...............Nebojme si zítřků, třeba žádné nepřijdou xD..............

2.kapitolka: Odevzdání

13. června 2008 v 18:26 | Nakuta(já) |  Chladná jako srdce moje
Tak přátelé..tahle kapitola je poměrně krátká, ale já se polepším..mimochodem spěchám ven a navíc si myslím, že se mi Chladná jako srdce moje moc nedaří..
Posuďte sami.
PROSÍM KOMENTÁŘE!!!!
Autor:D
Stála jsem na nádraží a připadala jsem si dočista sama, opuštěná. Bella kamsi zmizela se slovy, že se o sebe musím postarat sama, ať si dělám, co chci. Rodiče se neobtěžovali doprovodit nás do Londýna, natož pak sem. Nejspíš byli stejného názoru jako Bella.
Zpocenou rukou jsem držela svůj kufr. Červená lokomotiva spokojeně pobafávala. Všude kolem mě spousta cizích lidí. Měla jsem strach, ale hrdě jsem stiskla rty a vzpomněla si na sestřiny slova: Je to tak jednodušší.
S obtížemi jsem nacpala kufr do vlaku, funěla jsem, nemohla jsem ho prostě dostat nahodu. Když mi jakýsi kluk ochotně nabídl pomoc, odmítla jsem. Blbeček, jak jsem ho sama pro sebe pojmenovala, jen pokrčil rameny a odkráčel. Mohl být ve věku asi jako Bella, byl o hlavu vyšší jak já. Měl výrazné modré oči a blonďaté delší vlasy. Připomínal mi moji starou mrkací pannu, kterou jednou Bella vztekle rozšlapala. Prý se moje panna dívala moc "mudlovsky".
Sledovala jsem jak Blbeček, který už se zjevně stihl převléci do hábitu míří do jednoho z kupé. Byl ze Zmijozelu. Měla jsem chuť ho následovat, protože jsem byla přesvědčená, že zná moji sestru. Touha po společnosti převládla.
"Hele, počkej prosím.." cupilala jsem za ním.
"No?" zeptal se chladně.
"Znáš Bellatrix Blackovou?"
"Tvoji sestru znám dobře."
Jeho odpověď mě překvapila.
"Můžeš mi říct kde je?"
Chvíli si mě prohlížel a pak s ledovým potěšením poznamenal:"Neuškodí ti, když se tady sama rozkoukáš."
Vztekle jsem pozorovala jeho vzdalující se záda.
"Ale jestli se dostaneš, tam, kam máš," otočil se najednou, ve tváři vepsaný úšklebek," budu ti držet místo u zmijozelského stolu, Narcisso."
Zná mé jméno! Což znamená, že musí být z starého kouzelnického rodu. Přemýšlej, Cisso, uvažuj. Blonďaté vlasy, modré oči, chladné vystupování.
"Malfoy.." řekla jsem sama pro sebe. Otec se s Abraxasem Malfoyem znal více než pracovně. Oba měli řekněme, podobné zájmy, ačkolu dle mého názoru byl pan Abraxas dvakrát tak vyšinutý, než můj otec. A to už je co říct!
Našla jsem si prázdné kupé a pohodlně se v něm zabydlela. Docela mě mrzelo, že jsem sama a co chvíli vrhala pohled ke dveřím, zda někdo nepřijde.
K mému zklamání se vlak dal do pohybu. Tak teď si mohu nechat o nějaké společnosti leda tak zdát.
S povzdychnutím jsem z taštičky vytáhla knihu, dárek od otce. "Čistá krev, čistá mysl." Po přečtení názvu jsem měla chuť s ní praštit. Mohla jsem čekat, že se bud jednat o něco takového, přesto jsem pocítila chuť tu věc rozthat na padrť. Neukojitelnou chuť. Stránky se měnily v papírové kuličky, v hloupé bezvýznamné cáry. Žvásty. Hony na mudly. Nenávist.
Narcisso, kroť se! -napomenula jsem sama sebe. Zase dávám průchod svým emocím. To není dobré. vůbec to není dobré.
"Vidím sestřičko, že sis mou radu nevzala příliš k srdci." poznamenala Bella chladně, až jsem nadskočila. Sestřička se znuděně opírala o dveře kupé.
Okamžitě jsem nasadila nacvičený výraz alá maska vytesaná z ledu.
"Nikoli, jen jsem se...nudila."
"To bezpochyby." Pokývala hlavou bez nejmenšího náznaku důvěry.
"Jsi stejná jako já, Bello." špitla jsem tiše a hleděla jí pevně do očí.
Popošla blíž a chytla mě násilnicky pod krkem.
"Kdybych se celé ty roky chovala jako ty před chvílí," sykla mi do obličeje," nepřežila bych ani minutu. Ty taky nepřežiješ, Cisso, jestli se nazačneš chovat tak, jak máš. Ber to jako poslední varování."
Pustila mě a rychle odešla. Dveře hlasitě bouchly. Vyjeveně jsem dýchala. Ty pocity, smíšené pocity. Dokážu si vsugerovat stejně rychle jako Bella, kteří lidé jsou chamraď, o koho si neotřít boty...Dokážu si vsugerovat, že jsem jako moje rodina?
Jestli ano, budu ještě větší ubožačka, než jsem...
Po dalších dvou hodninách začal vlak zpomalovat. Vypotácela jsem se ven, omámená něčím neznámým. Aspoň že kufr jsem táhnout už nemusela, na hrad nám je dopraví.
Chladný vzduch mi jakžtakž vyhnal z hlavy nepříjemné myšlenky. O svém osudu můžu uvažovat celý příští život, proč tedy nemít pár minut oddych že..Napadlo mě ironicky.
Ironie.Copak je všechno kolem pouhá ironie? Pouhá beznaděj? Pouhá špatnost? Pouhé odevzdání? napadlo mě, když jsem zachytila mezi partou zmijozelských stojících na nádraží i pohled arogantně se šlebící Bellatrix.
Odevzdání....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Klaruš=)...twoje spolužčka♥♥♥♥ Klaruš=)...twoje spolužčka♥♥♥♥ | E-mail | 13. června 2008 v 18:41 | Reagovat

kuju Evičko:-*♥

2 Klaruš=)...twoje spolužčka♥♥♥♥ Klaruš=)...twoje spolužčka♥♥♥♥ | E-mail | Web | 13. června 2008 v 18:41 | Reagovat

jjj...evičko jen tak dál, píšeš kásně!

3 Agnes Lore-Ley Agnes Lore-Ley | Web | 13. června 2008 v 19:45 | Reagovat

Co se ti na tom simtě nelíbí? Dyť je to bestovní! Sice krátký, ale krásný! Tak piš a neflákej se!

Taky tě mám ráda! Pa Agnesa

4 Evuš Evuš | 23. června 2008 v 16:23 | Reagovat

co kecáš, dyť je to hezký...máš zvláštní styl projevu, ale líbí se mi a moc...

5 Naiad Naiad | Web | 30. července 2008 v 21:02 | Reagovat

Mně se tahle povídka hrozně moc líbí! Sice je krapet depresivní (tedy možná hodně), ale všechny ty emoce, co v tom jsou, jsou nádherné! Neříkám, že se mi líbí deprese, ale ty pocity jsou krásně vypsané... doufám, že v povídce budeš pokračovat...

6 passia passia | Web | 8. srpna 2008 v 0:31 | Reagovat

krásne napísané dúfam, že čoskoro pribudne ďalšia kapitola

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama