, jaké to jen může být, rozlétnout se tmou(-ne, nesnědla lysohlávky) a letět a letět(-ani nechtěla spáchat sebevraždu) jako pták.
"Taky nemůžeš spát?"
Otočila se. "Spíš nechci." odvětila po krátkém zaváhání.
"Nechceš?"
"Copak ty bys spal, kdyby sis uvědomil, že chceš letět?" pohlédla na něj vyzývavě a kývla hlavou k houstnoucí noci.

Prostě požár

17. května 2008 v 16:23 | Nakuta(já) |  Pobertoviny:D
Varování: neskutečná blbina:D
Připomínka: nikoho nenutím to číst
Váš Autor
"Ale co když si McGonagallová všimne, že má najednou růžové vlasy?"
"A myslíte, že ji nenapadne, kdo vytopil učebnu přeměňování?"
"A co ten požár u dveří jejího kabinetu?"
"Klídek kluci, tady jde o ovčí práva." ujistil je ledabyle James.
Sice se Poberti opatrně plížili chodbou, ale to je ještě nenutilo tišit hlasy. Stejně tak skutečnost, že je dvě hodiny po večerce, a nimi ani nehnula.
"Hoří! Hoří!" vřískala profesorka McGonagallová. Chlapci se nahrnuli za tlusté brnění a se zadostiučiněnním pozorovali rozcuchanou úču, jak skáče kolem ohně, v pravé ruce placatku.
"Hoří!" zavdala si alkoholu.
"Hoří!" zavdala si znovu.
Sirius s úšklebkem naslouchal blížícím se krokům.
"Co se to tady děje?" vztekal se rozcuchaný Filch.
"Á, to jste vy, pane Punči!" komolila lehce máznutá McGonagallová jeho jméno.
"Proč máte růžové vlasy?" štěkl Filch, značně uražen.
"To se vám asi zdá, to je září toho ohně. O můj Bože oheň! Hoří, tady hoří!"
"Minervo, pane Filchi.." přicupital k nim pobouřený Kratiknot.
"Je oduševněle chorá..." naklonil se k němu školník a soucitně pozoroval profesorku skákající mezi plameny.
"Jak může být někdo oduševněle chorý? Snad duševně, ne?" zaťukal si Kratiknot na čelo.
"Nevím, na co si tady všichni hrajete. Myslíte si, že jste něco víc, než já a paní Norrisová?"
Kratiknot byl očividně v rozpacích. Filch kulhavě odcházel mumlaje si pro sebe sprostá slova o "kouzelnické oduševnělé nadřazenosti." Než odešla i paní Norrisová, stihla Kratiknotovi pochcat nohu.
"Co jste chtěl?" zamrkala McGnagallová a působila dojmem, že ji dělá potíž udežet se na nohou.
"No..Minervo," začal profesor opatrně, uvažujíce o Filchových slovech," totiž, někdo vytopil učebnu přeměňování."
Poberti se sesunuli k zemi doslova mrtví smíchy. James hlasitě bečel.
********************
"Mysleli jste, že se na to nepřijde?" ptal se Brumbál naštvaně, což se mu moc nedařilo, protože měl v očích veselé jiskřičky. -Konečně někoho napadlo McGonagallovou vytočit.
"A kurva..." ujelo Siriusovi.
"V tom s vámi nesouhlasím, její jméno je slečna Evansová, pane Blacku."
K údivu všech Záškodníků se za jeho zády objevila Lily s odznakem Greenpeace.
James se na ni laškovně usmál a poslal jí vzdušný polibek.
"Ehm, ehm,"poznamenal Brumbál,"svoje nynfo,nytfo....."
"Nymfoman?" napověděl mu Remus.
"Ach, ano...tedy ne, chtěl jsem říct...vaše chování je nevhodné pane Pottere!" zamračil se Brumbál.
Lily přísně přikývla.
"Proto si dnes, no, vlastně zítra, odpykáte školní trest. Profesor Křiklan na vás bude čekat v jednu hodinu po půlnoci ve Vstupní síni. Bude tam s ním i slečna Evansová, která jakožto prefekt bude dohlížet na kázeň. A můžete být rádi, pánové, že nejste vyloučeni!"
S těmito slovy oputil čtyři ohromené kluky a odešel hledat ve slovníku pravý význam slova nymfoman.
"A máš po ptákách, co, Pottere?" ušklíbla se Evansová zlomyslně.
"Po ptákách?",povytáhl James obočí," ale ale Evansová, noc je ještě mladá..." usmál se tím nejděsivějším úsměvem na jaký se zmohl a chytl ji za zadek.

Prolog:Vidět a trhat

17. května 2008 v 12:34 | Nakuta(já) |  Mé milované vlče
"Dneska si smlsnu..." olízl se Šedohřbet a sledoval malého chlapce, jež posedával na lavičce u lesa a něco čmáral do tlusté knihy. Fenrir Šedohřbet nevěděl, zda bylo dobrým nápadem přemístit se na kraj Londýna, vyhlídka na kořist(pořádně šťavňatou kořist) byla ale příliš lákavá.
Remus Lupin se nejistě rozhlížel. Rodiče mu zakázali opouštět Šeříkovou ulici,ovšem on toho nedbal. Bylo mu pouhých osm let, přesto rád trávil čas osamotě, ve společnosti jedné ze svých přítelkyň, tedy knih. Nyní uvažoval, jestli by se už neměl vrátit domů. Dnes se park zdál opuštěný až přespříliš. Remus váhavě zavřel knihu. Matka už ho jistě schání, jen těžko mu uvěří, že uposlechl a nehnul se z Šeříkové ulice. Urovnal si mudlovské tričko a seskočil z lavičky.
Ušel pár kroků a zarazil se, když zaslechl šelest.
"Ha-haló?"
Odpovědí mu bylo ticho.
Remuse bůhví proč obstoupila hrůza. Opět udělal pár kroků, tentokrát šel rychleji.
Slibuji, že tě už budu poslouchat mami....
Chraplavé zakašlání. Strach. Děs. Smrt.
"Nazdárek." vycenil Fenrir svoje zažloutlé tésáky a dal průchod své krvelačné zběsilosti.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dívka s velkýma šedýma očima seděla na zahradě naproti své učitelce francouzštiny. Naskytl se jí úděsný pohled. Po prašné cestě kulhal chlapec asi stejně starý jako ona. Co jí ale vystrašilo nejvíce...Onen chlapec byl celý potrhaný a od, ano, od krve..
"Ráchel, posloucháte vy mě vůbec?" zeptala se přísně učitelka. Dívka neodpověděla, neboť chlapec nejspíš vycítil její pohled a trhavě se otočil. Na okamžik si pohlédli do očí.
Má modré oči...výrazné oči...
"Ráchel!"
"A-ano paní učitelko?"
"Ptala jsem se, jestli mě posloucháte?" mračila se učitelka.
"Jistě madame."
"To bych vám doporučovala slečno Lestangeová!"

9.kapitola:Citové a bezcitné tresty

15. května 2008 v 18:56 | Nakuta(já) |  Životy některých
Přidávám další kapitolu k Životům, doufám, že ji budete komentovat...jinak, jak na to tak koukám, její číslo je 9!:D to nám to utíká...:D Věnování...no..je to pro lidi, co tuhle povídku čtou,což je bezva:)
Váš Autor
"Lily?" Šťouchla Agnes jemně do postavy sedící u okna. Evansová sledovala školní pozemny a neodpovídala.
"Lily?" zkusila to Martinová znovu.
"Nic mi není.." odpověděla hlasem,v němž Duha jasně zaznamenala stopy po slzách.
Martinová se rozhlédla po pokoji. Co mám dělat? Na blízku žádná spolubydlící, nikdo, kdo by ji mohlo byť jen poradit. Mám to vážně štěstí ..
Opatrně svoji kamarádku objala. Zelené oči se na ni otočily, červené a uplakané.
"Co to se mnou je Agnes?"(Autor si myslí, že ta otázka je vážně divná, když ji před několika vtěřinami "nic nebylo").
"Máš ho prostě ráda Lily.." usmála se Duha.
"Nemám ho ráda!"
"Ale Lil, znám tě od prváku ne?"
"Vůbec mě neznáš! Nenávidím ho.."
"To není pravda..."
"Je!"
"Není."
"Je!"
"Není!"
"Je!" vztekala se Evansová pod proudem dalších slz.
"Není!" konejšila ji Agnes.
"Je!"
"Není..."
"Je!"
"SAKRA TY HO MILUJEŠ!!!...." naštvala se Martinová.
"Já ho miluju..." zatvářila se Lily zděšeně.
"Konečně ti to došlo.."
"Hmmm..."
"Mám z toho radost Lily..."
"Z čeho?!"
"Z toho, že ho miluješ..."
"Jo,..," odpověděla nepřítomně zrzka,"musím s tím něco udělat."
"Výborně!"
"Věděla jsem že mě potpoříš Agnes, díky.." usmála se Lily ulehčeně.
"Není zač...kdy mu to řekneš?"
"Co?!"
"Ty seš ale natvrdlá Lily! Přeci to, co k němu cítíš!"
"Ale já mu to přece neřeknu!"
Agnes byla zmatená ještě víc, pokud to ovšem po té scéně s Blackem bylo možné.
"Povídala jsi, že s tím něco uděláš, když konečně víš, že ho miluješ..." odříkávala Martinová trpělivě.
"No právě! Nějak ho musím dostat z hlavy.." utřela si Lily slzyčky a působila vyrovnaně a odhodlaně. Agnes to nahánělo hrůzu.
"Ale PROČ ho musíš dostat z hlavy?!" kroutila Martinová nevěřícně hlavou(-až si ji ukroutila a povídka skončila).
"Protože je to Potter!" Lily zamrkala a shlížela na svoji kamarádku nevěřícně.
"Ale vždyť ho máš ráda!" Agnes si vynervovaně začala tahat vlasy.
"Ale je to Potter!" odsekla Evansová znovu.
"Abgh.." namítla Agnes chabě.
"Touhle řečí mluví Potter, tak to ani nezkoušej, Agi. Jdeme na hodinu, pojď." řekla Lil pevně a probodla ji pohledem, co jasně říkal: Už se o tom nehodlám bavit( jestli to budeš rozebírat, vypíchnu ti oči a utrhám uši, následně si z nich udělám žehličku).
***************
Do třídy vešli těsně před zvoněním. Lily věnovala Jamesovi asi takovou pozornost, jako fleku na okně a Agnes se shovívavě koukla na Siriuse. Z jeho výrazu nešlo nic rozeznat.
Nejistě kecla do lavice hned vedle Evansové, která snaživě předstírala, že Jamesovy oříškové oči upírající se jejím směrem jsou vzduch. Vážně skvělá taktika...
"Vítám vás na hodině přeměňování, první v letošním roce.." přivítala je McGonagallová suše.
"Milá, jako vždy.." zívl Sirius.
"Těší mě, že máte o mě takové mínění pane Blacku." štěkla profesorka, která ho slyšela.
"Mě taky." odpověděl bez nejmenšího zardění.
(Autor zoufale: snad mi nedochází inspirace??)
Něvděla, co říct a tak se znovu obrátila na žáky.
"Jak všichni víte, tento rok vás čekají zkoušky OVCE(-mmm..ovečka mi něco připomíná..:D)
(Autor se gebí: snad ji ještě mám-tu inspiraci)
"Dnes budeme procvičovat kouzlo, jehož název je znám mezi devíti Placwetriálními podklady...."
Evansová hltala každé její slovo, přičemž přemýšlela o těch očích, co z ní nespouštěly svůj pohled.
"...je pro odbourání jakýchkoli zábran. Použití může být i nebezpečné.."
Ty hnědé oči...
"....jelikož dáváte najevo své city..."
Ty oči..
"...ať jsou jakékoli."
"Nečum na mě Pottere!" zaječela vztekle zrzka.
Třída nadskočila( a Bradavice vybuchly..).
"Nečumím na tebe.." odporoval.
"Čumíš na mě a mně to vadí!"
"Tak dobře čumím.."
"Proč?"
"Nech se vyšetřit Evansová, kolikrát ti mám vysvětlit, že se mi prostě líbíš?" K údivu přítomných se zvedl a došel až k její lavici.
"Prostě tě miluju!" zaculil se.
Lily zrudla.
"To už by stačilo!" ozvala se McGonagallová.(-ona tam ještě je?Ahá..počkejte to je pořád ta samá dimenze).
"Neradal přerušuji vaše..tsss..milostné řeči, ale tohle ve svých hodinách nestrpím. Oba dva máte školní trest, dneska večer v šest hodin ve Vstupní síni."
James se s úšklebkem vrátil do své lavice, kde ho rozesmátý Sirius popleskával po zádech.
"Večer a sami dva Dvanácteráku..to ještě bude."
"To ještě bude." zaříl jako sluníčko.
***********
"Uhni prosím.."
"Ne, to ty uhni..."
"Já tě o to prosila!"
"A já prosil tebe.."
"No prosím..." chystala se ho obejít.
Ukročil stejným směrem.
"Hele Siriusi, fakt nemám náladu na ty tvý vtípky.."
"Agnes hele...já..."
"Ty? A co já? Taky to pro mě není lehký."
Oba kličkovali mezi dveřmi.
"James má rande s Lily..." změnil téma.
"Rande?" povytáhla obočí.
"Jo, dneska.."
"Chceš říct školní trest ne?"
"Uhm..to máš to samý.."
"Proč se tak chováš?"
"Jak se chovám?"
"Neodpovídej otázkou."
"Tak jak se chovám+tečka?"
"Zapřemýšlej o tom..."
"A pak?"
"Pak?"
"Budem někdy spolu Agnes?"
"Chceš být se mnou?"
"Ano!"
"Je příliš brzy! Druhý den po příjezdu do školy..Druhý den po letech plných nesnášenlivosti.."
"Nikdy není brzy Agnes!"
"..Zatím po mně nemůžeš chtít, abych ti věřila...Sám jsi to řekl." rychle ho obešla a utíkala na Obranu proti černé magii. V očích ji pálily slzy.
"Agnes..." bylo jediné, na co se zmohl.

Ovečkám a cibulím

15. května 2008 v 17:11 | Nakuta(já) |  Pobertoviny:D
První kapitolu chci věnovat jedné Vofci, která se vlastně jmenovala Ovečka...mám na ni krásné vzpomínky...:)
Díky Ovečko
Autor
"Co je smyslem oběda?" zíral James hystericky do svého talíře.
"Nech mě přemýšlet," zamyslel se Sirius,"co třeba samotný oběd?"
"A co ovečka?" nevzdával to Potter.
"Pane Bože jaká ovečka?" rozhlédl se Black po nebelvírském stolu, jestli odněkud neuvidí vykukovat vlnky.
"Já myslím, že právě ta ovečka, co jsme teď snědli." ozval se Petr a olizoval si prsty.
James zoufale bouchal do stolu. "Mohla mít rodinu! Jehňátka!"
"Jehňátka bych si docela dal..." pokýval Remus hlavou a z pusy mu tekla ovčí krev.
"Ty tvoje vlkodlačí móresy Náměsíčníku..." zachechtal se Siriuse, následně se pak začal dusit.
"Ehe, Ech.." zakuckal se. James ho bouchl do zad a jemu ke znechucení všech Pobertů z krku vylétl kus rozžvýkané...ovečky. Trefil do čela jakous druhačku. Když zpozorovala, že uslintaný žvanec patří Blackovi, alias ideálu každé dívky, spěšně ho spolkla a se zadostiučiněním pozorovala svoje kamarádky, které se z ní onu "vec" pokoušely vymámit.
James vypadal, že bude zvracet, Tichošlápek se pobaveně šklebil, Remus působil stejným dojmem jako Potter a Pettigrew..no ten se poblil doopravdy.
"Kecy!" zaječel Sirius,když ho sprška z Petrova žaludku nahodila od hlavy až k patě.
"Si děláš prdel?"
"Uch, sorry.." otíral si Petr pusu do Remusova hábitu.
"Ale stejně je to tvojí vinou Tichošlápku."
"Ne, není..." Sirius si prohlížel zvratky.
"Ty vole Péťo, tys sežral celou ovčí hlavu!"
"Pulírexo!," vyčistil Blackovi James znuděně hábit,"a neberte si do huby ovečky!!"
"Tos myslel obrazně, nebo jak?" zasmál se Lupin. Kroutil hlavou tak vehementně, že si krev rozmazal i po čele.
"Pulírexo!" opakoval Potter a naštvaně se obrátil na svoje kamarády. "Tak hele! Kdo tady bude žrát ovce, už nebude můj kámoš!"
"Kurva, co mu je?" špitl Sirius tiše Náměsíčníkovi.
"To kvůli Evansové, myslím, že je členkou Greenpeace.."
"Copak Greenpeace má pod palcem i ovce?!"
"Ach, to nevím..." zamumlal Remus a se zájmem sledoval, jak si Petr nenápadně cpe do úst přední pacičku.
***
Po zbytek dne James chodil s odznakem, na němž byla nakreslená ovečka. Bylo na něm tlačítko s nápisem: ZDE STISKNI, co po stisknutí bečelo.
"Kdy ho ta pitomina přejde? ptal se Sirius s pohledm k nebi.
Přešlo ho to hned při Péči o kouzelné tvory, kdy ho zvířata nasrala na nejvyšší míru a on přetáhl jednorožce lopatou. Dostal zo to školní trest i spolu s ostatními Poberty, kteří se ho pokusili krýt( zabalili jednorožce do jakéhos hábitu a sedli si na něj. Tvářili se při tom děsně nenápadně.)
"Au! Au..píchl mě roh..." zaskuhral Péťa hlasitě, čímž celou akci zkazil.
***
"Vy jste přetáhl jednorožce, to posvátné čisté zvíře..."
"Lopatou..." doplnil James profesorku McGonagallovou.
"Ale to je nepřípustné pane Pottere!"
"On si to očividně připustil, paní profesorko..." zaculil se Tichošlápek.
"Sklapněte pane Blacku." poradila mu a ze spodního šuplíku vytáhla placatku.
"Hrozně nás to mrzí!" posmrkával Remus a otáčel od ní hlavu, aby neviděla, jak mu Petr dává k očím cibuli.
"Ach.." změkla, když spatřila Náměsíčníkovy slzy.("doprdele ta cibule ale štípe..." špitl Lupin).
"Ach..." zipokovala a nejistě přendávala placatku z jedné ruky do druhé("jestli z toho budu mít vyrážku!")
"Ach..neplačte..ještě jich v lese zbylo hodně..."("už to nevydržím, pálí to pálí! Petře tys tam přidal křen!")
"Víte co pánové, pro tentokrát vám to prominu..."("Tak už domluv, domluv...vypadnou mi oči...Bože to svědí...")
"Ano..pro tentokrát...pro tentokrát...můžete jít, vidím, že zpytujete svědomí..("Ven!Ven!").
Usrkla si z placatky a pomrkávala na Remuse se stejným výrazem, jakým sledoval James Lily.
"Děkujeme paní profesorko.."
Vypadli z jejího kabinetu rychlostí blesku.
"Moje oči!" vřískal Remus. "Co v tý cibuli bylo?"
"Špetka pepře, křen, Pláčící muchomůrka,Slzící bláto..." vypočítával Pettigrew.
"Dost, už dost!" přerušil ho Náměsíčník.
"To je ale baba.." zakroutil Sirius pobouřeně hlavou.
"To je...nepotrestá někoho, kdo přetáhl posvátné zvíře lopatou, jen protože je zahledělá do ubulenýho kluka...Nechci vidět, jak by v její společnosti dopadly ovečky..." řekl ustaraný James.
"Už zase začínáš?" obrátil oči v sloup Sirius.
"Neee...Jen prostě takovýhle zlo nesmí zůstat nepotrestaný!" zamlul si Potter výhružně ruce. "Příští vtípek bude na McGonagallku!"
Sirius se rozchechtal, když tu ho přehlušila hlasitá rána, jak se sesypalo brnění.
"Hej kluci..pomozte mi...nic nevidím..." křičel Remus srdceryvně, panenky zvětšené na velikost cibulí.
P.S. Autor prosí, nesuďte ho příliš přísně

Díky

13. května 2008 v 20:10 | Nakuta(já)
Prostě to musím napsat: tímto děkuji všem lidem, co si čtou, nebo někdy četli moje povídky...a děkuji všem, jež píšou komentáře...:) Vždycky to potěší
Váš Autor:)

1.kapitola:Učili mě takhle žít

13. května 2008 v 19:28 | Nakuta(já) |  Chladná jako srdce moje
Je to úplně první kapitola k téhle povídce(-šampus! prskavky!) a pocity z ní jsou tak všelijaké. Snad si to někdo přečte a posoudí...
Mějte se báječně
Váš Autor
Ptám se sama sebe: je moje jméno skutečně mým jménem? Narcissa Blacková. Je moje jméno skutečně mým jménem? Pokud ano, proč při jeho vyslovení cítím takové znechucení? No..možná to není ani tolik mým jménem jako mojí rodinou. Blackovi. Stará čistokrevná kouzelnická rodina. Hloupá a zabedněná famílie!-říkávali jsme často s Bellou navztekaně, když jsme absolvovali další přednášku na téma: Proč zabíjet mudly, jak se zbavit mudlouvských šmejdů...
Náš otec, Theodor William Black nás podobnými řečmi krmil každou chvíli. "Jméno králů", tvrdil o svém jménu hrdě, zatímco my jsme poslušně přitakávali. Vřelo to ve mně. Jmenoval se docela obyčejně a Black pro mě nikdy neznamelalo král, nýbrž pošpinení.
Matka, za mlada Zilla Grofteová, Blacková až později, dávala otci dychtivě za pravdu. Osobně, vždy jsem ji podezírala, že její krev není zas tak úplně čístá a ona není čistokrevná kouzelnice, ze niž se tak vehementně vydává. Nikdy jsem ale neměla sílu, zeptat se z očí do očí. Už takhle mi stačilo její vylévání zlosti. Já a Bella jsme byly z její strany bity a sloužily jsme k opakovanému používání kletby Cruciatus.
Bella, má o dva roky starší sestra. Když jsem byla malé děcko, učila mě zabíjet pavouky a utrhovat křídla motýlům. Doktor z mudlovského světa, tuším, že psycholog, by o ní mohl říci, že je psychicky labilní. Měla jsem Bellu ráda. Byla to ona, kdo mi dával sílu čelit jak psychické, tak fyzické bolesti, co mi moje rodina působila. Tak proč se nakonec vydala na tu "druhou stranu"?
Než nastoupila do Bradavic, prošla Bella změnou. Přestala opovrhovat řečmi našich rodičů, ba dokonce otcovy přednášky, jako by jí působily potěšení. Matka ji přestala týrat, najednou si rozumněli. Pamatuji si jeden náš rozhovor.
"Co na mě tak čumíš Cisso?" zeptala se dívka s vlnitými černými vlasy a vrhla na svoji sestru ošklivý pohled.
"Já.." zakoktalo děvčátko a poté vybuchlo v hlasitý pláč. "Proč tohle děláš Bello?"
"Co myslíš tím "tohle?" sykla podrážděně, balíce si kufr do prvního ročníku v Bradavicích.
"Proč to není jako dřív? Taky jsi je nesnášela!"
"Dřív..." odfrkla si ta starší a pokoušela se nacpat do kufru všechno to oblečení a knihy.
"Bello! Bellatrix...proč proč?" vykřiklo děvčátko téměř zoufale a tahalo černovlásku za tričko.
"Pusť!" odsekla příkře a vytrhla se jí.
"Ne, ne Bello! Řekni mi proč!"
"Je to tak jednodušší..." řekla pak tiše a na malý okamžik vypdala, že se taky rozpláče.
Narcissa shledala v jejích černých očích bolest.
"A teď už mě konečně pusť!" vyštěkla Bellatrix a když procházela kolem ní, Cissa si všimla, že se musí kousat do rtu, aby zadržela slzy.
Malá Narcissa zůstala stát sama veprostřed pokoje a ani se nenamáhala zastavit bezradný hořký pláč.
Víte, vlastně mám ještě jednu sestru, ale ona s námi nebydlí...Rodiče se o ní nikdy nezmiňují. Její jméno je pro ně zakletým. Odešla od nás, když mi bylo pět. Vlastně o ní nevím vůbec nic. Ale jsem přesvědčená, že je skvělá, když ji rodiče tolik zavrhují a nejspíš i nenávidí.
No..A tak Bella začala chodit do Bradavické školy čar a kouzel. Když se po roce vrátila domů na prázniny, byla vyspělejší a mluvila nadřezeným tónem.
"Jsem ve Zmijozelu sestřičko."
"A jaké to tam je Bello?" vyptávala jsem se a hltala její slova. Už jsem se nemohla dočkat, až odjedu do té samé školy.
"No.."
"Povídej Bello, je to tam krásné?" upírala jsem na ní svoje bledé modré oči.
"Krásné?" v očích se jí objevil zasněný výraz, který ovšem vzápětí nahradila ledovým:" Je to tam nepošpiněné.."
Uvažovala jsem o jejích slovech a každý večer sedávala v jednom z oken a třela si modřiny způsobené paranoidní matkou. Když padala hvězda, přála jsem si, abych nikdy nezapomněla na krásu, tak jako Bella.
Uplynul další rok. Stála jsem před zrcadlem, ze kterého na mě pomrkávala malá jedenáctiletá holka se světlýma očima a černými vlasy. "Jdu do Bradavic zrcadlo, do Bradavic.."
Byl večer, den před mým odjezdem a my jsme seděli u stolu. Twiggi, naše domácí skřítka nás obsluhovala se zdvořilými úklonami.
"Těšíš se do školy, Narcisso?" zeptala se matka příkře, z čehož jsem usoudila, že pro ni nejsem víc než obyčejný talíř, z něhož usrkávala polévku.
"Neumíš odpovědět matce?" zavrčel otec.
"Já...těším se." spěšně jsem přikývla. Bella měla ve tváři vepsaný úšklebek.
Copak mám být jako ona? V klidu se bavit s rodiči o naší nadřazenosti, chovat se povýšeně a nesnášenlivě? "Je to tak jednodušší..." řekla Bella tenkrát.
"Prosím?" trhla jsem sebou, jelikož jsem si neuvědomila, že se matka opět na něco ptá.
"Jestli se těšíš do Zmijozelu Narcisso!"
"Ale..není přece jisté, že půjdu do Zmijozelu ne?"
Otec vztekle bouchl talířem. "Co tím chceš říct? Každý,jemuž teče v žilách čistá krev, musí do koleje Salazara Zmijozela!"
"Třeba nemám tak čistou krev..." špitla jsem, jenže oni mne bohužel slyšeli.
"JAK JEN SE OPOVAŽUJEŠ?!" zahřměla matka pobouřeně a vytahovala hůlku.
"No tak, no tak počkej přeci Zillo, rád bych si poslechl názory naší dcery." slovo dcera pronesl se zvláštním odporem v hlase.
"Chci tím říct, že nemusím jít do Zmijozelu..."
"Kam bys měla jít, když ne do Zmijozelu?" tázal se a jeho ledový pohled mě provrtával.
Otřásla jsem se. "Třeba...do ...do Nebelvíru...do koleje statečného lva..."
"Crucio! Crucio, ty malá pitomá náno! Stydím se za tebe! Crucio!"
Je pravda, že naše matka měla časté výbuchy nepříčetného vzteku, tento ovšem patřil mezi ty největší. Bolest mě oslepila, nemohla jsem nic dělat. Viděla jsem její zadostiučinění, s jakým se vyžívala v mých mukách.
"Prosím...prosím ne..." škemrala jsem roztřeseně, zatímco do mého těla bodalo tisíc nožů.
"Pros, až budeš vyzvána! Pros, až budeš vědět, kudy vede tvoje cesta!"
Trvalo snad půl hodiny, než mě od kletby osvobodila. Já jen ležela na zemi, neschopna pohnout se, zatínala jsem zuby, abych neječela.
Na malý okamžik jsem v Bellyných očích zahlédla smutek, soucit, který ale ihned nahradila posměšným šklebem. Možná měla pravdu..možná měla Bella pravdu...Bylo by to tak jednodušší.....

8.kapitola:Cítím a nevím, co cítím

13. května 2008 v 17:39 | Nakuta(já) |  Životy některých
Jo, vidíte dobře, přidávám sem další kapitolu k téhne pošahané povídce:D dneska jsem v dobrém rozpoložení, neboť, světe div se! dostala jsem jedničku z chemie...já:D:D to je další div světa:D:D Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat Lili,která mi ohromně pomohla s prokletým URL...Ďakujem ti, Lili...
Vysmátý Autor( :D:D )
P.S. Omlouvám se za ty tzv. romantické scény, prostě mi nejdou..
Pomalým klusem mířila k hradu. Pohledem ji vyprovázel(-kampak se vypařil nápad se sbalením nějaký káči? Aha?).
Remus do něj jemně šťouchl. "Na co čekáš Tichošlápku?"
Trhl sebou.
"C-co?"
"Jdi za ní.."
"Nezamiloval jsem se Reme!"
Náměsíčník se usmál. "To netvrdím, prostě si s ní popovídej..." poradil mu přezíravě.
"Myslíš?"
"Jsem si tím jistý..."
Sirius se rozhlédl. Petr přežvykoval jakési rostlinky a James se tvářil smutně.
"Vážně jsem přelétavý, Tichošlápku?"
Black se zarazil. "No...Dá se říct, že taky docela střídáš holky...Ale my pochopitelně víme, že miluješ Evansovou!" dodal spěšně.
"Co mám dělat?" zeptal se Dvanácterák zoufale.
"Hlavně to nevzdávej.." mrkl na něj Sirius. "Víš co říkala Agnes..."
"Ty bys to taky neměl vzdávat!" řekl Lupin a oproti jeho přirozenému tónu hlasu, to vyznělo dost ostře.
Přikývl. Třeba má Náměsíčník pravdu. Konečně si vyřeší ten nepořádek, který má v hlavě. Konečně se to celé vyřeší...
Rozběhl se za ní a nechal spokojeného Remuse, nenažraného Petra a Jamese, který se stal obětí zelené záře jejích očí, nechal je dřepět pod stromem.
Ve spěchu prolítl Vstupní síní a mrkl na kouzelnické hodiny se čtyřmi ručičkami. Výborně. Do začátku další hodiny zbývá ještě čtyřicet minut.
"Ehm...mohli bychom si promluvit?" Krásné šedé oči se na ni s prosbou upíraly.
"Ale ano..." přikývla rozechvěle. Rozhlédla se. "tady nejspíš ne, že?" Ušklíbla se při pohledu na Buclatou dámu natahující uši.
Úšklebek opětoval.
Beze slova se vydali chodbou a poněkud provinile se tvářící Agnes si přísahala, že hned potom povalí Lily vytáhnou z depky(- nebo ji do ní namočit ještě víc, chech).
Otevřel dveře prázdné učebny a s mírným úsměvem ji nechal vejít jako první.
Co se to děje s tím slavným lamačem srdcí? Proč se tak chová?(-dělá si snad ze mě kurva prdel?).
"O čem přemýšlíš?" otázal se pobaveně. Seděl na lavici naproti ní a kýval nohama(-snažil se skrýt vnitřní nejisotu.
"O tobě." přiznala bez obalu. Byl překvapen její upřímností.
"Taky o tobě často přemýšlím. A po pravdě, od včerejšího dne, tak nějak jinak..."
"Jsem na tom stejně..."
Uchechtl se a odhrnul si černý pramen vlasů, co mu padaly do očí(pěkně otřepaná fáze co? Přesto jsem si ji nemohla odpustit...:D).
"Zvláštní, Duho.." zamyslel se nahlas a důraz kladl obzvláště na druhé slovo. "Dřív taková nenávist a teď..." odmlčel se, aniž by se namáhal předchozí větu dokončit.
"Snad ne láska, Siriusi Blacku?" vyznělo to poněkud posměšně.
"Možná." řekl pevně.
Zasmála se, trochu pohrdavě. "A to tvoje děvkařství, každý týden jiná, to byla taky láska?"
"Poslyš Agnes, to byl..."
"Snad ne omyl?" skočila mu do řeči.
"Přesně, omyl..."
"Tsss...ty tvoje omyly..." založila ruce v bok a z jejích duhových očí sršela nedůvěra.
"Tohle nejsou omyly! Něco k tobě cítím!" seskočil z lavice a pohladil její tvář. Zachvěla se. "A jak vidím, ty ke mně taky Agnes!"
"První den po šesti letech...první den po šesti letech...proboha Siriusi, co si to namlouváš?"
"Tak mi to řekni, řekni, že ke mně nic necítíš..."
"Už se chováš jako James!"pohodila zuřivě barevnými(-jak jinak? podřimuju...) vlasy.
"Copak ty chceš aby se všechno vrátilo do starých kolejí?! Zas to naše provokování, zas ty naše souboje?!" vyjel nevěřícně.
"A co chseš ty Siriusi?"
"Chci zjistit co cítím." Aniž to čekala, přitáhl si ji k sobě a věnoval ji letmý polibek. Celým tělem jim projelo lehké mravenčení. Opřel si hlavu o tu její a vychutnával ten pocit.
"Chci zjistit co cítím, abych věděl, ce se to se mnou děje..."
"Co když ti nevěřím?" zašeptala, aniž de otáhla od jeho rukou, co jí jemně pročesávaly vlasy.
Nadechl se. "Nemusíš mi zatím věřit...Chci jen, abys to pochopila..."
Spěšně se od ní odtáhl a aniž by jí věnoval jediný pohled, opustil místnost.
Nemohu se na ni dívat, aniž bych nepocítil cosi...zvláštního...je to jako kouzlo...
Stále rozechvěle, dívala se do místa, kde ještě před chvílí stál. Srdce ji divoce tlouklo.
"Myslím, že to chápu." sdělila polohlasem holým zdem učebny. Odpovědí jí bylo ticho.

Prolog:Na hřbitově

11. května 2008 v 19:47 | Nakuta(já) |  Chladná jako srdce moje
Stojím zde. Na tomto místě, kde "spí" má sestra. Kdyby byly hroby krásné, mohla bych tvrdit, že Bella má jeden z nejkrásnějších. Jenže hroby nejsou krásné, vyzařuje z nich smutek.
Bella nebývala často smutná. Vždycky mi připadalo, že je se vším smířená. S každou špinavou prací, kterou chtěla vykonat co nejlépe. Asi myslela, že je to její osud.
Matka mojí sestřenice, Andromeda, říkala, že každý má přijmout to, co nám osud přichystá. Bella tetu nenáviděla, ale tuším, že ve skrytu duše s ní souhlasila. Alespoň v tom, co se osudu týče.
Zvláštní, sledovat hlínu, pod kterou spí chladnokrevná Bella. Zvláštní pozorovat její hrob.
Určitě by se jí nelíbil, je prostý, porostlý chudými květinami, které se ovíjejí okolo mosazného kříže. Nikde žádné znamení smrti, žádný had, je to docela obyčejný hrob a Bella spí v docela obyčejné rakvi.
Kdyby věděla, kde bude jednou pohřbena, nejspíš by byla vzteky nepříčetná.. napadá mě. Kysele se usmívám. Kysele se usmívám nad hrobem mojí sestry a vybavuje se mi její pohrdání nad obyčejnými věcmi.
Až umřu, budu chtít hrob, jako má ona. V rohu hřbitova, kam nikdo nikdy nezavítá. Možná můj syn. Možná, že bude stát nad mým hrobem, čistě z povinnosti. A možná, že ke mně taky jednou nebude nic cítit.
Bella je mrtvá. A já k ní taky necítím nic.
Mám se za tebe modlit? Nemohu. Jestli je Bůh, dávno nás zavrhl a ty se teď smažíš v pekle. Chdáku Bello..vždycky jsi měla radši chlad, teplo ti nedělalo dobře...Jsem ironická, viď?
Byla moje starší sestra. Prohnilá do morku kostí, s věkem se soucit vytratil. Nebo se prostě chtěla podřídit svému osudu.
Rovnám jí kytičky. Dřív by mě, milá Bello, nenapadlo, že zrovna já budu stát nad tvým hrobem. Mělo to být naopak, čekali to všichni..A vidíš, sestřičko, vybrala si tebe. Smrt si tě vzala...

7.kapitola:Držíš mě, já držím tebe

11. května 2008 v 14:01 | Nakuta(já) |  Životy některých
Přidávám další kapitolu k Životům a chtěla bych ji věnovat Angele za spřátelení. Nevím, jak se vám bude líbit první část,tu jsem si prostě neodpustila a tak se v ní obejevuje spousta keců:D. Chtěla jsem vám to vynahradit tou druhou částí, v níž snad není ani jeden z mých "vtipných vtipů.":D:D Slibuju, že se příště polepším. Ať je legrace...:D
Tak se mějte fajn a čtěte(zkuste to přežít)
Váš Autor
P.S. neukamenujte mě, dle mého názu stojí tahle kapča za nic
Křiklan se vkolébal do učebny lektvarů(-Tak je ten valabuch zase našel).
James se zatvářil znechuceně(-Že by měl valabuch stejný stopovací smysl jako Trelawneyová?).
James uvažoval(-valabuch má určitě něco s jasnovidnou čůzou!).
"Věnujete mi pozornost, pane Pottere?"
Nadskočil, když ho do nosu uděřil zvětralý zápach drahých, dva roky prošlých bombónů.
"Ale jistě, pane profesore."
"Pchm.." odfrkla si Lily posměšně a hlasitě.
Agnes do ní šťouchla. "Buď tiše, nebo ti ten sloní zadek napaří trest."
"Mně? Jsem jeho oblíbenkyně...," uchichta se Evansová spokojeně," To Potter je na té "druhé straně. Jestli víš, jak to myslím.."
Martinová věděla.
"Srážím deset bodů Nebelvíru za vaši netaktní ignoranci." řekl mu Křiklan s úsměvem.
James(-má s ní něco, určitě, jsou oba stejně tupí!).
Povytáhl obočí.
"Naprosto s vámi souhlasím pane profesore..."
Sirius spadl ze židle.
"...přesto jsem toho názoru, že slečna Evansová by měla být potrestána také." usmál se mile.
Tichošlápek pochopil, že jeho kamarád chce do hodiny vnést trochu nadlehčení, neboť lektvary nepatřily mezi jeho oblíbené předměty.
"James má pravdu, pane profesore." přitakal vážně, aniž by se zvedl ze země.
Křiklan vypadal pobouřeně: "Proč by měla být slečna Evansová potrestána?"
"Snad mě ten blb nepotrestá.." zašeptala Lily Agnes.
"Snad byste ji nechtěl potrestat!" Zakroutila Martinová nevěřícně hlavou a k údivu celé třídy se postavila. Sirius se zaculil,to byla celá Duha.
Podívala se jeho směrem(-na podlahu), ale do očí si nepohlédli.
Křiklan byl dočista zmaten.
"Děti děti...na co si to hrajete? První den ve škole na vyučování a vy se chováte ...nevhodně. Budeme dělat Lektvar oddanosti. A pokud jde o slečnu Lily, ta pochopitelně žádný trest nedostane, nijak se neprovinila!"
"A co to "pchm"?" nevzdával se James a prohrábl si vlasy. Petr ho s obdivem pozoroval.
"Ano, co to "pchm"?" podpořil ho Tichošlápek a konečně se zvedl.
"Jaké "pchm"?" dělala Lily nechápavou a upřela na Křiklana psí oči(-obrazně řečeno, psí oči měl jen Black).
"Co myslí Black s Potterem tím "pchm"?" ozvala se Martinová.
Třída se náramně bavila. Aby taky ne, když se už dobrých deset minut řešilo "pchm" a lektvary byly až na druhém místě....
"Dost!" zařval Křiklan. "Rozdělím vás do dvojic a vy budete připravovat Lektvar oddanosti! A konec řečí!"
"Pchm..." zahuhlal Dvanácterák. Sirius vyprskl.
"Máte něco na srdci pane Pottere?" otočil se na něj valabuch naštvaně.
"Ano prosím. Smím se vám svěřit?" zeptal se zcela vážně.
Křiklan zamrkal. Nevěřícně. Ostatní se "věřícně" zachechtali. Tichošlápek smíchy nemohl. Dokonce odpustil Pobertům, že si z něj při snídani tropili legraci.
"Vy se mi chcete svěřit?" ujišťoval se valabuch.
"Nemohu snad?" natahoval James.
"No, musím říct, že je to pro mne poněkud překvapující..."
Dvanácterák popotáhl. Teď se tlemila dokonce i Evansová a to bylo co říct.
"On brečí, pane profesore!" nezkazila hru Agnes. Přiběhla k Jamesovi a poplácávala ho po zádech. Sice ho kdovíjak v lásce neměla, ale tady šlo o vtípek na Křika, tak proč se nepřidat, že?:D
"Já, no..," začal Křikla, viditelně nesvůj,"tak co se stalo chlapče?"
"Ona mě NEMILUJE!" zaječel Potter a jeho záda se otřásala předstíranými vzlyky.
Proferos vyndal z vnitřní kapsy hábitu jakési tabletky a pět z nich nasucho spolkl.
"Kdo?"
"Lily Evansová! To ona!"
Lily se rozezleně postavila. "Tady už přestává všechno, Pottere! Nědělej z něj pitomce!" vzápětí by si nejradši ukousla jazyk, když si uvědomila co řekla.
"Tak já jsem podle vás pitomec, slečno Evansová?" zapištěl.
"N-ne..promiňte..."
"TÁÁÁÁK!!!!" rozeřval se nepříčetně."Dnes večer v šest hodin se do mého kabinetu dostaví: Potter, za hranou komedii(-mohl mu dát aspoň Oscara), dále pan Black, za nevhodné chování, slečna Martinová, za to že se stala součástí této komedie a (nadechl se) slečna Evansová, za urážku učitele...To jsem si o vás slečno nemyslel..."
***********
Hodina pokračovala mlčky. Studenti se věnovali svým lektvarům a byli náramně potěšeni, když jim profesor na konci sdělil, že příště budou zkoušet svoje lektvary sami na sobě. Tvářil se při tom značně pomstychtivě.
Agnes, která pracovala s Remusem, si oddychla. Měla jistotu, že lektvarem, na kterém pracoval on, se neotráví. Vyměnili si úsměvy a on pomlčel o trestu, který si ten den vysloužila. Byla mu za to vděčná, rozebírání budoucího večera s Křiklanem, se jí vážně nechtělo. To, že to bude hrůza, věděla už nyní.
Naproti tomu se Lily zatvářila vyděšeně a s obavami pohlédla na svého spolupracovníka. Petr se na ni přihlouple zašklebil.
***********
"Ty tupý, dementní, vylízaný Pottere! Moc dobře víš,že bych nikdy neurazila učitele!" vztekala se a musela běžet, aby mu stačila. Tichošlápek mu zašeptal: " A pak, že za tebou Evansová nikdy nepoleze Dvanácteráku!"
Remus pobaveně zakroutil hlavou.
"Co si myslíte o této komedii, milá paní?" otočil se na Agnes.
"Och, pane, jsem zaskočena, snad jen mohu souditi, obět pronásleduje tyrana?"
"Přijměte mé rámě a následujme toto veselí, milá paní.."
"Bude mi potěšením, pane hrabě. "
Šaškovali a ona se do něj zavěsila. Jindy poměrně nekomunikativní a stydlivý Lupin se na ni záškolácky zašklebil.
"Posloucháš mě vůbec, ty namyšlený arogantní pitomče?" pěnila Lily vzteky.
"Já?" podivil se Petr, který za nimi cupital.
"Gchrrm..." odsekla.
Vyšli na bradavické pozemky a usadili se pod rozložitým stromem, až na Evansovou, jež Jamese probodávala pohledem.
"Dichrmrchr.." otočil se na ni.
"Co?" vykulila oči.
"Prý, že jsi konečně přešla do jeho rodného jazyka Evansová, předtím ti nerozuměl." vysvětlil Sirius znuděně a po očku sledoval vysmátou Agnes a Remuse. Ani trochu se mu nelíbilo, jaks i spolu rozumí.
"Tys vážně blb.." zakroutila Lily hlavou.
Potter se zaculil. "Krych tataerata muchlo frrrrrrrr...."
Ototočila se a chtěla vztekle odkráčet, Dvanácterák ji ale s úsměvem chytl za ruku.
"Povídal jsem, že jsi nádherná..."
Lehce zčervenala. Poberti a Martinová sledovali s napětím tuhle scénu. Vlastně až na Tichošlápka. Seděl opřený o rozložitý kmen a pozoroval, jak sluneční paprsky vrhají jiskřičky na její vlasy. Zářila..ano...skutečně zářila jako duha..
Co se to se mnou děje? Takhle to dál nejde...Dneska sbalím nějakou káču a uvidím, že se vůbec nic nezměnilo...Jo, přesně to udělám...
Spokojeně přivřel víčka.
Agnes občas prohodila pár slov s Náměsíčníkem, pohled upřený na svoji kamarádku. Cítila, že ji někdo pozoruje. Určitě Sirius, neboť Petr by v ní nevzbuzoval lehké mravenčení. Vybavila si Blackovy oči..krásné oči..
"Mohl bys pustit mojí ruku?" tázala se Lily.
"A když řeknu že ne?"
"Vytáčíš mě, Pottere."
"To jsem nechtěl.."
"Ale chtěl."
"Chceš říct, co jsem skutečně chtěl?"
"Nechci slyšet ty tvoje úchylnosti. Dneska ses opět zachoval jako ten největší náfuka. Nemám tě ráda..." řekla pevně, ale svoji ruku z té jeho nevytrhla, ačkoli uvolnil sevření.
"Já ti povím co jsem chtěl."
"Nechci to slyšet!"
Vstal tak rychle, až Pettigrew vypískl.
"Zmlkni přece..." šťouchl do něj Sirius.
James se jí zadíval do očí.
"Chtěl sem se tě dotknout."
Ostatní vyjeveně sledovali, jak vztáhl ruku, kterou ji nedržel a dotkl se její tváře. Agnes poznala, že se to její kamarádce líbí, řasy se jí zachvěly.
"Nech toho Pottere!" vzpamatovala se a ucukla.
Ušklíbl se. "Držíš moji ruku, Evansová."
Opět zčervenala, když si uvědomila, že je to ona, kdo doposud nepřerušil stisk.
Ať ho políbí..no tak, ať ho políbí... uvažovala Agnes.
Chtělo by to pořádnou pusu... přemýšlel Tichošlápek.
No tááák... povzbuzoval v duchu Remus.
Už aby byl oběd..-myšlenky Petra.
"Jsi až příliš arogantní a přelétavý Pottere..." vytkla mu a bez jediného otočení zamířila do hradu.
Agnes zpozorovala v Jamesově tváři smutek. Chtěla mu pomoct, neboť ať byl Potter jakýkoli, Lily měl rád.
"Ona se jen stydí, za to co cítí Jamesi..."
Aniž by se pozastavoval, nad tím, že mu řekla jménem nemě přikývl. Sirius ho poplácal po zádech.
Martinová se vydala k hradu, tušila, že Lily bude potřebovat její podporu. Musí být zmatená...no super, já jsem určitě ta, která ji hrozně pomůže...Neumím si urovnat svůj život a měla bych pomáhat jiným...
Agnes vzdychla. Vystoupila po mramorovém schodišti a už už měla na jazyku heslo, když ji něčí hlas zarazil.
"Ehm...mohli bychom si promluvit?"
Otočila se a spatřila udýchaného, avšak odhodlaného Siriuse....

A Dost s velkým D!

10. května 2008 v 17:53 | Nakuta(já)
Prostě už toho mám pokrk..celýho Blog.cz..!!! napíšu kapitolu..heh..chci ji uložit a co se stane? Ona už tam neni! Tak ji napíšu znovu, jako debil ji zkopíruju a když se smaže, znova ji vložím..bezva...otevřu si ji na netu a tam je jen polovina!!! Tak ji opět musím smazat a opakovat činnost tak dlouho, dokud se skutečně neuloží..Pak chci zařadit novou povídku, jenže co se stane? Miláček nepřijímá URL do rozcestníku...chyba...NO ÚŽASNÝ!!!
Musím to nějak vymyslet, každopádně je jisté, že přístí povídka bude mezi rubrikami...její jméno bude CHLADNÁ JAKO SRDCE MOJE...a podrobnosti se dočtete...mmm...v infu...
Pokusím se dát tento "kompjůtrový brajčus" do pořádku.
S přáním hezkého dne( hlavně se dívejte na hokej:D)
Váš Autor(s velkým A, co se nevzdává...:D)

6.kapitola:"Zásadová společnost"

9. května 2008 v 18:29 | Nakuta(já) |  Životy některých
Je tu tady další kapitola k Životům a já doufám, že si ji někdo přečte a OKOMENTUJE..Jinak, na skladě(respektive v hlavě) se mi rodí nová povídka, která se bude jmenouvat Chladná jako srdce moje. Jen co mi přestane počítač dělat drahoty, hodím sem první kapitolu, zatím můj miláček nepřijímá URL...
Mějte se hafo skvěle
Autor
"Kdyby ji třeba políbil...
Zarazila se. Jeho oči hleděly do těch jejích, měl pocit, že se ztrácí v duze, v nekonečné barevnosti. Už to nebylo protivné, ba ani nepříjemné. Najednou netoužil říct něco, co by ji ponížilo. Ztrácel se v ní. Zamrkal.
Udělala krok dopředu:" Tak...tak.."
Naklonil se k ní. Nebyl tím arogantním, sebejistým tupcem. Ne v tuhle chvíli.(Jindy pořád:D).
"Tak by nejspíš neřekla ne..."
Usmál se, chtěl pohladit její tvář, chtěl ji...
"Políííííbíííít, tuc tuc tuc..ať posere mě třeba kohout, já pojedu do česka a budu pařit na Wohnout...tuc tuc tuc..."
Trhnutím se otočili. Kouzlo zmizelo.
Do společenské místnosti se vpotácel domácí skřítek, v hubené špinavé ruce láhev slivovice a totálně namol.
Agnes ani Siriuse si nevšiml, vesele prozpěvoval a jeho dlouhé netopýří uši se směšně pohybovaly(-jako sto let starý větrák, co probíjí).
"Klidně ať si mě vyhoděj z haly vééén, já vlezu tam oknééém...ohou ohou ohou a uvidim Simpléééé plaaaan..."
Pak se jak dlouhý tak široký rozplácl na koberec.
Black i Martinová se tvářili znechuceně.
"Já,..jdu spát." zamumlala a otočila se na podpatku. Spěšně zamířila do dívčích ložnic. Nepokusil se ji zadržet, ale vyprovázel ji pohledem.
***********
Agnes měla ložnici společnou se třemi dívkami. Teresa a Pat už dávno spaly, ale Lily Evansová ležela na své posteli a četla si. V ruce držela hůlku, kterou si svítila.
"Kde jsi byla prosím tě?!" vyjela na svoji kamarádku.
"Tam..." odvětila zamyšleně.
"Tam?"
"No...tam.."
"Takže jako tam?"
"Vždyť říkám že tam!" odpověděla naštvaně.
Lily se usmála. "Konečně nemáš ve tváři vepsaný ten zasněný výraz. Tak bys mi mohla říct, co se vlastně stalo."
Evansová knihu rázně zavřela.
"Jen tak jsme byli se Si..Blackem.." vysvětlila Martinová a snažila se o ledabylý tón.
"Odkdy je to Sirius?"
"Neřekla jsem že Sirius!"
"Ale ano, řekla."
"Ne!"
"Ano."
"Snad vím, co jsem řekla Lil!"
Zatvářila se pochybovačně. "Tak co mělo znamenat to "Si"?"
"Já..chtěla jsem..no..chtěla jsem se tě zeptat, jestli si normální..." řekla nepřesvědčivě.
Evansová se zaculila: "Mně tedy vážně lhát neumíš Agi..."
Ztěžka dosedla na postel vedle ní. "Neumím..." podotkla zkroušeně.
"Zase jste se hádali?" zajímalo Lily.
"Ano i ne..."
"???" vyčetla Martinová otázku ze smaragdových očí ozářených kouzlem Lumos.
"Prostě jsme se provokovali a pak...pak mě skoro políbil."
Teresa zachrápala.
" Skoro?" svraštila Lily obočí.
"No, on tam pak přišel domácí skřítek..byl hrozně ožralý a vykřikoval, že poslouchá Wohnout a Simple plan...Tedy jako vkus má dobrý, ale celý to podělal...(-Autor se omlouvá za sprostá slova, berte ovšem v úvahu, že je dívka velmi rozezlená, neboť skřítek zmrvil romatiku:D).
"Domácí skřítek byl opilý? Ale Agi, to se ti jistě jen zdálo(-kdyby se narodila o pár let později, mohla by být členkou SPOŽÚSU)
"Ježiši Lil, já nežvaním....jak bych asi věděla, jaký muzice fandí?!"
"Jo jasný...máš pravdu..."
Několik minut poslouchaly spokojené oddechování jejich spolubydlících.
"Co ještě říkal?" zajímalo Evansovou.
"Že by mu nevadilo, kdyby ho posral kohout..." vzpomněla si Duha.
(Lily se mračí, v paměti se jí vybavil Jerry a rumunská hymna, na kterou nejspíš nikdy nezapomene).
"Ale neposral ho, že ne?"
(Autor se gebí, v paměti se mu vybavil Jerry a rumunská hymna, o které si není tak úplně jistí, jestli vůbec existuje:D)
Agnes zakroutila hlavou.
"Agi, tak co se vlastně mezi tebou a Blackem stalo?"
Co se vlastně stalo? Mohlo..a nestalo...
"Prostě to bylo zvláštní." ukončila debatu rozespale.
************
Sledoval, jak duha mizí v dívčích ložnicích. Cítil se zvláštně. Co ho to jen napadlo?
Chtěl jsem ji políbit? Chtěl jsem ji políbit...Chtěl jsem ji políbit!
Smekl se po rozlité slivovici(-skřítek se ze spaní zachechtal) a pamalým krokem odešel do chlapeckých ložnic. Zbylí Pobertové chrupinkali jako nemluvňátka(-ani si nesundali svatozáře).
James měl na tváři debílkovský výraz. "Evansová.." mumlal do polštáře. Petr dýchal tak, že při tom pískal a Remus co třicet minut zavyl.
Sirius zalezl do svojí postele(-ani se neumyl, všimli jste si? To je teda kultůůůra).
Chtěl jsem ji políbit...ale proč? Proč?
Podíval se na spícího Jamese.
"Ještě aby ze mě byl taky hloupý zamilovaný jelen..." zamumlal nešťastně a přitáhl si přikrývku po krk.
************
Další den cítili potřebu se jeden druhém vyhýbat. Nevzhlédli od svých snídaní, ani když profesorka McGonagallová rozdávala rozvrhy pro sedmé ročníky.
"Lektavry... ach ne!.." shodla se většina třídy jednohlasně. Agnes nesouhlasně zakroutila hlavou. Zase ten ichtyl Křiklan.
"Hej, lásko!" pokusil se James rozveselit hudrující studenty a Tichošlápka, který byl to ráno podivně zamlklý.
"Co k čertu chceš, Pottere?" odsekla Lily znuděně, aniž by se přestala věnovat ovesné kaši a rozhovorem s Martinovou.
Nasadil udivený výraz: "Ale ale myšáčku, seš si vážně jistá, že jsem volal na tebe?"
Výtlem všech, co to slyšeli, až na čtyři lidi.
Lily zrudla.
Agnes se ji pokusila zastat otřepanou fází:" Fakt vtipný Pottere!", měla ale co dělat, aby se nerozesmála.
Remus kroutil hlavou.
.......Petr to zase jednou nepochopil.
"Seš v pohodě kámo?" štouchl Dvanácterák do Tichošlápka.
"Jasně.." zašklebil se na něj. Martinovou může přece na chvíli pustit z hlavy. A navíc, třeba to včera byl jen nějaký výpadek(-už aby to zase nahodili co?).
"Debile!" křikla Evansová, která se právě zvedla od stolu a spolu s Agnes se chystali jít na první hodinu.
"Co?" nechal se nachytat James.
Sladce se na něj usmála: "Aspoň ty seš si jistý, že to patřilo tobě, inteligente."
Výtlem všech, co to slyšeli, bez vyjímky(-ačkoli krysí kluk byl pořád mimo mísu).
Agnes zachytila Siriusův pohled, ten se ale okamžitě odvrátil a věnoval se svojí vidličce.
Remus kamaráda zpytavě sledoval.
Tichošlápek pustil svoji vidličku, ta mu vylétla z ruky a zabodla se do jedné z jeho fanynek.
"Jéééé, holkýýýý, mám jeho příbor, mám jeho příbor..." ječela nadšeně, když si z napuchlé paže stírala krev.
Unaveně se zadíval na svá míchaná vejce(-To zní úchylně:D).
"Tichošlápku?" Remus se tvářil vážně(-ale autor ví, že to bylo z jednoho prostého důvodu: chtěl si z něj vystřelit).
"Můžeš na slovíčko?"
"Jistě...ale proč?"
"Mám pocit, že ses trošku změnil.." zaculil se Náměsíčník.
"Jak?"
"Seš barevný..."
Nechápavě si prohlédl ruce. Zdály se naprosto normální.
"A kde?"
"Tady," ukázal Remus na jeho hruď," myslím že ti duha zaplnila srdce."
Sirius vztekle zavrčel, ale to už se Lupin a James nepokrytě rozchechtali.

5.kapitola:Siriusův komplex z hábitů, Agnesina nahota a RIMN

6. května 2008 v 19:12 | Nakuta(já) |  Životy některých
Na nespočet(aspoň 100) žádostí a proseb o další kapitolu, jsem vám přátelé vyhověla.Venku je krásně a já jsem dnes opět navšívila svůj druhý domov, alias knihovnu a popůjčovala kdeco. A místo abych se rozvalovala na sedačce a četla si za lechtání slunečních paprsků, sedla jsem k počítači. To si zaslouží obdiv...
Pro ty, kteří nepochopili: první věta se zakládá na ironii:D
Se srdečným pozdravem,
Autor
Možná by to bylo skutečně zajímavé, kdyby se nejednalo o známou dvojici hádajících se lidí: Martinová a Black. Nebelvírští tam stáli spíš jen ze zvědavosti, jestli se na jejich přestřelkách přes prázdniny něco nezměnilo. Až upadne jejich "láska"(-a že to byla velká láska...) do starých kolejí, neštěkne po nich ani pes(-Sirius by na sebe určitě neštěknul..).
"Tak co Blacku, králíčci došli?"
K údivu jejímu i okolních zvědavců, se zářivě usmál a ležérně si odhrnul neposedný pramínek černých vlasů z objičeje.
"Ááách..." rozplývaly se jeho fanynky, mezi nimi i ty dívenky, které do něj předtím píchaly vidličkou. Nejspíš už si stačili vybrat mezi Siriusem a školním mazlíčkem(-králík šel do kytek).
Agnes obrátila oči v sloup.
"Je krásnej.." zašeptala jedna ze třeťaček svojí kamarádce tak nahlas, že to slyšela polovina společenské místnosti.
Poberti obrátili oči v sloup.
"Takže starý časy jsou zpátky, Martinová?"
(-Lily si všimla Pottera a obrátila oči v sloup.)
"Na mě ten tvůj zářivej úsměv neplatí blbečku. Vypadáš jako reklama od rádia Impuls."
Agnes sklidila potlesk několika chlapců, kterým Tichošlápek před prázdninamy přebral přítelkyně.
"Mmm...zato ty seš vážně neodolatelná..." podotkl se značnou dávkou ironie.(-už je jak já, heh).
"Ty jo, když to říkáš zrovna ty, tak to bude určitě pravda..." řekla Agnes s vážnou tváří. Několik studentů se zasmálo.
"Konečně uznáváš moje názory?"
"Ne Blacku, ale určitě začnu..."
"To bys měla hodně rychle."
"To byla legrace. Znám hodně volů, ale ty seš ten nejvolovatější."
"Vsadím se, že to neřekneš pětkrát za sebou Martinová." pronesl s úšklebkem a založil si ruce na prsou.
"Vsadím se, že to neřekneš ty, Blacku."
"Hele! Tak to prrrr(-křikl na koně a flákl ho bičíkem...). Já se vsadil první Martinová."
"Tak určitě rád první vyhraješ."
"Přenechám to tobě. Jsem gantelman." vysvětlil.
Pobaveně povytáhla obočí. Dvanácterák se rozesmál na celé kolo, když si vzpomněl, jako loni jeho kamarád-gantelman nechal Agnes viset hlavou dolů.
"No ty určitě." podotkla jízlivě.
"Chceš se vsadit?"
"Tak ty ses předtím nevsadil Blacku a teď chceš abych to udělala já?"
"Přesně to chci..a ještě..."
"Co ještě?"
"Přemýšlím, neruš.." (-ha ha ha ha ha ha ha ha ha ha ha= nebelvírská společenská místnost)
"Ty?"
"Co je na tom divného Martinová? Prostě přemýšlím..."
"A o čem ty světový mozku?"
"O tobě, respektive tvém hábitu..."
"To je od tebe hezké, protože já na tebe nemyslím nikdy troubo."
"Ty umíš taky jen urážet protivná Martinová!" dívčí osazenstvo, až na pár neblbých a nenaivních se rozhihňalo.
"Zato ty seš andílek.." neodpustila si. Celá debata ji začínala nudit, ale byla připravená za každou cenu vydržet až do konce. Jen aby zvítězila.
"Neruš, přemýšlím.." zopakoval.
"Jasný, nad mým hábitem, slyšeli jsme.." prohodila sarkasticky.
"To teda ne.."
"TaK?!
"Co tak?"
"Pane bože, za co mě trstáš?" sepjala ruce k pomyslnému nebi.
"Když to tak chceš vědět Martinová..neuvažuju nad tvým hábitem, do kterého ses mimochodem stihla tak rychle převléknout..hmm..mezi námi, mohla si to udělat ve vlaku...Já přemítám, co máš pod ním..."
Dopáleně přivřela víčka, probodávala ho pohledem.
"Nikdo není zvědavý na ty tvoje perverzní nechutný řeči."
"Tak ty jsi nechutná?"
"Proč já? To ty!"
"Právě si se ale přiznala..."
"K čemu?"
"Já řekl, že myslím na to, co máš pod hábitem a tys prohlásila, že myslím an nechutnosti...Ptám se tě tedy, Martinová, doznáváš, že jsi jako nahá nechutná?"
"Ty debilní imbecile! Proč já se s tebou vůbec zahazuju?"
"Prostě se ti líbím..." zamrkal šibalsky.
"Máš pravdu," změnila tón na přátelský,"líbíš se mi."
"Skutečně?" zarazil se.
"Ne, připomínáš mi přejetou krysu, co vyplavala z kanálu..." odsekla.
Několik Blackových fanynek pobouřeně vypísklo.
Siriuse začínaly bolet nohy.
První čumilové odpadly.
"Neurážej moje kamarády!"
Nevěděla proč, ale James a Remus se rozchechtali. Naproti tomu se Pettigrew, když mu to konečně došlo, zatvářil pobouřeně(-uú, teď nás tady ten velkej kluk odrovná:D).
"Co to má co dělat s tvými kamarády?"
"Martinová Martinová...už zase chceš rozebírat můj osobní život..."
"Zato ty si hledíš jenom svého oblečení že?"
"To mi nemůžeš zazlívat!"
"Jistěže ano."
"Nemůžeš."
"Můžu."
"Nemůžeš."
"Můžu."
"Nemůžeš."
"Můžu."
"Nemůžeš."(Autor obrací oči v sloup: jak mě taková kravina mohla napadnout?:D)
"Můžu."
"Nemůžeš!"
"Blacku, ty se mi snad zdáš." řekla unaveně.
Společenská místnost se pomalu ale jistě vyprazdňovala, když se nebelvírští přesvědčili, že se za prázdniny mezi Siriusem a Agnes zhola nic nezměnilo.
"Tvoje sexuální představy nech laskavě stranou, ještě nebylo deset.." poprosil ji.
"Buď v klidu, ty v mých představách zabíráš úlohu asi jako rohožka."
"Otíráš si o mě boty?" zeptal se s předstíranou nadějí.
"Neblbni, nemám důvod špinit si je..."
"Hele, Agnes, počkám na tebe v pokoji..." vpadla jim do rozhovoru ospalá Lily, která nechápala, proč se hádají jako dvě malé děti a zmizela na točitém schodišti.
Black si všiml, že i Poberti se někam vytratili. To už je tolik hodin? Nejdřív tam bylo přeplněno a teď zůstali s Martinovou ve společence sami.
"Jsme tu sami." řekl tiše a podezíravě(-asi myslel, že ho chce zavraždit a zabalit do koberce).
"No to mě vskutku těší, být s proslulým lamačem srdcí v jedné místnosti a ještě k tomu o samotě. No páni...."
"Snad bys nežárlila, na ty, co se mnou tváví víc času?" otázal se posměšně.
"Spíš litovala, ty husy."
"No jo," plácl se do čela,"kde jsou moje fanynky?"
"Neboj se Blacku, jsem si jistá, že nás odněkud sledují."
"Proč myslíš?" zatvářil se malamutsku, jako předtím James(-RIMN-rychle infikovaná malamutská nemoc).
Napodobila pisklavý hlásek(-Když to zaslechl Petr dřepící v chlapecké ložnici, tak zpozorněl): "Ježiškote, co kdyby se ta hrozná Martinová ocitla se Siriuskem uplně sama? Co kdyby ji třeba políbil?" hraně kolem sebe začala mávat rukama, jako by zaháněla zlé myšlenky.
Zasmál se.
Oheň v krbu spokojeně hořel, uhlíky se červenaly a vrhaly na celou místnost matné hřejivé osvětlení s náznakem lehké děsivosti. Venku zahoukala sova(- a byla to sova zabiják, co jim chtěla vyklobat oči).
"A co kdyby Martinová?"
"Kdyby co Blacku?"
Popošel dva kroky dopředu, byli od sebe kousek.
"Kdyby ji třeba políbil....."

Tak mě napadlo..

5. května 2008 v 21:52 | Nakuta(já)
že jsem nikomu o sobě moc neřekla...proto: jméno: ano, mám jméno:D..dobrá, tak Eva
věk: ----
narozena: 9.9. jj znamení panna
bydliště: vesnička, kde je kravín, hospody, fotbalové hřiště...eh..a protéká tu řeka Chrudimka
škoda: gymnázium(název neřeknu, ale docela se mi líbí)
pohlaví(pro ty, kterým to nedošlo)-jsem vážně žena
zájmy: psaní, čtení, výtvarka, karate...je jich mnoho:), obdivuji divadlo
knihy: o všem, podle toho, co mě zaujme...ale zbožňuji fantasy
herci: nu z českých...určitě Pavel Liška, Martin Trnavský...zahraniční: Johny Depp, Keanu Reevs...
zvíře: máme maltézáčka, jinak se mi moc libí surikaty:) a spoustu dalších..
Je to řečeno zjednodušeně...:) kdyby jste měli dotazy...tak prostě napište do komentářů..a já odpovím..

Dárek k pláči(drabble)

5. května 2008 v 20:02 | Nakuta(já)
Je to kravinka, ale o to koneckonců jde:D jestli umím aspoň trochu počítat, mělo by to mít 100písmenek..:D
"Siriusi,to je...co to je?"
"Tobě se to nelíbí Jamesi?!"
"No, víš..."
"Co? Nepokoušej se mě nasrat!!"
"Ale...Já nechci nosit růžový šaty!" rozbrečel se.

Regulus Black-Smrtijed, co jím nikdy být neměl

5. května 2008 v 18:17 | Nakuta(já) |  Peklem i nebem
Musím říct, že mi je z téhle kapitoly, z Regulusova života smutno. Každý si ho může představovat jinak,pro někoho je to zrádce bez citu, stejný jako jeho rodiče...Pro mě je to postava ovlivněná svojí rodinou a závazky. Muselo v něm být něco dobrého, jelikož Sirius sám o sobě jako člověk dobrý byl. Dle mě byl Regulus týrán svými vlastními rozhodnutími a žil v beznaději, dokud se neodhodlal k tomu, o čem celou dobu věděl, že je správné...Tak ho vidím já.
Autor
Už zase ho mučila. Přihlížel tomu s lhostejným výrazem, než odešel do svého pokoje. Sirius pro něj nikdy skoro nic neznamenal. Skoro. Byli bratři, ale bratrské pouto bylo dávno přetrháno-jestli ovšem někdy nějaké existovalo. Přesto se mu nelíbilo, když si na něm ta stvůra vylévala zlost. Ano, považoval svoji matku za stvůru a aniž by si to plně připustil, v hloubi duše Siriovi záviděl. Záviděl, že on, na rozdíl od Reguluse nebyl rodičům po vůli. Že se dokázal vzepřít.
Regulus seděl na svojí posteli a naslouchal ranám zezdola. Sirius ani nekvíkl. Regulus věděl, nebo aspoň tušil, že bratrova nenávist vůči rodině je natolik silná, že převyšuje a utlačuje jakékoli dávání najevo bolesti právě jim. Není den, kdy by na něj nepoužila Cruciatus. A zároveň není den, kdy by ji ukázal, jak ho to bolí.
Regulus přemýšlel. Věděl, že nezbývá tolik dní, tolik měsíců a let. Věděl, že nezbývá tolik času, ačkoli netušil, proč zrovna tohle ho napadá. Ve svých myšlenkách se vrátil do minulosti.
---
"Regulusi, nesmíš se nikdy paktovat s mudlovskými šmejdy. Je to chamraď,chamraď, která užírá nás, čistokrevné kouzelníky. Je to naše zkáza, parazit. Nikdy ji nepodporuj, pokus se jí zničit. Zabít...zabít..." syčela matka nenávistně na vyděšeného šestiletého chlapce.
"Rozumíš?!"
"A-ano mami..."
Když toho večera usínal, hořce plakal.
Jedenáctiletý, loučil se s rodiči na nástupišti.
"Zmijozel, pamatuj Regulusi, jedině Zmijozel!" stiskla mu matka pevně paži a výhružně na něj pohlížela.
Moudrý klobouk mu spadl přes oči, jak byl velký.
"Mmmm, další Black...kam tě poslat?"
Do..Zmijozelu, pošli mě do Zmijozelu...
"Zmijozel..ano, máš pro něj předpoklady, tví předci jsou předky Salazara Zmijozela..přesto však, srdce, které bije ve tvé hrudi, není studené jako led. V Nebelvíru bys našel spásu..."
Na černou krempu klobouku dopadaly slzy. Ty to nechápeš, musím jít do Zmijozelu, já prostě musím, jinak to bude ještě horší...
"Každý má právo zvolit si svůj osud..."
Zmijozel, Zmijozel..
"I když si mnohdy volíme špatně..."
Na okamžit se klobouk odmlčel.
"ZMIJOZEL!" vykřikl na celou síň.
Stál uprostřed kruhu tvořeného z postav oděných v černých hábitech. Na obličejích měli masky. Vedle něj se krčila starší dáma.
"Zabij!" přikázal Voldemort.
I když si mnohdy volíme špatně...
"Zabij, nebo zemřeš s ní!" chladné oči do probodávaly.
Volíme si špatně...
"Avada kedavra!"
---
Z neutěšujících myšlenek ho vytrhl matčin hlas.
"Regulusi! Dáš si k večeři vepřové nebo hovězí?"
Váží si ho, jen protože je Smrtijed. Bylo mu z toho nevolno..Vlastně pro ní jako syn nebyl nikdy víc než Sirius.
"Udělej co chceš, matko..." sykl podrážděně.
"Dobrá, tak nezapomeň přijít synku."
"Nezapomenu.." sykl.
Za nepřístupnou maskou, co ho život naučil, skrýval se neutěšitelný hlásek. Touhy po svobodě. Touhy po tom, začít znovu...
Byl si jist, že pán zla zná jeho tužby ukryté hluboko v srdci. Doposud ovšem jeho život šetřil jen díky tomu, že se bavil nešťastným uvězněním v sobě samém, jaké v Regulusovi shledával. Ztroskotanec pro pobavení. Hloupá loutka.
Regulus usnul a když otevřel oči, zauvažoval, že celý dům už nejspíš spí.Byly to oči navlas podobné těm Siriusovým, až na to že nikdy neoplývaly štěstím, na rozdíl od těch bratrových. Když byl Sirius se svými kamarády, tančily mu v nich veselé jiskřičky.
První, co ho napadlo, že zmeškal večeři. Uvědomil si to, víc se tím ale nezabýval. Věděl, že matka se pro něj jako pro Voldemortova služebníka pochopení najde vždycky. Pochopení, které pro své syny neměla.
Dům se zdál tichý. Regulus se podrbal v černých vlasech a zarazil se, když uslyšel tiché kroky. Někdo na chodbě pajdá. Poslouchal, jak Sirius vchází do svého pokoje a tak o hodinu později schází opět dolů. Přišlo mu, že bratr s někým mluví, neměl však ponětí, kdo jen to může být. Matka těžko, ta by ječela a otec neměl Siriovi co říct. Tak snad..Krátura? Regulus měl toto ubohé stvoření rád. Připomínalo mu jeho samého.
Domovní dveře potichu klaply. Nenápadně přešel k oknu a pozoroval jak se Sirius, v rukou velký kufr, naposledy otočil na dům Blacků. On byl stokrát lepší než já. On šel do Nebelvíru a nesl následky. On nebyl zbabělec. A pořád jím není...
Sirius pokývl hlavou, když spatřil jeho siluetu. I když si mnohdy volíme špatně....
Regulus si byl jistý, že Sirius si zvolil správně.
********- o několik let později-
Čas ubývá...Uvědomoval si to víc, než kdy předtím
--Stál uprostřed prostorné jeskyně na malém ostrůvku. V ruce tiskl zlatý medailonek.
--Voldemort procházel kolem něj: "Tupče, nikdy jsi neměl být Smrtijed, jsi stejný ubožák jako tvůj bratr."
--Zpátky v jeskyni: "Poslouchej Kráturo,musíš udělat všechno, co ti povím.."
--Nabral nevinně vypadající tekutinu, když si na něco vzpomněl."Tenkrát, když od nás odcházel, co ti můj bratr řekl?"
"Krátura..."
"Prosím, řekni mi to." podíval se mu pevně do očí.
"Chtěl, abych na vás dal pozor..."
Každý má právo zvolit si svůj osud...
Zhluboka se nadechl a vypil až do dna. Nikdy neměl být Smrtijed...
Každý má právo zvolit si svůj osud...
"Pane, pane Regulusi!" skřítek plakal a cloumal jeho tělem. Umírajícím tělem.
Každý má právo zvolit si svůj osud...
"Byl to můj osud, Kráturo..." vydechl a poslední, co věděl bylo, že si konečně zvolil správně.

4.kapitola:Osli, králíci a "chytré řeči"

5. května 2008 v 13:02 | Nakuta(já) |  Životy některých
Takže je tu další kapitola k povídce Životy některých. Pomalu si na ni zvykám a mám ji ráda...takže ani nechci myslet na to, jak se s ní budu loučit...
Autor
"Nesmíš vstát tak rychle.." radil Remus, když se nad ním skláněl.
Sirius se cítil, jako tenkrát ve čtvrťáku, kdy s Jamesem chlastali(-a ne vodu) celou noc a on měl pak vstávat do školy.
"Takhle jsem se přece nemohl praštit o podlahu.." zaskučel.
"No..," začal James stojící nad ním," ona to Martinová nešťastnou náhodou zinscenovala tak, že sis dal hlavou o železný roh jejího kufru...."
"Kde je? Kde ta mrcha je?!" počal se Tichošlápek pomalu škrábat na nohy. Viděl rozmazaně, ale konečně byl sto, rozhlédnout se kolem. Pettigrew stále hlasitě chrápal. James postával u jeho nohou a snaživě zakrýval úšklebek. Zamračený Náměsíčník si vyměňoval pohledy typu: Jako malé děti s Lily, na níž bylo vidět, že se chystá odejít. Svůj kufr majetnicky u nohou.
"Myslíš, že tu jako měla čekat, až jí něco uděláš? Debile.." řekla Blackovi tónem: ty jsi hnůj a já pampeliška(-:D).
Dělal, že označení přeslechl. Motaje se, jednou rukou se přidržoval dvířek do chodbičky.
Vypadalo to, že vlak má Siriuse rád. Rychle přibržďoval a poslední zatáčku vybral vskutku neomaleně. Blackovi přibyla boule na čele.
Zaklel(-poprvé v životě).
"Ptám se kde je? Kam šla? Přísahám, že z ní udělám rozmačkanou rudou.."
"Mrkev?" Skočila mu Evansová hloupě do řeči.
"Copak už se všichni zbláznili?" zakroutil smutně Remus hlavou.
"Ne! Žádnou mrkev! Kaši!"
S těmito slovy Tichošlápek popadl svůj kufr, přičemž s ním Petra praštil do spánku.
"Si-Siriusi...co to děláš?" Tázal se krysí chlapec poplašeně(-ha!Takže slepý nebyl!)
V odpověď zavrčel. Jenže ouháá! Zakopl o kufr Evansové(-stále dehydrovaný špatným chováním Martinové) a strčil do Jamese, který zavrávoral a vrazil loket Lupinovi mezi zuby.
"O můj Bože! To mi byl čert dloužen tyhle tupohlavé troly!" ječela Lily.
"Nevím, kdo žvástal o mrkvi.." zamumlal ještě Sirius, než vyklopýtal do chodbičky s jediným cílem. Přičaruje ji k těm uším ještě ocas!
****************
Nikde ji neviděl. S náladou pod psa(-pod sebe) zapadl do kočáru. Po chvíli se k němu připojili ostatní Pobertové, poněkud znechuceni minulými událostmi.
"Kde je Evansová?" zavrčel Tichošlápek podrážděně na Pottera.(-nevrč pořád, nebo ti to zůstane).
"Myslel jsem, že hledáš Martinovou." James se zatvářil překvapeně. "Myslet znamená hovno vědět", poznamenal v koutku kočáru Remus šišlavě(-rána loktem bolela).
"A tebe nenapadlo, že nejlepší kamarádky budou spolu?" zaťukal si Black na čelo, Remusovu poznámku ignoroval. Ostatně, stejně byla věnována Dvanácterákovi.
"Ehe...ne."
"Mně to teda napadlo, ale tuším, že tobě nedošlo Tichošlápku něco lehce podstatného. Evansová nám neříká, kudy chodí." pronesl Náměsíčník učeně a snažil si udržet důležitý tón. To se ale nedařilo, neboť jednou rukou kontroloval své zuby a jeho kamarádi měli co dělat, aby rozeznali každé druhé slovo. James, který loni absolvoval kurz pro neslyšící a naučil se základy odezírání ze rtů, prohlásil: " Mně by to teda Evansová říkat měla."
"Tobě?" vyměnil si s ním překvapený výraz Sirius a nacpal si podle Lupinova vzoru ruku do pusy, aby posměšně nevyprskl.
"Joo, proč tobě Jamesi?" tázal se pisklavě krysí chlapec Petr, který absolutně nevěděl, o čem se debatuje.
Náměsíčník se uchichtl pod vousy.
"Protože spolu přece skoro chodíme ne?" řekl James, jako by vysvětloval malým dětem, že oslintané prsty se do zásuvky nestrkají(-mimochodem, Petr to skutečně nevěděl a mokrým hadrem z ní utíral prach- trvalo týden, než přišel k sobě).
Na Potterova slova, nikdo už nic nenamítal. Moudře mlčeli.
Sirius se vyžíval v přípravách kruté pomsty, James zasněně ocucával lem svého rukávu, Pettigrew s přiblblým výrazem sledoval krajinu za oknem a Remus, no...Remus si sám pro sebe šišlal: Neřeš to, neřeš to, neřeš to..Proč já s nimi vlastně kamarádím? Neřeš to, neřeš to, neřeš to...I nulová inteligence se někdy může projevit jako vysoká.
O pár minut později, co se Náměsíčník věnoval svým chytrým myšlenkám, na sebe ve Velké síni vylil dýňovou šťávu.
Sirius se vztekle rozhléžel po nebelvérských studentech a hledal Martinovou. Na malý okamžik měl pocit, že ji zahlédl. Než Brumbál vstal, aby pronesl uvítací řeč, kterou si bůhvíproč nechal až mezi první a druhou část hostiny(-asi měl pořádný hlad, nj.jíst přes prázdniny jen fénixe...), málem došlo k úmrtí.
Tichošlápek popadl dlouhé chlupaté uši, radoval se, že je to Agnes a s vítězoslavným pocitem se onu věc pokusil uškrtit, než ho na smrt vyděšené prvňačky popíchali vidličkami, jelikož nechtěli přijít o svého králíka. Black, snad poprvé v životě v rozpacích, se na Brumbálův příkaz musel omluvit.
"Tak a nyní, pokud nikdo netouží ubližovat zvířatům, mám několik slov pro vás," vykládal Brumbál, zatímco tři Pobertové měli stále co dělat, aby se neudusily potlačovaným smíchem. Sirius byl vážně třída.
Ten jen tiše seděl, dotčen na nejvyšší míru vlastní blbostí, co přikládal za vinu Martinové. Duha seděla na druhém konci nebelvírského stolu se svými kamarádkami a nepokrytě se chechtala.
"Pan Filch mě požádal, abych vám připomenul, že vstup do Zapovězeného lesa je přísně zakázán.."
Každý rok to bylo stejné. Studenti znuděně zívali, toužíce po narušení toho stereotypu. K jejich údivu, se jim to splnilo.
Dveře do Velké síně se prudce rozrazily.
Dovnitř prkenně vpochodovala profesorka McGonagallová. Za ní v zástupu dlouhá řada drobotiny, promoklých skrz naskrz,voda z ncih přímo kapala.
"Ach, zařazování..." zaculil se Brumbál, všem bylo jasné že se baví.
"Pane řediteli, takto je přivedl Hagrid, skutečně netuším, co se stalo..."
Obrátila se na drobného chlapce s lišáckým pihovatým obličejem. "Pověz panu řediteli, co vás potkalo chlapče.."
Nenuceně popošel víc dopředu:" No..prostě nás spláchla jedna hafo bachratá vlna. Převrhla lodě a všichni metali huby dolů.."
"To-stačí." utnula jeho vyprávění Minerva, musela zvýšit hlas, jelikož polovina studentů Bradavic hýkala smíchy.
*****************
Když zařazování skončilo, studenti dojedli to, co předtím nestačili. Onen drobný chlapec s nevybíravým slovníkem byl zařazen do Nebelvíru(kam taky jinám že, chcete zařadit dítě podobného charakteru. Ve Zmijozelu jsou přílišní dobráci...).
Brumbál znovu povstal: " Letos se bude konat jedna velkolepá akce(-soutěž v piškvorkách!!:D). Naše škola byla vybrána, jako místo konání(-jiní ředitelé prostě nechtěli mít doma bordel). Bližší informace se dovíte, od tohohle dne přesně za týden. Přeji dobrou noc."
Mířili na koleje a uvažovali, jakou kravinu si pro ne ředitel zase vymyslel. Soutěž v pěstování chmelu, jako minulý rok? (-většina uchazečů byla diskvalifikována za výrobu piva, což bylo mimo pravidla.)
Nebelvírští ještě nemínili spát. Ve společenské místnosti se stavěli do kruhu noví a noví čumilové. Uprostřed toho kruhu, stáli proti sobě Sirius Black a Agnes Martinová, která si stihla odčarovat uši. Její různobarevnost Tichošlápka vytáčela na nejvyšší míru. Přivíral zuřivě oči a ona se výsměčně šklebila.
"Tak co, Blacku, králíčci došli?"
Tohle bude ještě zajímavé....