...............Nebojme si zítřků, třeba žádné nepřijdou xD..............

3.kapitola: Ráchel ve vlaku

21. srpna 2008 v 17:43 | Nakuta(já) |  Mé milované vlče
Věnováno Tonks,
jsem ráda, že tě znám, Tonks.
Nakuta

"Zakazuji ti stýkat se s mudlovskými šmejdy..." říkala paní Lestangeová sykavě.Je tohle vůbe žena, co mě porodila? -Ptala se dívka,které poučky patřily.
"Ano matko.." souhlasila otráveně.
"Je to chamraď, rozumíš?" vykládala paní Lestangeová vzrušeně.
"Ano matko..."
"Copak ty bys chtěla mít za příbuzenstvo takovou chásku?!" zacloumala dívčinou paží.
"Ano matko.." přikývla,aniž by jí věnovala pozornost. "Totiž ne, matko.."
"Dobrá, nu dobrá." přitakala drsně.
"Dobrá." zamumlala Ráchel nepřítomně.
Hloupé, nazapaměť naučené proslovy svojí matky znala snad i pozpátku. A dobře věděla,že tím jednou svoje děti rozhodně krmit nebude.
"Prosím?"
"...Ano, na tebe..vždycky jsem na tebe byla příliš hodná. A ty si to přitom ani nazasloužíš..."
Ráchel se znuděně rozhlédla. Viděla spoustu lidí. Znechuceně nakrčila nos, když si všimla přežvykujícího Petra. Pak se musela sama pro sebe usmát, když spatřila s jakou oddaností čučí jakýsi rozcuchaný kluk na jednu zrzavou dívku.
"Otec pokaždé říkal, že bych na tebe měla být přísnější..ale já mám prostě měkké srdce..." pokračovala paní Lestangeová sama pro sebe, jelikož jí nevěnovala pozornost ani moucha, zběsile kroužící po nástupišti.
Ráchel přejela hodnotícím pohledem Siriuse a protočila oči v sloup, když si všimla partičky uhihňaných holek, které si vyžadovaly jeho pozornost. Ten frajírek si se zalíbením urovnal tričko.
Dívčin pohled směřoval vedle Siriuse. Stál tam chlapec, nejspíš kamarád toho frajírka. Zadívala se mu do obličeje a...strhnula. Upřeně ji sledoval, s očividným zájmem.
Jejím tělem projel dosud neznámý pocit. Směsice strachu a vzrušení zároveň. Srdce se jí rozbušilo, najednou jí připadalo, že se svět kolem ní točí příliš rychle.
Ten kluk měl výrazně modré oči, přesně ty oči, které ji pronásledovaly ve snech. Bolestné a krásné..
Vlak zahoukal.
Viděla, jak do něj jeho kamarád( ten sebejistý), šťouchl a cosi mu řekl.
Vlak zahoukal znovu.
Vzdáleně slyšela hlas svojí matky přecházející do hysterie: nejspíš ji nabadala k nějaké činnosti..Nastoupit do vlaku? Nastoupit, když se mohla dívat do těch očí? Taková hloupost!
Ten nenažraný nejspíš konečně polkl sousto a cosi zahuhlal.
Vlak zahoukal potřetí.
Zdálo se že i on je uchvácen spojením, které bylo mlčenlivé a přesto tak viditelné.
"Musíš nastoupit, slyšíš mě?" zatahala ji paní Lestangeová podrážděně za rukáv.
To ji probralo.
"Už jdu." odtrhla pohled od jeho očí, ztěžka polkla a suše popřála matce: " Na viděnou, matko."
"Na viděnou. A opovaž se porušit..."
Víc Ráchel nešlyšela, spěšně prošla vylidněným nástupištěm a nacpala svůj kufr do vlaku. Onoho kluka nikde neviděla, cosi jí však slíbilo, že se co nevidět setkají.
Našla si prázdné kupé a sedla k oknu.
Vlak se dal do pohybu. Ráchel si povzdechla.
Dveře kupé se rozlétly dokořán.
"....vám,vyhodila mě jen aby se neřeklo. Evansová mě miluje." prohlásil s jistotou onen střapatý kluk.
"Jo, ta tě fakt miluje, Dvanácteráku." oslovil ho ironicky s použitím podivné přezdívky ten, na kterého se lepila děvčata.
Zdálo se, že si Ráchel všiml jako první.
"Co tady děláš?" povytáhl obočí.
"Vařím kaši." odsekla. Toho kluka sice znala zatím jenom od vidění, už tak jí šel ale na nervy.
"Pchm." udělal zmíněný.
"Ale no tak, Siriusi." napomenul ho přísně jemný a kultivovaný hlas.
Dovnitř se protlačil modrooký.
Vypadalo to, že vůbec nemyslí na to, co se událo před pár minutami. Zdál se naprosto vyrovnaný, když jí zkoumavě pohlédl do tváře a jako první se představil: "Remus Lupin."
Stiskla nabízenou dlaň. Byla horká, ale Ráchel si nebyla jistá, jestli je tomu skutečně tak, nebo zda za to může horkost, která se jí při pohledu na Remuse zmocnila.
"Já jsem..." začala.
Sirius ji přerušil. "Malá Lestangeová..." vyslovil její jméno se zjevným odporem."
Chystala se něco odseknout, když jí do řeči vpadl ten střapatý. Mezitím se do kupé přišoural Petr, v ruce svíral dvě čokolády a téměř zamilovaně je okusoval.
"Já jsem James Potter, tohle je Petr Pettigrew(-ukázal na něj rukou) a tadyto Sirius Black." Nejspíš si vzal příklad z Lupina.
"Black." řekla Ráchel se snad ještě větším opovržením, než Sirius, když vyslovil její jméno.
Remus mezi nimi nejspíš vycítil napjatou atmosféru a tak si odkašlal. I to zakašlání znělo překvapivě jemně.
Ráchel se přesunula od mračícího Siriuse na něj.
Konečně si toho zajímavého kluka mohla prohlédnout. Měl dlouhou jizvu táhnoucí se od jednoho koutku hezké pusy. Byl celkem opálený, ale i přes to Ráchel neunikly vybledlé kruhy pod očima.
Vlasy měl špinavě blonďaté.
Neudržela se, musela něco říct. A tak z ní vypadla věta, za kterou se po jejím vyslovení prudce zastyděla, když si všimla Jamesova tázavého pohledu a Siriova protivného úšklebku.
Zadívala se do těch pronikavě modrých očí a zašeptala: "Zdává se mi o tobě."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tonks tonks | Web | 21. srpna 2008 v 18:13 | Reagovat

tak po prvé: veľmi, veľmi a ešte raz veľmi ďakujem za venovanie. aj ja som rada, že ťa poznám a dúfam, že raz sa spoznáme aj osobne. ale veď ty vieš...

no a teraz ku kapitole: už keď som prvýkrát prečítala prológ, vedela som, že táto poviedka bude patriť k mojim srdcovkám. aj sa tak stalo. celé tie opisy pocitov ma dohánali čítať ešte rýchlejšie a vkladať si do pamäte každý kúsoček. ten koniec bol úžasný, proste si to zakončila tak ... tajuplne. nejdem sa na teba hnevať, že si to usekla, pretožo dobre viem, že takto je to najlepšie. *ide to prečítať ešte raz, aby si osviežila spomienky a doplnila hladinu adrenalínu, ktorý jej po prečítaní stúpol. a takisto hladinu hormónov šťastie*

tak zase raz som cítila rachelino rozbúchané srdce a pri posledných vetách som bola skoro nalepená na monitore počítača. "Zdáva se mi o tobě." je podľa mňa veta, ktorá nesie v sebe spŕšku pocitov. takú spŕšku, že od tohto okamihu ťa budem bombardovať, aby si čo najrýchlejšie napísala pokračovanie (ja sa tak ľahko nevzdám :DDD a viem kde bývaš ha-ha-ha).

no a ešte musím napísať, že som sa rozosmiala pri tom, ako paní lestrangeovou nevnímala ani len moucha poletujíci okolo(dúfam, že som to napísala správne. snažila som sa česky :D). milé od tej muchy :D mno ale už končím s mojimi kecami, pretože asi nedávajú zmysel a zas mi tam lezie moje druhé ja. ale keďže tebe sa to asi páči, tak ti sem napíšem aj jeho vyjadrenia. /JEJ!/ pardón, jej. totiž dnes sa moje druhé je volá sophia. /som prvé ja a ty si druhé!/ -moja, skús sa konečne vyjadriť!- /no ok tonks. napíš, že jej chcem niečo vytknúť a to, že tu ešte nie je pokračovanie!/ no zvyšné vyjadrenia stopujem, lebo by si mala komentár o tom istom. takže ti chcem /aj ja!!!/ , sorry: chceme poďakovať, že píšeš túto poviedku. Thank you very much my friend! :D

2 tonks tonks | Web | 21. srpna 2008 v 18:15 | Reagovat

idem sa asi zahrabať pod zem. *hladá lopatu* toto keď si niekto prečíta, tak som skončila s blogom-samozrejme okrem teba nak. a hlave to s tou sophiou *ja nič ja muzikant* ....

3 Tinka Tinka | Web | 21. srpna 2008 v 19:50 | Reagovat

Úžasný :-D Teda moc procítěný to nebylo, protože sjem z toho měla záchvat smíchu a nakonec jsem to zakončila nevěřícným "Pane Bože" :-D Bylo to super :)

4 tija12 tija12 | E-mail | Web | 21. srpna 2008 v 20:24 | Reagovat

Šok... Nedokážu si představit reakci Jamese a Siriuse. Ještě míň Rema. To bude asi hodně zvláštní. Teda pokud se i jemu nezdáválo o ní.

No, kapitolka je naprosto úžasná. Jen to opovržení, když si říkali příjmení :D

5 martnka martnka | Web | 21. srpna 2008 v 21:11 | Reagovat

krásnýýý, teda nakutko to je užas super, konečně nějaký povídkář přeje ženskou i removi

6 Angela Angela | Web | 21. srpna 2008 v 23:41 | Reagovat

To bylo.. nádherné. Začínám mít tuhle povídku ráda čím dál víc. Ze začátku mě nějak moc nezaujala.. ale teď.. nádhera. Všechny ty city..

A ty humorné scény mi tam taky krásně seděly. Odlehčily romantiku, které by jinak možná bylo až příliš. Takhle jak jsi to napsala je to právě ono. Hezky se to čte, má to děj, je to romantický (ty asi víš, jak moc zbožňuju romantické povídky? *zasněný výraz*) ale zase ne moc. Zkrátka dnes ode mě nečekej žádnou kritiku, protože na tohle snad ani žádná být nemůže :D

A jak už psala tonks.. strašně se mi líbilo to zakončení. Takové tajuplné.. strašně by mě zajímalo, co bude dál *nenápadně naráží na to, že by se hodilo pokráčko*

7 Naiad Naiad | Web | 26. srpna 2008 v 19:14 | Reagovat

Tahle kapitolovka se mi moc líbí, asi to bude proto, že zase není o Siriusovi nebo Jamesovi... Jsem moc zvědavá, jak to bude pokračovat, ale nejvíc se samozřejmě teď těším na Remusovu reakci. Vůbec si nedokážu představit, jak bych se zachovala já, takže se těším, jak to vyřešíš ty :-)

8 Anča Anča | 13. ledna 2009 v 13:27 | Reagovat

Je to úžasný!!

9 bláňa bláňa | E-mail | Web | 28. ledna 2009 v 23:24 | Reagovat

hezky, hezky, moc hezky!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama