...............Nebojme si zítřků, třeba žádné nepřijdou xD..............

1.kapitola: Ráchel v rodinném sídle

22. června 2008 v 17:28 | Nakuta(já) |  Mé milované vlče
Všimla jsem si, že k téhle povídce jsem napsala zatím jen prolog, což mi přišlo líto a zároveň jako projev nevděku..Chudák povídka, jednou se ji rozhodnu psát a pak nepřidám kapitolu..I ty nevděčná Nakuto! Přátelé, rozhodla jsem se, že se téhle povídce budu věnovat častěji...snad se vám bude líbit:)
Váš Autor
P.S. Mám z téhleté kapitoly špatný pocit, asi za moc nestojí...

Připadalo jí, že roky plynou, aniž by ji nějak poznamenaly. Jistě, měnila se. Její tělo teď bylo spíše ženské, duševně byla dokonce i vyspělejší, než se na patnáctiletou dívku hodí. Ale copak je to za život, trávit ho v sídle Lestangerů, kde je přes většinu času nalezlá společnost jako Malfoyovi, nebo Blackovi? Copak je to za život, mít svoji vlastní učitelku, nechodit do školy jako ostatní děti? A copak je to za život, nemít v patnácti letech žádné kamarády a...nepotkat lásku? Vzpomněla si na výrazné modré oči, jež ji pronásledovaly ve snech. Byly krásné, bolestné..A často jí myšlenka na ně pomohla překonat utrpení, které nazývala "čistokrevnost." Nemohla pochopit, proč se na ni klade takový důraz. Otec, doslova posedlý čistou krví, snášel dceřino nepochopení zle. Když jednou projevila nepochopení před Abraxasem Malfoyem a Theodorem Williamem Blackem, otec ji ztrestal kletbou, jež se nepromíjí. Bolest nesla hrdě.
"Ááááá..." vythl ji z rozjímání ženský řev, který doléhal až k ní do pokoje.
Ráchel poznala hlas své učitelky, kterou oslovovala "madame."
"Uklidněte se milá paní." doléhal k Ráchel chladný a temný hlas jejího otce, který zněl jaksepatří výhružně.
"Vy...vy! Chcete mě vyhodit, po tolika letech, co jsem u vás strávila..jste.."
"Jsem usoudil, že už toho vašeho stravování na náš účet bylo dost." odpověděl pan Lestanger nepohnutě.
Ráchel si na učitelku docela zvykla. Byla to žena přísná, ráda sázela na svoji důležitost, ale i přes to všechno se ji dívka za tu spoustu let naučila brát jako svoji opatrovnici... Učitelčin hysterický výstup a krutě lhostejné chování jejího otce však vykouzlilo posměšný úsměv na jejích rtech. Rozhodla se ve vteřině. V rychlosti přehodnotila svůj odraz v zrcadle. Výška...průměrná. Postava...Svoji postavu si prohlížena lehce ironicky. Domácí skřítek Tuffy, což byl kromě ní jediný člověk v domě,jež nebyl posedlý čistou krví, Ráchel pokaždé s úklonou vyvracel tvrzení, že je tlustá(-jojo, ani v kouzelnických knížkách se člověk nevyvaruje puberťaček..).
"Voplácaná.." zamračila se Ráchel, přičemž dala důraz na písmeno v. Bříško ani po zatáhnutí nebylo ploché(-Autor zde zmínku o oplácaných holkách uvádí schválně,neboť ho na nejvyšší míru štvou postavy, které jsou "prostě dokonale hubené",což je podle mě dosti velká diskriminace pro nás, co nejsme "prostě dokonale hubené.")
"Abghrr.." zamumlala Ráchel nespokojeně, ale rozhodla se to neřešit.Koneckonců, stejně byla uvězněna v sídle Lestangeových nejspíš do smrti, nebo aspoň do doby, než budu nucena vzít si za muže někoho z Malfoyů, či Blacků.
"To si tedy pomůžeš." zasmálo se zrcadlo chraptivě.
"To si teda pomůžu.." přitakala odevzdaně. Byla to hezká dívka, měla velké šedé oči, jež zdobily její lehce opálený obličej. Plné rty a výrazné rysy, jimiž dělala tak trochu čest svému příjmení. Když se předklonila, nebo otočila hlavu, tak jí neposedné pramínky špinavých blond vlasů padaly do tváře a ona je ledabylým způsobem odhazovala(-bylo to stejné gesto, jaké používal Sirius,což Ráchel nevěděla, protože ho neznala..Jojo,rodina Blackova ho po návštěvách zrovna netahala..asi se s ním nechlubili).
Ráchel vyšla ze svého pokoje, mířila skvostnou chodbou orámovanou obrazy s jejími předky. Čím víc se blížila k prostorném odpočinkovém pokoji, tím byly hlasy hádajících se lidí zřetelnější. Nu hádajících..její otec byl podle všeho tak vzrušivým elementem,asi jako němý koberec. A když už ho něco opravdu vytočilo, vytáhl hůlku(-těžký kalibr) a tiše s ní mávl. Poté stejně nepohnutě přihlížel bolesti těch, jež se mu protivili.
"Kde je matka?" zeptala se dívka, když vešla do místnosti.
"Á, tebe zrovna hledám." otočil se k ní pan Lestange a nevšímal si ukřivděných pohledů učitelky. "Kde je matka?" zopakovala a rozhlédla se kolem se zájmem. Málokdy se stávalo, aby byla paní Lestangeová mimo domov.
"Je s Rodolfusem na návštěve u Rabastana..." vysvětlil, aniž by jí pohlédl do očí. Rabastan s Rodolfus byli její starší bratři, o kterých nemluvila zrovna nadšeně. Rabastan byl dvaadvacetiletý posluhovač pána zla, žil v malé vilce v centru Londýna a do sídla Lestangeů zavítal málokdy. Oproti němu Rodolfus, který sice mířil ve stopách bratra chodil stále ještě do Bradavic, ačkoli měl letos nastoupit do sedmého ročníku. Byl zasnouben s Bellatrix Blackovou. Ráchel se často dožadovala vysvětlení, proč ona do Bradavic nemůže. Otec se neobtěžoval odpovědět, naproti tomu matka tvrdila: že takové místo není vhodné pro slušně vychované panny. Tečka.
"Tvoji bratři mi dělají radost." pokýval pan Lestange zamyšleně hlavou. Dívka s sebou trhla, ale moudře neřekla nic.
"Ehm, pane, tuším, že jsme byli uprostřed debaty." ozvala se učitelka.
"Vážně?," protáhl pán domu," naopak, já již domluvil. Jste vyhozena." Učitelce se roztřáslo chřípí. "Já..j-já.."
"Vy! Sbohem.." luskl prsty a vzápětí se objevil Tuffy, který vykolejenou ženu chytil za ruku a táhl ji ke vchodovým dveřím. Nejspíš ji měl vyrazit násilím, ovšem nebylo tomu třeba. Schytala ránu pod pás(-obrazně řečeno, že) a tak bude nejspíš ještě hodně dlouho mimo...
"Co to má znamenat otče?" zeptala se Ráchel ohromena bezdůvodným vyhazovem.
"To znamená, že prvního září nastoupíš do Bradavic. A připrav se, že budeš dělat čest svému jménu. Jinak-si-mě-nepřej." sykl.
Ráchel nevěděla, co říct.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tija12 tija12 | E-mail | Web | 22. června 2008 v 18:37 | Reagovat

Bezva. Konečně kapitolka. A je moooc hezká

2 Agnes Lore-Ley Agnes Lore-Ley | Web | 23. června 2008 v 8:02 | Reagovat

no kooonečně přibyla kapitola k Vlčkovi =D

No nic no, kapitola zase suprová (už mi docházejí výrazy, abych se neopakovala...=D), děj zajímavé, napsaný zase skvěle... tak rychle další ne? =D makáme, děláme, píšeme...=D

3 Tinka Tinka | Web | 23. června 2008 v 9:00 | Reagovat

Suprový! Tak jen tak dál. Fakt jsem zvědavá do jaký koleje půjde tak mě nenapínej!

4 Lenka Lenka | Web | 23. června 2008 v 14:23 | Reagovat

Krásná kapitola...

Taky nesnášim vychrtlíky:-)

5 Myself Myself | 29. června 2008 v 16:25 | Reagovat

Super honem dál nebo se umřu nedočkavostí Muheh:D

6 tija12 tija12 | E-mail | Web | 1. července 2008 v 10:07 | Reagovat

Řekni si pro sebe jedno jméno chlapce nebo děvčate, s kterým by jsi chtěl-a být (3x).

Mysli na něco, co by jsi chtěl-a dosáhnout v průběhu příštího týdne a řekni si to pro sebe (6x).

Kdybys si měl něco přát, co by to bylo? Řekni si to pro sebe! (9x).

Mysli na něco, co by jsi chtěl aby se událo mezi tebou a osobou na kterou jsi myslel-a při prvním obrázku a řekni si to pro sebe 12x.

Teď je tu náročná část, vyber si jedno přání z těch na které jsi už myslel-a, zkoncentruj se na to přání jak jen můžeš a nemysli na nic jiného jen na to přání.

Teď řekni svoje poslední a konečné přání vzhledem k přání, které jsi si vybral-a.

Teď když jsi toto dočetl-a, máš hodinu na to, aby jsi to poslala 15ti lidem a Tvoje přání se stane skutočností do týdne.

Čím víc lidem to pošleš, tím plněji se zrealizuje tvoje přání.

Kdyby jsi chtěl-a ignorovat tento list, opak sa ti stane skutečností.

7 Blytonka Blytonka | 1. července 2008 v 17:03 | Reagovat

To je nádherné!!! Skvělý námět na povídku, především chválím tu část o "prostě dokonale hubených" dívkách. =D

8 Fantomas Fantomas | 13. ledna 2009 v 13:04 | Reagovat

Byla jsem tu. Fantomas

9 bláňa bláňa | E-mail | Web | 28. ledna 2009 v 23:12 | Reagovat

tak to je dobrý, já byt ní tak toho votca pošlu někam, ale až potom co mě zařadí ve škole a před tím bych doufala, že to nebude Zmizík.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama