...............Nebojme si zítřků, třeba žádné nepřijdou xD..............

Čekání na vlak

23. srpna 2008 v 18:56 | Nakuta(já)
Věnování pro Tonks, pro člověka,s nímž si píšu pár týdnů a mám pocit, že ho znám celý život.
Díky, Tonks.
Nakuta:-)
Nakuta tiše a nepohnutě sledovala mizející vagóny vlaku. Když zmizely úplně, vydala se zpět stejnou pěšinou, kterou sem přišla. Zhluboka se nadechla a nabrala tak do plic chladný podzimní vzduch.
V davu lidí, tlačících se jeden na druhého, Nakuta opět nezahlédla její usmívající se tvář.
Cítila se podivně prázdně,jako každý den, co se chodila dívat, zda ji nespatří.
Nikdy nepřijela. Vinou osudu, vinou ironie té velké vzdálenosti.
"Proč?" oslovila Nakuta stromy chvějící se pod promrzlou kůrou. Její otázka zněla slabě a přitom velice zoufale.
V hlavě se jí ozval hlásek, hlásek, který nejspíš byl jejím vlastním svědomím. A ona si ho pojmenovala jménem James nejspíš z toho důvodu, aby se necítila tolik sama. Sama ve svém vlastním světě.
Protože to nešlo. -Řekl James vyrovnaně.
"Mohlo to jít. Všechno mohlo jít…" odvětila zasmušile. V lese, kterým procházela, nebyla živá duše, žívá duše, včetně Jamese. Mají imaginární přátelé duši? Pokud ano, proč je nehmotná?
Jelikož ani hmotné věci nemusí být skutečné. -Vysvětlil James pobaveně.
"Stýská se mi." Řekla šeptem.
"Já vím."
"Moc se mi stýská."
"Já vím." Opakoval James chlácholivě, jakoby promlouval k malému děcku. Nakutu ten tón naopak uklidňoval. A tak se chlácholit nechala.
Uslyšela zahoukání, ozývající se kdesi v dáli. Vlak mířil opačným směrem. Možná, že jel přece jen pro tu, na níž Nakuta den co den tak trpělivě čekala.
Zítra tam půjde znovu. Opět ji vyhlížet, tu tvář, kterou zná zatím jenom z fotografie.
James splétal její myšlenky dohromady a vytvářel z nich pavučinu.
"Vím, já vím.." šeptal a dotkl se její tváře, aby z ní setřel slzu. James. Ani on nebyl skutečný.
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
"Musí dorazit každou chvíli."
"Ani tentokrát nedorazí." Odporovalo její druhé já, jménem Charlotta.
"Myslím ten vlak…" řekla Tonks a při pohledu na vlak, který se k ní a její polovičce Charlottě blížil po kolejích, pocítila v krku knedlík.
Polkla.
"Musí." Řekla spíš sama pro sebe.
"Nedorazí." Opakovala tvrdošíjně Charlotta, upíraje smutný pohled na lidi, jež se vyhrnuli na nástupiště.
Tonks sklopila pohled.
"Čím to je?" ještě chvíli hledala v davu stopu po povědomé osobě, kterou tak očekávala.
"Životem." Odpověděla Charlotta a odkašlala si, jelikož jí hlas vynechal.
Tonks zamrkala, ale svoje druhé já tím neoklamala.
"Klidně plačme," nabídla jí Charlotta velkoryse, "jsou to koneckonců i moje oči."
Tonks si povzdychla.
"Životem." Opakovala slova své druhé osobnosti.
Charlotta sklopila hlavu.
"Nemůžeš po něm chtít, aby k nám byl fér, když už nám umožnil se narodit…" řekla opatrně s náznakem bolesti v hlase.
"A sledovat mizející vlak." Přikývla Tonks ponuře.
Zapnula si svoji bundu až po bradu, neboť podzim byl toho času neobyčejně studený.
Smutně zamířila k domovu.
Odemykala domovní dveře, umučený výraz vepsaný ve tváři.
A Charlotta, ačkoli nebyla opravdová, tvářila se také umučeně, neboť její tvář byla tváří Tonks.
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
Vlak brázdil krajinu a malá i velká města. Jeho trasa byla vcelku jasná. PRAHA-BRATISLAVA.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tonks tonks | Web | 23. srpna 2008 v 19:14 | Reagovat

rozplakala si ma, ale aj som sa zasmiala, keď mi charlotta dovolila plakať :DD toto je také pravdivé a preto je to pre mňa veľmi smutné. možno to iný nepochopia, ale to sa asi ani nedá, pokiaľ to neprežijú. zase plačem. nakuta ďakujem ti aj za poviedku, aj za to, že sme sa spoznali. možno sa niekedy uvidíme, raz. dúfam v to, verím v to. ďakujem ešte raz, mám ťa rada. a to, čo si hore napísala je fakt pravda. "píšem si s ním len pár týždňov a mám pocit, akoby som ho poznala celý život." mám presne ten istý pocit. aj ja aj charlotta :D ďakujeme ti obe a aj jamesovi :)

2 tija12 tija12 | E-mail | Web | 23. srpna 2008 v 19:50 | Reagovat

Je to krásné, smutné, ale krásné

3 martnka martnka | Web | 24. srpna 2008 v 13:41 | Reagovat

jé to bylo krásné, taková pěkná pocitovka, kouzelné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama