...............Nebojme si zítřků, třeba žádné nepřijdou xD..............

Krátké věčnosti

17. července 2008 v 23:24 | Nakuta(já)
Nemusíte to číst...prostě další z mých pocitů..
Autor
Vykrvácené srdce, pozvracené, ležící v prachu jedné osamocené cesty. Nikdo po ní nechodí, nikdo to srdce nezvedne a neopráší. Dřív na tu cestu zavítal člověk, člověk jež si všiml toho srdce. Krev pozvolna odtékala a ztrácela se. Nezvedl to srdce, nezachránil. Při pohledu naň se pozvracel a odkopl ho. Teď je vykrvácené, pozvracené, ležící v prachu jedné osamocené cesty. Lidé se té cestě vyhýbají, protože se bojí pohlédnout na to srdce. Špatně, špatně je jim, když uprostřed nocí slýchají jeho bolestný tlukot. Buch,buch,buch..Z posledních sil. Vykrvácené. Nikdo mu nedaruje svoji krev, nikdo mu nepomůže. To srdce se trápí. Nikdo to nevnímá. No a co? Přece to není jejich srdce! Kdyby se neštítili, nejspíš by o něj zakopli. Kdyby to srdce mělo slzy, plakalo by. Nedopřány, slzy jsou mu odepřeny. Nesmí plakat. Buch, buch..doznívá. Vykrvácené srdce, pozvracené, ležící v prachu jedné osamocené cesty. Tiše naslouchají, lidí tiše naslouchají. A čekají. Čekají,až ten tlukot dozní. Není to soucit, nikdy to srdce řádně nezakopou, nikdy mu nevěnují ze dřeva vyřezaný křížek. Čekají,až ten tlukot dozní. To aby to srdce mohli štítivě odtáhnout. To aby mohli vzpomínat s potěšením na to, jak vykrvácelo a oni pozvolna sledovali mizející naději.
Několik věčností znechuceně našlapovali na místě, kde vykrvácelo pozvracené srdce, které mohlo ještě několik věčností tlouct....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rony Rony | Web | 18. července 2008 v 11:53 | Reagovat

Nádherná úvaha. Opravdu. Člověka dovede k zamyšlení. Naprosto přesné. Sobectví lidí. Netvrdím, že bych to srdce sebrala. To nejde. Sebrat se musí samo. Ale očistit ho, omít rány, dát náplast na zraněné místo....

2 Evulka:) Evulka:) | Web | 19. července 2008 v 10:34 | Reagovat

tak to je krásný....nutí to k zamyšlení nad tím, jaký jsou vlastně lidi strašný svině...

3 Angela Angela | Web | 19. července 2008 v 12:01 | Reagovat

To je moc krásný. Ani nevím, co mám ještě říct, protože všechno už bylo řečeno přede mnou. Skutečně vede k zamyšlení. Připomnělo mi to jednu zprávu, co jsem slyšela. Jak nějaký násilník zmlátil a znásilnil na nádraží, před očima spousty lidí nějakou dívku. A kdo že jí pomohl? Malé dítě, co se mu čirou náhodou do ruky dostal telefon. A docela věřím tomu, že tohle se fakt stalo. Prostě lidská sobeckost nemá mezí. Ano, postavit se na nohy musí každý člověk dokázat sám. Ovšem když nemá žádné přátele, co by ho poddrželi jde to těžko.  A víš co? Strašně se mi líbí tyhle tvoje úvahy. Nevím, prostě vždycky si je moc ráda počtu. Už jen protože, že myšlenka o tom, že existuje i nějaký další človíček, který o těchto věcech přemýšlí mi prostě dělá strašně dobře. Víš.. ten pocit, že nejsi sama :)) Zahřívá to. Strašně moc :))

...Tak. Mám dneska nějaký záchvat upřímnosti :)) No nic no, hezký prázdniny a zatím se měj :)

4 Chuchu Chuchu | 20. července 2008 v 0:07 | Reagovat

Krásná úvaha na trošku horší ale reálný téma....všichni lidi nejsou zlí, ale hodnej a naivní člověk daleko nedojde...někteří dokážou jen zneužívat, existují lidé kteří by srdci pomohli, ale bojí se ústrků okolí, málokdo se odváží troufnout si ukázat soucit a dobrotu....já vim že to je blábol ale já nic jinýho neumim..mějte se pěkně

5 Agnes Lore-Ley Agnes Lore-Ley | Web | 21. července 2008 v 20:42 | Reagovat

Teda ty máš náladu! Ale je to fakticky úchvatně napsané...

A ty předchozí komentáře jsou tak vyčerpávající, že nemám co dodat...

Lidi jsou bezcitná hovada...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama