...............Nebojme si zítřků, třeba žádné nepřijdou xD..............

Nářek

8. října 2008 v 18:17 | Nakuta(já)
Ahoj, v poslední době se pokouším pracovat na vlastní tvorbě. Určitě brzy dodám Mé milované vlče, jak jste jistě poznali, tak nestíhám...Tady je jedna jednorázovka mojí tvorby..Líbí se mi. Vyjadřuje jeden z mých pocitů.
Vaše Nak

Prochází zdí, tahle místnost je jím přeplněna. Prochází mnou, oslepuje mě a nutí tisknout rty pevně k sobě, abych nevykřikl. Je to nářek, nářek jiných lidí, který tak bezcitně přispívá k mojí bolesti. Není to fér. Proč, když můj smutek je tak rozsáhlý, tak úplný, tak proč k němu navíc musí přispívat žal ostatních? V mysli mi vytanou jejich obličeje, tváře zkřivené utrpením. Vlastně to ani nemusí být fér, protože nikdo z nás zatracených už žádnou férovou hru nečeká a naše neštěstí je v podstatě jediné, co nás spojuje. Co nás spojuje v téhle kleci, kleci plné špíny, zatuchliny a mrtvých krys.
Držím víčka pevně zavřená. Nechci vidět tuhle kobku, kobku plnou beznaděje. Nechci ji vidět nyní, právě protože ji tolik znám. Snažím se vybavit si sluneční svit. Jak je možné, že už jsem ho téměř zapomněl? Myšlenka na krásný letní den mnou jen tak proletí, ničím nestřežena, nechráněna, prostě jen tak, bez varování a já po ní úpěnlivě sáhnu jako po záchranné kotvě. Mermomocí si ji snažím přitáhnout k sobě a udržet ji. Ach, jak jen zní slovo "krásný" cize. Tolik nocí jsem ho nepoužil, tolik týdnů, tolik let..
A co je na tomto místě vlastně krásné? Snad můj strhaný obličej plný předčasných vrásek? Zubožená tvář a zpola vypadané šedé vlasy? Povislá brada? Bezzubá ústa? Je snad krásné, že ve svých pětatřiceti letech vypadám takto?
Krása je pomíjivá. To muka jsou věčná, muka duše. Za chvíli si pro mě přijdou. Odvedou mě v řetězech a nasadí mi oprátku kolem krku. Život v mém těle ustane s posledním zoufalým cuknutím. V posledním křečovitém výkopu pokřivených nohou.
Bože, jak jen mě mohli zničit, jak jen mě mohli natolik ovládnout, abych začal věřit v to, že ona děsivá bolest spalující mou krev, dosud proudící v mých žilách, bude věčná?
Už přicházejí. Slyším jejich kroky, i přesto všechno. Zní jako ostré rány obuškem, které zanechaly na mém těle řadu podlitin, tržných ran a posléze i jizev.
Na hlavu mi nasadí pytel. Skoro mám chuť se bláznivě rozesmát. Víte pánové, já se nedívám. A nebudu se dívat ani na ten provaz kolem mého krku. Nač tedy ta paráda?
Cítím zatuchlinu a zuby nehty se snažím udržet v mysli obraz slunečních paprsků. Navždycky opouštím svoji klec, ale oni mě vedou do jiné. Ta klec není pevně ohraničena a přesto možná ještě horší než ta, v níž jsem strávil posledních devět let svého života. Možná.
Spoutají moje ruce a surově mě s sebou vlečou. Čekám. Mám strach, mám strach a nejspíš bych ho v návalu hysterie ani mít neměl. Neměl, kdyby se ta nadcházející věčnost nepojmenovala podle jejich bodavých slov a skutků. Neměl, kdyby ta nadcházející věčnost nebyla tak moc bolestná a věčná.
Prochází zdí, svět kolem, který dávno není takový, jaký ho znám, je jím přeplněn. Prochází mnou, daří se mu co chvíli oslepit moje stále zavřená víčka..Nelze tisknout rty pevně k sobě. Nelze nevykřiknout. Je to nářek jiných lidí, který tak bezcitně přispívá k mojí bolesti. A nejvíc, nejvíc ze všech těch nářků já pojednou slyším ten svůj…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | Web | 9. října 2008 v 7:01 | Reagovat

Moc krásné...

2 Tonks Tonks | Web | 9. října 2008 v 20:14 | Reagovat

no moja, fúha... plné pocitov a dosť náročné na rozmýšľanie, ale veľmi pekne napísané :) a tá posledná veta je úžasná :) takéto veci ti idú ;)

3 Lucynda Lucynda | Web | 11. října 2008 v 20:04 | Reagovat

Fíha... Nádherné, skoro jsem se u toho rozbrečela:'(... Moc se ti to povedlo:)

4 Hope Hope | Web | 13. října 2008 v 12:44 | Reagovat

úžasné

5 martnka martnka | Web | 17. října 2008 v 14:45 | Reagovat

teda úžasné fakt, smekám před tebou a tvým talentem

6 Dromedka Dromedka | Web | 17. října 2008 v 17:13 | Reagovat

Mno tak tohle bylo něco naprosto úžasného... já normálně ani nemám slov... miluju tyhle depresivní, složité povídky a ty jsi mě prostě dostala... to bylo úžasný...

7 Fredy Kruger Fredy Kruger | 29. října 2008 v 0:18 | Reagovat

Jednomu chlápkovi čelist spadla,

když podíval se do zrcadla ......

je bez zubů !  brada povislá !

" tohle přece nejsem já" !

" Pokřivené nohy .... zubožená tvář .....

¨zbytků šedých vlasů divná svatozář .....

" jak jsem se sem dostal ? kde jsem vlastně byl ?

vzpomínám si.... někdo pytel nasadil....

na mou hlavu !  ano !   hlavu ubohou .....

pytel,.... který  válí, se mi  u nohou !

"Jsem úplně mimo.... jako bych spad  s půdy.....

byl jsem v ňáké kleci !   táhly mě dvě zrůdy !

vida.... ještě jedna ,  věc mě napadla.....

měly patnáct prstů,... taky  tykadla " !

"Vždyť mladý muž  jsem byl nedávno......

teď stařec jsem... už dávno  pod penzí !

Už to mám !  unesli mě ufoni...

z jiných časových dimenzí !

8 CiHaLeMa CiHaLeMa | Web | 30. října 2008 v 19:08 | Reagovat

AHOJ, AK CHCEŠ/CHCETE BYŤ NAĎALEJ MOJIM SB, KLIKNITE TU: http://mija74.blog.cz/0810/nabor-na-sb-d  A NAPÍŠ/TE DO KOMENTÁRU PODĽA POKYNOV V ČLÁNKU...

toto je potrebné urobiť z dôvodu presťahovania môjho blogu a spojenia sa s Jayne...

ĎAKUJEM!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama