...............Nebojme si zítřků, třeba žádné nepřijdou xD..............

2.Proč

15. srpna 2008 v 19:42 | Nakuta(já)
Je tady druhé proč...Doufám, že se tím nikoho nedotknu sými názory,ale zajímá mě: Proč spoustu lidí věří v Boha, v posmrtný život a Osud? Co tohle všechno znamená pro Vás?
Otázka pro věřící i nevěřící...
Podle mě něco existuje..ale nevím, proč by to měl být zrovna Bůh..
V opačném případě, nezastávám takové názory: že kdyby Bůh existoval, nevedly by se války...Jestli Bůh je, tak za to nemůže. Něco takového jsme zavinili my, lidé.
Takže, nezastávám názory, ale musím se ptát sama sebe: Jestli Bůh je, proč se rodí postižené děti? Proč některé děti, sotva narozené, umírají?...
Je to dosti osobní otázka..
Představuji si Boha, jako nehmotnou naději v nás, ke které se modlíme, když se všechny ostatní naděje rozplynou...
Představuji si Boha jako přírodu....Což je tak trochu k 1.Proč...Ničením přírody ničíme svoji největší naději, naději na lepší svět kolem nás...
Taky chci napsat, že nevěřím v Osud...Podle mě je to, co nás potká souhra příjemných či nepříjemných náhod, štěstí a neštěstí...Takže věřím v Náhody, nikoli v Osud, protože když se nad tím zamyslíme, přece jen můžeme ovlivnit spoustu věcí...
Nevěřím v posmrtný život. Nevěřím v posmrtný život a upřímně závidím těm, co v něj věří. Myslím, že mají jednodušší život, jednodušší než my, co nevěříme, že po Smrti bude něco pokračovat.
Opakem Narození je Smrt, tudíž myslím, že opakem Života je to, co je po Smrti..a jak asi může vypadat opak Žití....?
Brumbál jednou řekl, že Smrt je jen další velké dobrodružství...
To bezpochyby. Stejně jako po narození spatříme poprvé tenhle svět, tak ho spatříme před Smrtí, kdy se nám celý Život promítne před našima očima. To musí být dobrodružství, sledovat svůj vlastní příběh...
Toť můj názor na tyto záležitosti...
Nikomu ho nevnucuji, pouze říkám, co si myslím..
Těším se na Vaše názory...
S pozdravem Nakuta(,která myslí na Siriuse, neboť ji hlava bolí jak pes...)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rony Rony | Web | 15. srpna 2008 v 22:10 | Reagovat

Těžko to popsat, ale alespoň trošku se pokusím. Jsem věřící. Věřím v Boha, proč?

Já vlastně ani nevím. Rodina mě k tomu od malička vedla. Ale věřila bych, i kdyby tomu tak nebylo.

Mám Boha ráda, vím že nademnou stojí, ikdyž to někdy není vidět. Zkrátka vím, že tam nahoře je někdo komu na mě ( samozřejmě nejen na mě ) záleží. Je to jem můj vlastní názor. Cítím úctu i pokoru vždy, když vstupuji velkýmy vraty do rozlehlého kostela v našem městečku. Přesto si kladu také podobné otázky jako ty. Proč umírají malé děti....proč jsou postižené....nevím.

Osud. Střídavě. Někdy ano, jindy ne. Ale přikláním se k tomu, že spíše ne.

Posmrtný život. Mám na něj skoro stejný názor jako ty. Nevěřím na to, že by něco takového bylo. Zkrátka mi to přijde jako nesmysl...možná se na to dívám špatným směrem. Každopádně to jsou mé názory....:) Taky se omlouvám, kdybych se někoho dotkla....

2 Angela Angela | Web | 15. srpna 2008 v 23:13 | Reagovat

Těžká otázka.. já jsem věřící. Byla jsem k tomu vedena rodiči, obzvlášť tátou, který je silně nábožensky založený. Občas v existenci Boha pochybuji, ale pak se vždycky stane něco, co mě utvrdí v opaku. Člověk musí v něco věřit.. nemůžu o sobě říct, že jsem řádná křesťanka. Ale když se stane něco, co s člověkem otřese.. smrt příbuzného, nebo těžká nemoc.. tak víra mu dává naději, dává síly postavit se na nohy. Takhle to cítím já.

A proč se dějí všechny ty problémy? Války, smrt, nemoci? Za tohle si podle mě mohou lidé sami. Teď budu mluvit trošku zkresleně a asi to nevyzní moc vážně, ale co.. Zkrátka lidi si budou válčit a nikdo nemá zemřít? Lidi vypouštějí do okolí viry (ale neříkejte mi, že se to neděje, to je historický fakt!) a pak se strašně diví, že jsou nemocní? Tahle všechna "příkoří" jsou podle mě trestem. Trestem za to, že lidi jsou zlí. Znakem, že bychom se měli pozastavit a říct si "aha, tudy cesta nevede". Bohužel to někteří asi nikdy nepochopí..

Osud? Na něco takového nevěřím. Věřím v náhody.. ale hlavně si myslím, že člověk si za všechno může sám. Pokud se mu něco nepodaří, tak to není osud, ale je to kvůli tomu, že on se dostatečně nepřipravil. Jasně, něco prostě nemůžeme ovlivnit, ale v naprosté většině případů můžeme udělat aspoň něco. Tak že žádný osud, naše blbost :D

Co se týče posmrtného životu, tak je to věc, na kterou věřím. A máš pravdu, je to tak skutečně jednodušší. Když ti umře někdo blízký, máš jakousi, byť jen maličkou naději, že ho zase jednou uvidíš. Nevím, netuším jak by mohl ten posmrtný život vypadat. Ale prostě se mi zdá, že něco takového je. Je to stejné jako víra v Boha. Nemůžu dokázat, že Bůh existuje. Ale věřím. Proč? Těžko říct.. možná proto, že v tom vidím jistý únik z dnešního světa, který bývá často krutý.

Tohle je můj názor. Omlouvám se, pokud jsem se někoho dotkla, nebo urazila.. snad ne *děsí se představy, že její názory někomu přijdou radikální* Koukám, že jsem se zase rozepsala.. asi to stejně nikdo nebude číst.. no ale co :D

3 martnka martnka | Web | 16. srpna 2008 v 8:02 | Reagovat

no na tuto otázku sem měla dosti velkou averzi, protože sem jí řešila celý školní rok(moje kmarádky jsou věřící a z jejich názorů mě docela hustě bolela hlava), proti věřícím lidem nic nemám, podle mě je rozdíl mezi věřícím člověkem a fanatikem, a věřící lidé sou v pohodě:) ale fanatici jsou děsní: já sice o bohu nic nevím, ale podle všeho co sem slyšela, je (pokud vubec existuje) hodný, přeje všem dobro, a nechce abychom si ubližovali, tak mi potom vysvětlete, proč se nějaký muslim vyhodí do povětří v autubuse plném dětí a tvrdí, že o za to bůh odmění? tito lidé mi připadají jako duševně zaostalí, protožna jednu stranu tvrdí jak nás bůh  miluje a chce abychom byli štastní a abychom jeden druhému neubližovali, ale zároven chce abychom se vzájemně pozabíjeli, což je podle mě šíleně logické*ironie* naštěstí všichni věřící nejsou stejní. podle mě je bůh jen vsugerovaný pocit, který nám dává naději a pocit bezpečí.

4 Izabela1996 Izabela1996 | Web | 16. srpna 2008 v 9:45 | Reagovat

No já jsem asi půl napůl, občas mi přijde jestli tam nahoře (nebo někde jinde ?) vůbec je. A na tu druhou půlku zastávám názory Sidhárty (Buddhy). Takže já nevím mno. Pokud bůh je, tak proč se djí tak hnusné věci ? Nebo to je odplata za naše činy ? Pokud ano, tak proč trpí ti ''dobří'' ? To nechápu. Naproti tomu Buddha není žádný svatý (ne jako, že je lotr !). Měl (má) názory se kterými (jen některými) souhlasím. Například teď děti ve Vánocích vidí hlavn ě dárky. Ne že by mě nepotěšilo, že dostanu dárky, ale ta podstata je někde jinde. Nebo že svět je klidný oceán, někomu se zdá, že tam jsou velké vlny, ale oceán se nehýbe. S tímhle například moc nsouhlasím. Ve většině s tebou souhlasím, Nakuto. Existuje posmrtný život ? Budhisté věří, že ano, ale já ne. Existuje nebe a peklo ? To se asi nedozvíme. Asi...Příroda matka....Ta nám dává všechno a my ji za to ničíme...., kdyby byl bůh nedal by nám nějaké znamení, abychom přestali ? Jako si to mysleli několik (to znamená hodně) století před námi. Existují dva druhy věřících v boha. Jedni jsou ti normální, hodní. Pomáhají lidem a snaží se neškodit přírodě. Druzí jsou doslova posedlí ! Ne vždy bohe, někdy i samotným ďáblem (Satanem). Myslím si (a zároveň doufám), že je více těch dobrých. I když mezi ně tak úplně nepatřím. A to je (asi) všechno co mám k tomuhle tématu (spíš mě už bolí ruka). A myslím, že ty máš ten správný názor. Myslím si, že existuje nějaká ta naděje (dobro), které my nevidíme, ale nepředstavuji si to jako nějakého vousatého dědka (a jéjé zase píšu dál). Ale tady v Čechách je hodně lidí, kteří spíš věří vědě, hlavně mladí lidé. Já si myslím, že kdyby neexistovala ta naděje, tak bychom všichni propadli depresi, třeba po smrti někoho blízkého nebo něco podobného, je pro nás těžký šok a tak propadám stresu. Kdyby nebyla ta naděje, tak bychom se z ní už nedostali. Nikdy. Také nám pomáhají přátelé, blízcí i rodina. A to je už opravdu všechno.

P.S. Napsali jste to moc hezky (ti přede mnou).

5 Lili Lili | Web | 16. srpna 2008 v 14:38 | Reagovat

heheheh no to je otazka:D ja verim v Manitoua ale aj tak si myslim ze urco musi byt nieco ,,potom"

6 Jowann_a Jowann_a | Web | 17. srpna 2008 v 10:36 | Reagovat

no, ja osobne v boha neverim... nwm proste neverim xD a myslim, ze by po smrti aj mohlo daco byt...ako, nie dalsi zivot, ale proste nieco.. (to bude asi tymi pometenymi filmami o duchoch, ktore som kukala :))... proste pre mna je divna predstava, ze toto cele raz skonci...ze umriem, nebudem tu... kde budem? co so mnou bude? ja sa smrti aj celkom bojim...prostepredstava ze nebudem s kamaratmi, so vsetkymi super ludmi... proste je to divne... to len tak zmiznem? asi jo, no... a ten osud... neverim ze osud mame predurceny, ale verim, ze svoj osud si kazdy vytvara a riadi sam... a to, ze sa premietne cely zivot pred ocami... najskor som v to neverila, no ked sa mi to stalo, uverila som. a nechci to zazit, neni to nic prijemne... proste myslis na to, ze v tejto chvili mozes zomriet a uz nikdy neuvidis rodicov a kamaratov...je to hrozny pocit... a kedy sa mi to stalo? no, asi pred dvoma rokmi sikovna Nath spadla s konom, ktory ju pak za sebou tahal po uzskej lesnej ceste a ja som mala hlavu pri jeho zadnych kopytach... nebyt kamaratky, ktora ho zastavila, boh vie kde by som bola... takze verim v nahody, a aj v stastie :) inak, kedysi som aj ja rieila otazku smrti a co bude potom, no nechala so to tak, lebo to na mna nemalo najlepsi vplyv... tot moje nazory

7 Nath Nath | Web | 17. srpna 2008 v 10:40 | Reagovat

jemine prepac, ja som to napisala z Misinho- sesterkyneho nicku. Je u mna na prazkach, tak mame pomiesane nicky na komentoch xD Tak aby si vedela, pisala som to ja :)) Misa soraaac

8 Naiad Naiad | Web | 26. srpna 2008 v 13:48 | Reagovat

Nejsem věřící, ale zase nemůžu říct, že bych byla úplně ateista. Věřím, že něco nebo někdo jako Bůh je, ale sama bych to Bohem nenazívala, nějaká vyšší moc, nebo tak nějak, která na každého z nás tak trochu dohlíží, i když není všemocná. Nevím, jak bych to měla přesně popsat.

Osud? Chvílemi si říkám, že to musí být osud, ale potom si hned řeknu, že jsem si to zavinila já sama, že všechno, co se mi kdy stalo, je mojí zásluhou. Takže mé věření v osud je jen chvilkové.

A posmrtný život? Já osobně v to věřím. Nemyslím tím nebe nebo reirkarnaci, ale že se něco po smrti s námi děje, nevím co, ale po smrti to zjistím...

9 Teriasxxs Teriasxxs | Web | 3. září 2008 v 19:16 | Reagovat

Moc zajímavé téma... ostatní nade mnou to napsali moc hezky, hlavně Angela, hezky se to četlo :)

Já osobně jsem dlouho v boha nevěřila, nebo-ne, to jsem řekla špatně-spíš jsem tuhle víru nevnímala, posunovala ji do pozadí a nevšímala si jí. Až teď.

Moje rodina je nekřesťasná, nikdo v Boha nevěří, a proto je překvapením, že já ano. Už od malička. Nic nevím o křesťasných dějinách, do kostela nechodím, desatero nedodržuji, a přece věřím. Jsem zvláštní xD

S těmi válkami atd. ... těžko by ti to někdo mohl vysvětlit. Já to vysvětlit nedokážu, to, že jsem věřící, neznamená, že znám odpovědi na otázky. Můžu se jen dohadovat... a to jsou většinou hloupé teorie.

Na Osud nevěřím, to ne. Vždyť se rozhoduji já, co v příští chvíli udělám, můžu udělat to a to, a to mi radí rozum, ne Osud.

A v posmrtný život věřím. Ano, věřím, že po smrti se všichni jednou setkáme. Tuhle víru mi nikdo nevezme, ta je jen moje, žiju s ní odmalička a už jsem k ní příliš přirostlá.

Vzpomínám, jak mi jednou má kamarádka říkala, že Bůh má v mysli lidí mnoho tváří. Tehdy řekla neuvěřitelnou věc-dokáže se to dotknout srdce, a to, jakým tónem to řekla-a tehdy mi Bůh utkvět v paměti jako Světlo nad námi, opravdové Světlo, co nám dává naději, a- a připomínám, že dotyčná kamarádka dnes v Boha nevěří. Já nevím...

Tohle jsem rátce zhrnula, mno :D

10 holkazvesnice holkazvesnice | 27. února 2011 v 21:01 | Reagovat

věřím v Boha, byla jsem k tomu vedena už od malička. Když, ale semnou začala pořádně cloumat puberta vyzkoušela jsem si spoustu věcí, ale svět mě prostě jak to říct - neuspokojil, nenaplnil mě,protože jsem poznala předtím něco úžasného - boží lásku. Proto jsem se vrátila zpět a už si nedokážu ani představit, že bych neměla ten vztah s Bohem. Díky tomu jsem mnohem vyrovnanější osobou a taky šťastnější...a k tomu jak si říkala, že to máme lehčí, že věříme ve věčný život to je docela pravda. Aspoň já mam takový pokoj, snažím se nestresovat, nedělat si starosti ohledně života tady, věřím, že příjde něco o hodně lepšího...bohužel podle bible všichni ten ráj nezakusí, všichni to známe je dobro a je zlo a tak to je i po smrti, bohužel není žáden zlatý střet a někteří si myslí, že všichni půjdou do nebe, ale tak to není...všechno je to o vztahu k Bohu tedy o lásce

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama