...............Nebojme si zítřků, třeba žádné nepřijdou xD..............

Nekrvácej,zasviníš mi koberec

23. srpna 2008 v 23:49 | Nakuta(já)
Tenhle nápad jsem měla v hlavě už dlouho, ale nakonec jsem se tak trochu inspirovala příběhem Rony( Nebuď mrtvý, to bolí)- jestli jste to nečetli, tak máte nejvyšší čas:D. Tedy spíš mi její příběh dodal odvadu...Ačkoli jí se její povídka velmi povedla-má skvělou psychopatku-,kdežto ta moje psychopatka je jaksi..prostě mě strašlivě štve:D
Vlastně by se to mohlo jmenovat i nějak jako Příběh mandlí, nebo Mandlová telenovela....ale Nekrvácej,zasviníš mi koberec nakonec nade mnou vyhrálo.
Povídku pro jistotu nevěnuji nikomu, nechci vás věnováním urazit:D
Snad bych ješetě mohla zmínit osůbku, jménem Martnka: vsadím se, že se budeš u "tragických mandlových scén" gebit:D
Omezení...nevím, co třeba od 12 let? -Stejně to budete ignorovat:D
(taky bych to ignorovala) ...No né, to jen aby se neřeklo...
Varování: V příběhu se vyskytují slova jako je hajzl, parchant, šoustat, koberec..:D.
Ale tak jako pořád nesmíte zapomínat na to, že to vypráví psychicky labilní osoba...
Nu, vaše Nakuta:D
P.S. Nejspíš jsem vám neřekla nic o svém snu...Chtěla bych být psycholožka:)
Dívaš se na mě těma svýma mandlovýma očima. Pchá! Kdo jim věří? Vzala bych jehlu, pořádně špičatou jehlu a ty mandle na ně napíchla. Pak by stačilo opéct je, třeba i v krbu a pocukrovat. To mi připomíná naše návštěvy na pouti. Vždycky jsi byl hrozně naivní a věřil tomu, že náboje nejsou opilovaný a ty že trefíš cíl. Nikdy jsi nedokázal vystřelit ani jednu pitomou papírovou růži. S pokrčením ramen jsi vrátil pušku a já se musela shovívavě usmívat. Jak jen jsi mi lezl na nervy!
Ty mandle byly jednou z mnoha věcí, kterými ses mi snažil nahradit svoji nepřítomnost. Asi sis představoval, že je budu jako nějaká puťka chřoupat u televize, ve který poběží nějaká sentimentální telenovela. Trochu ses přepočítal. Trochu ses přepočítal, když ses narodil.
Tys byl vždycky pořádnej hajzl. Nedovedl jsi být upřímnej ani sám k sobě, natož k nám ostatním. Ten tvůj debilní úsměv, když ses vrátil pozdě domů a vymlouval se na horu práce. Chudáčku, ještě že ti pomáhala ta tvoje kamarádka. A já se ptám, jak se ti šoustalo s tou tvojí prací? Nic nebylo? Tak to sorry, klidně si dál pracuj, zkoumej její poslušně ohnutý tělo přes svůj stolek, já si tady budu dál v klidu chřoustat ty mandle.
Pamatuješ na minulý Vánoce? Taky poslední Vánoce, drahoušku. Alespoň pro tebe. Už nikdy nebudu celej den věšet ozdobičky, aby ty ses mohl vrátit a komentovat náš stromek! Už nepolezeš na ten žebřík, nebudeš mít ten připitomělej výraz, nenasadíš nahoru špici. Chápeš to? Špice, skončilo to pro tebe. Odteď budu zakončovat dílo já a jenom já!
V paměti mám tvoje narozeniny, na který jsi pozval svoji matku. Byla ve všem stejná jako ty. Musela mít pořád víc a víc a když už měla skoro všechno, pořád jí to nestačilo! Pamatuju, jak ti darovala drahý sako a hlasitě si stěžovala na špatný fungování obchodů! Vadila jí každá hloupost. Nemohla si dát kafe do obyčejnýho hrníčku, vzpomínáš? Pokaždý si vyžádala nějakej nepoužitej. Když mi tenkrát přikázala, ať jí udělám kafe do hrníčku, ze kterýho nikdo předtím nepil, měla jsem chuť zardousit jí! Popadnout její hlavu, hezky za vlasy, natočit si jí a sypat jí to kafe rovnou do chřtánu! Kašlala by ho a plivala kolem sebe, pak by začala rudnout! Byl by s ní konec, konec...Ale já byla ticho,ostatně jako vždycky. A nakonec jsem jí ještě řekla, že to sako je hezký.
Tvoje matka zemřela před několika měsíci. Nakonec jsem to byla já, kdo šel na její pohřeb. Ironie osudu. Měla jsem se jít radši ožrat jako ty. Myslela jsem na tebe celej pohřeb! Uvažovala jsem, jaký by to bylo, kdybys místo tý věčně nespokojený babizny ležel v rakvi ty! Díval by ses prázdnýma očima...
Beztak bych v sobě nad tvojí mrtvolou nedokázala najít ani špetku lítosti. Tvoje tvář by byla bledá, bez výrazu, bez toho pitomýho úsměvu, věčně falešnýho!
Kdes byl, když se nám narodilo dítě, ty paznehte? Zadělával sis na jiný? Bylo mi z tebe na blití. Tak strašně mi lezlo na nervy..V noci brečelo a nechtělo ztichnout! A to jen tvojí vinou! Zpívala jsem mu,povídala pohádku. Víš o čem? Ha ha ha! O tobě! O tvojí krvi, která pomalu a velice bolestivě opouští tvoje tělo...
Zatímco tys někde olizoval půllitr, to dítě mi ožužlávalo prsa. Jo, miláčku, ty tvoje pošahaný mandle jsem mu nacpat nemohla. Asi tušíš proč, že? Němělo zuby, zuby, žádný ostrý tesáky.
Tvoje smrt byla mojí pohádkou. Pohádkou, nadějí na lepší život. A vlastně byla tak snadná...
Stačilo dívat se, jak ti jed rozežírá vnitřnosti, jak se svíjíš nesnesitelnou bolestí. Houpala jsem dítě na klíně a hlasitě se smála. Z pusy ti vytékal pramínek krve, když ses z posledních sil zeptal: " Proč, ale proč?"
Byl tohle ten pravej důvod? Možná. A mohl sis za to sám. Zbavila jsem svět jednoho ubožáka.
S pohledem upřeným na tvoji krev, která máčela náš koberec. Do prdele! Ještě mi to zasviníš viď? Ty se nezměníš, nezměníš ani před smrtí. Možná mě budeš chodit strašit se svojí matinkou, ale už nikdy v tvý tváři neuvidím ten pošahanej a falešnej úsměv, když jsi mi kupoval mandle, v takovým tom pytlíčku s pouťovým znakem.
"Proč, ale proč?"
"Protože já mandle nenávidím."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Angela Angela | Web | 24. srpna 2008 v 10:34 | Reagovat

Hustá psychopatka :D:D U některých scén mi docela cukaly koutky, u toho konce jsem se musela pousmát... a víš co? Z části tu ženskou chápu :D

2 tonks tonks | Web | 24. srpna 2008 v 11:40 | Reagovat

riadne :DD pripomínalo mi to jeden film, už ani neviem, ako sa volal ... no to je jedno... :D super ukončenie a tiež mi mykalo kútikmi :)

3 tija12 tija12 | E-mail | Web | 24. srpna 2008 v 11:43 | Reagovat

To je krásný. No teď mně nenapadá kdo je na tom hůř, ten muž, co zdechl, nebo ta ženská, co ho zabila.

P.S.: Až budeš tou psychološkou, tak se ozvy, teda jestli mně budeš chtít léčit. A kdyby si potřebovala, můžu léčit já tebe (jen kdybys potřebovala, tím ti nechci nijak říkat nic divnýho), taky chci být psychološka

4 passia passia | Web | 24. srpna 2008 v 14:16 | Reagovat

paznechte 8-D ale podla mna si to napisala dobre ten koniec bol bohovsky no psycho kks a hovorit rozpravku jak henten umiera... chuda dieta urcite bude aspon rasista alebo tak ak nic ine

5 Lucynda Lucynda | Web | 24. srpna 2008 v 20:33 | Reagovat

trošku uchylný, ale fakt bomba;-)... moc se ti to povedlo...

6 Naiad Naiad | Web | 26. srpna 2008 v 20:47 | Reagovat

U názvu jsem si řekla, že to bude třeba trochu vtipné, ale vlastně nebylo, bylo to depresivní, na mě možná až trochu moc, jenže i tak se mi to líbilo, takové vylití srdce nad hrozným životem osamělé a podvedené ženy...

Ale hlavně jsem si říkala, že z toho dítěte bude psychopat (kdo by v dětství rád slyšel o smrti a krvi svého otce jako pohádku před spaním?)

7 Rony Rony | Web | 27. srpna 2008 v 9:51 | Reagovat

Mám ráda povídky o psychopatkách..:D

Bylo to senzační :) Ty mandle byli dost dobrý.

Mimochodem, taky chci bejt psycholožkou! :o)

8 Agnes Lore-Ley Agnes Lore-Ley | Web | 28. srpna 2008 v 13:30 | Reagovat

Tz nejsi psycholožka, ale psychopatka! =D

Tímhle příběhem jsi mě naprosto sejmula...

Ale stejně se mi nejvíc líbil ten název...=D

Napíšeš zase něco podobného? Prosíííím!!!

PS: Ty chceš být psycholožka, tak píšeš psycho. Já chci být doktorka, tak možná napíšu jednorázovku o pitvě manžela... Co myslíš? =D

9 LaZyNkA LaZyNkA | 18. října 2008 v 16:30 | Reagovat

pOvedený:) máš hezký nápady:)

10 Ranya Ranya | Web | 7. dubna 2009 v 15:02 | Reagovat

Hell... tohle se mi líbí, fakt že hodně. Zaprvé, myšlenka... taková... zákeřná. A hlavně, postupně odhalovaná. Ne vyjmenované informace a děj v bodech :F... zadruhé, to provedení... popisy... slovní spojení... prostě se mi líbí, jak píšeš :) (A ten název je nejlepší XD)

11 .. .. | 10. dubna 2009 v 17:15 | Reagovat

naprosto úžasné, ůžasné...... prostě perfektní... moc děkuju za tuhle jednorázovku

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama