...............Nebojme si zítřků, třeba žádné nepřijdou xD..............

3.kapitola: Bráška Mickey Mouse

31. července 2008 v 16:56 | Nakuta(já)
Tuhle kapitolu věnuji Tince za design a za to, že to je fajn holka
Autor
Na večeři se sejde-tohle slovo se mi příčí na jazyku-celá rodinka. Jak milé! Nasadím poněkud křečovitý úsměv a když vklouznu do jídelny, opatrně pozdravím. Nejsem si totiž jistá, jestli mě neslyšeli ječet až tady dole. Třeba už na mě venku čeká autíčko s chlapíky v bílých pláštích. Nasucho polknu.
"Tady máme našeho spáče." Zazubí se táta vesele a sleduje,jak mu Radka nabírá pořádnou porci masa.
"Ahoj Karin," Nezvedne Radka ani na okamžik oči,aby maso neskončilo na běloučkém ubrusu, "přisedni si."
Čapnu nejbližší volnou židli a ve chvíli,kdy na ní chci sednout, mě předběhne Mikuláš. Nevinně se na mě zašklebí. Potlačím naštvané "ghhhrrr" a obejdu stůl, abych kecla na židli,která je od toho grázlíka nejdál. Sleduje mě s povytaženým obočím a pak pobaveně zakroutí hlavou.
Táta,který si našeho chování nevšiml, se bezelstně zeptá: "Tak už jste se spřátelili?"
Cosi nesrozumitelného zabručím a Mikuláš místo odpovědi drze podstrčí Radce svůj talíř, zatímco tátův naplněný putuje ke svému majiteli. Je to jako škatulata,škatulata hejbejte se.
"Podej mi talíř,Karin,naberu ti." Nabídne se Radka, čímž mě vyruší od tupého zírání kamsi do zeleninového salátu.
"Díky,ale ne. Vlastně jsem ti to měla říct hned jak jsem přijela. Já maso…."
"Ty jsi vegetariánka?" dovtípí se Mikuláš rychle, pusu nacpanou k prasknutí.
"Hm." Přikývnu.
"Proč jsi mi to neřekla?" ptá se táta poněkud rozzlobeně.
Přimhouřím oči a beze slov se zeptám: Chceš říct vážně proč?
Pochopí a stáhne se. Rázem si připadám silná, silnější než on a mám z toho sakra špatný pocit.
"Ach," udělá Radka," já to pochopitelně chápu." Nevím, jestli se mi tím snaží zavděčit, nebo co. Tahle debata je mi nepříjemná, tím spíš, že Mikuláš na mě kouká,jako kdybych se přiznala, že ujíždím na heráku.
"Co je?" štěknu.
"Nic," odsekne,"jen že jsi pořádně padlá na hlavu."
"Tvůj názor mě nezajímá!"
"Tak proč se na něj ptáš?" pokrčí ledabyle rameny.
"Zajímá mě proč tak blbě čumíš!" vypálím.
Vyplázne jazyk. "Jelikož jsi husa. Ne,to vlastně ne. Ty jsi mrkev, co?"
"Jdi do prdele!"
"Tak dost!" naštve se táta, zatímco Radka se dívá dosti zaskočeně.
"Jak se to chováš, Miki?" napomene pak toho trotla.
"Mickey Mouse.." řeknu na půl pusy provokativně.
"Karino! Tohle přeháníš!" vyjede po mně táta.
Zbytek večeře nepromluvím ani slovo a Mickey je naštěstí taky ticho. Cpe se vepřovým na česneku a sem tam po mně hodí výsměšný pohled. Snažím se ho ignorovat a házím do sebe salát.
Radka se shovívavě usmívá a táta mračí. To nám to ale hezky začalo!
Po večeři se nabídnu jako výpomoc s nádobím,aby se neřeklo, ovšem moji ochotu, k mé smůle Radka ocení a zaměstná mě. Táta odejde do obývacího pokoje, odkud za pár vteřin slyšíme fotbal. K mé radosti se Miki hned po večeři někam vypaří.
Skoro mě překvapí, jak se s tou ženskou dobře povídá! Její otázky jsou sice zvědavé, ovšem ne netaktní a ani nevhodné. To, že jsem vegetarián, vzala Radka ještě lépe než moje máma a když společnými silami domyjeme nádobí, dokonce mi nabídne: "Když budeš chtít, můžeš kdykoli použít kuchyň pro nějaké své recepty. Nebo něco ukuchtíme spolu,co říkáš?"
Překvapeně zamrkám. Místo aby byla naštvaná, že bude mít celé prázdniny na krku " příživníka,který si ještě k tomu vymýšlí," dokonce mi nabídne společné vaření. Buď je vážně hodná a tolerantní,nebo si chce prostě šplhnout. Nejistě zamumlám "díky" a chystám se kuchyň opustit.
"Karin?"
Vrátím se tedy.
"Řekni Mikimu, ukáže ti koupelnu. Bohužel máme jen jednu, takže, jestli ti to nevadí…"
"Kdepak." zaculím se.
Viditelně pookřeje.
"No výborně, tak mu řekni, ať tě ještě trochu provede."
"Dobrá." Přitakám a v duchu si slibuji,že za Mikim dobrovolně nepůjdu,ani kdyby to byl poslední člověk na Zemi.
"A ještě něco, Karin!"
"Ano?"
"Je to správnej kluk." Mrkne na mě.
Doufám, že nečeká moji odpověď. Já se jen kysele usměji a tradá z kuchyně do pokoje. Do toho kouzelného místa! Když otevírám dveře, napadne mě, kde má asi pokoj ten pazhřivec.
Potichu projdu chodbou až na samotný konec.
Na dveřích,které jsou nejblíže těm mým, je pověšené cosi jako Sauronovo oko, ovázané růžovou mašlí. To bude určitě pokoj Narcisy. Hmm, má podivný vkus.
Další z dveří musí vést do ložnice, jelikož z těch posledních,které jsou od mého pokoje nejdále(díky Bohu!) vyhrává hlasitá muzika. Přiblížím se o pár kroků a našpicuji uši. System of a down? Nutno přiznat,že Miki má docela dobrý vkus.
Zaposlouchám se do písničky Lonely day a málem sebou fláknu na zem, když se dveře Mikiho pokoje prudce otevřou.
"Co tady děláš?" štěkne majitel.
"J-Já?" ptám se přihlouple.
"Nirvana." Přečte nápis na mém triku.
"Nirvana." Přikývnu.
"Nejradši mám Polly."
"A Come as you are." Plácnu.
"Jo." Odvětí překvapeně.
Neubráním se smíchu. Zvláště když jsem před chvílí slibovala,že za Mikim bych nešla,ani kdyby to byl poslední člověk na Zemi. Teď mě načapal před svým pokojem…Jo, fakt bezva.
Karin, ty už nic neslibuj.
"Máš schízu?" sleduje moje myšlenkové pochody a očividně se baví.
"Ne, proč? Viď Karin?," a změněným hlasem si odpovím: "Jasně, Ino."
Pak věnuji Mikimu jeden ze svých andílkovských úsměvů.
Vyprskne. "Ne, nemáš. Ty seš jen na hlavu padlá,co?"
To mě pochopitelně urazí!
"Nejradši bych tě kopla do zadku!" řeknu.
Nechá se nachytat. "A proč to neuděláš?"
"Protože ti nechci poškodit mozek." Vysvětlím a otočím se k němu zády. Cestou do mého pokojíku uslyším vzteklé bouchnutí dveří od Mouseho pokoje. Páni, člověk by neřekl kolik jde z tohohle ujetého jména vymyslet přezdívek!
Mrknu na hodiny. Teprve půl osmé. Přemýšlím,co s časem. Mám to! Zavolám mámě. Koneckonců, co když měl Voldemort s vrtačkou pravdu? Kousnu se do rtu.
Vytočím mámino číslo a čím déle mi to nebere, tím jsem nervóznější.
"Prosím?"
Hlasitě si oddychnu.
"Ino, stalo se něco? Ty brečíš?" poleká se.
Úlevně se rozesměji.
"Ne,kdepak, mami. Jen volám,že..se mám docela fajn."
Podiví se. "No to mám radost! Takže si s těmi dětmi rozumíš?"
Pochopím, že to je slušně zaobalená otázka: Jaká je ta nová ženská?
"Jo, celkem v pohodě…." Vyhnu se odpovědi.
"To mám vážně radost, Ino!"
Chvíli je na druhém konci ticho.
"Jak vzali to tvoje předsevzetí?" zajímá se pak.
"Ehm," zamyslím se,protože nechci lhát, "jedla jsem salát."
"Vzala sis s sebou ty vitamíny, doufám?" ptá se starostlivě.
"Jistě, mami, neboj…A jestli tady v tom, hm, velkoměstě bude nějaký obchod, skočím si nakoupit…"
"Stejně jsou s tím akorát problémy…" začne máma,ale přeruším ji.
"O tomhle jsme snad mluvili ne? Jaká byla cesta?"
"Ale to víš, jako cesta letadlem." Na druhém konci slyším mámin smích.
"Ještě aby ne." Šklebím se.
"Hele Ino, musím končit. Čeká mě jeda důležitá schůzka.."
Bůhví proč se mi sevře žaludek. "Jasně mami, tak se ještě ozvi."
"Určitě, tak pa." Rozloučí se spěšně.
"A mami?"
"Tů tů tů tů…"
Zklamaně hodím mobil na postel. Teď se tady ukoušu nudou. Pak půjdu spát. Další den se zase ukoušu nudou,abych mohla jít spát… "Áááááá!"
"Karino.." slyším Mikiho hlas a klepání na dveře.
"Dále." Zamumlám.
Vpadne do mého pokoje jako velká voda.
"Zase ječíš?" ušklíbne se.
"Co chceš?" zajímám se znuděně.
"Máma říká, že máš jít se mnou pro Narcisu…" řekne kysele, očividně nepříliš nadšen mou společností na cestě pro malou Malfoyovou.
Přemýšlím. Mám trčet v baráku, nebo zpříjemnit Mickeymu cestu?
"Výborně." Mile se na něj usměji. "Už se moc těším."
Na bráškovi Mikim je taky vidět, že se moc těší…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wisty wisty | E-mail | Web | 31. července 2008 v 17:08 | Reagovat

ahojík, jasně, že si nás můžeš přidat do oblíbených... a kdybys třeba chtěla, tak z toho můžeme rovnou udělat SB :)

2 Lenka Lenka | Web | 31. července 2008 v 17:26 | Reagovat

Tak to Sauronovo oko bych chtěla vidět.....suprová kapitola, vtipná, jako vždycky=)

3 wisty wisty | E-mail | Web | 31. července 2008 v 18:03 | Reagovat

jasně, dyť to je jedno, ne? .)

4 wisty wisty | E-mail | Web | 31. července 2008 v 18:53 | Reagovat

jj a pls, nezapomeň, že blog máme se stroopy dohromady, jo? já jenom, že někdo píčše třřeba jenom jednu z nás...

5 wisty wisty | E-mail | Web | 31. července 2008 v 18:58 | Reagovat

jj:) a neboj, nechtěl jsem tím nějak podcenit tvoji inteligenci:)

6 Hope Hope | Web | 31. července 2008 v 20:50 | Reagovat

moc hezké :o)

7 Angela Angela | Web | 31. července 2008 v 22:26 | Reagovat

Hezká kapitolka :)) A to "Po večeři se nabídnu jako výpomoc s nádobím,aby se neřeklo, ovšem moji ochotu, k mé smůle Radka ocení a zaměstná mě" mě dostalo :D:D:D Těším se na další!

8 Tinka Tinka | Web | 1. srpna 2008 v 9:38 | Reagovat

Úžasný. Děkuju za věnování :) Tahle povídka se mi fakt líbí mnohem víc ,než tvoje hp. A vyvíjí se to tak krásně :-D Mickey Mouse...ježiš :-D

9 bláňa bláňa | E-mail | 4. srpna 2008 v 23:37 | Reagovat

tak to je  vážně hustý, pokáčko prosím co nejdřív!!!

10 Naiad Naiad | Web | 5. srpna 2008 v 18:37 | Reagovat

Je to zajímavý a mně se to moc líbí :-) Ale musím přiznat, že děti jsou tak trochu chudáci, takový jména... Jsem zvědavá na další a moc se na ni těším :-)

11 Agnes Lore-Ley Agnes Lore-Ley | Web | 9. srpna 2008 v 21:26 | Reagovat

Bombastický...tahle povídka je zatím má nejoblíbenější....

12 bláňa bláňa | E-mail | 9. srpna 2008 v 22:08 | Reagovat

prosímtě dej už další kapču!!!

13 Lucynda Lucynda | Web | 3. října 2008 v 20:38 | Reagovat

krásná kapitolka...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama