...............Nebojme si zítřků, třeba žádné nepřijdou xD..............

4.kapitola: Úchvatná cesta-necesta lesem

15. ledna 2009 v 19:25 | Nakuta
*smích* Rozhodla jsem se, že sem i přes onen limit, který jsem dala ke kapitole Ráchel a Poberti, přidám kapitolu k Tajemství sněhu. Je totiž zbytečné, abych ji měla na blog.cz, když je hotová...
Mrzí mě, že je komentářů tak málo, ale přesto děkuju lidem, kteří si dají tu prací a napíšou na daný článek svůj názor...Budu psát vždycky, když budu mít chuť. Hlavně kvůli sobě a taky pochopitelně kvůli těm, kteří moje povídky čtou...
To je asi všechno...
Nakuta
P.S. Připadám si tak trochu, jako rozdvojená osobnost ...


"Víš jistě, že znáš cestu?" Zavrčím, když mě zhruba hodinu táhne něčím, co ze všeho nejvíc připomíná Zapovězený les.

Zastaví se. "Mhhh..." Dělá, že přemýšlí.

"Tak co?" Štěknu, když brknu o kořen a divže nehodím hubu do jehličí.

"Vlastně jsme se ztratili." Řekne vážně.

"Lháři!" Štěknu opět, tentokrát vítězně a ukážu na něj prstem. "Mickey Mouse je lhář!"

"Opakuješ se." Zabručí Miki nevzrušeně.

Má pravdu. A proto velice bystře odvedu řeč: "Fakt nevíš, kudy dál?"

"Jistěže vím. Rovně. Nebo vlastně...Možná doprava. " Poškrábe se na hlavě.

Dramaticky vzdychnu. "Tak fajn, ve skautu nás učili-"

"Tys chodila do skautu?" Povytáhne překvapeně obočí a špičkou boty kope do kůry jednoho stromu.

"Ne. Proč?" Zeptám se a zuřivě sleduju, jak ten člověk ničí strom.

"Protože jsi to právě řekla." Odvětí a dívá se mi do tváře, nejspíš aby zjistil, jestli si z něj neutahuju. Chyba, zcela vyjimečně doopravdy nevím o co go.

"Neřekla." Odporuji, protože si doopravdy nic nepamatuju.

Prohrábne si svoje potterovské vlasy a uraženě odfrkne. Jako kůň.

Zasměju se.

"Děláš si ze mě prdel?" Osopí se na mě, bota mu sklouzne po kůře stromu a Miki zavrávorá.

"Já? To bych si nikdy nedovolila. Máme přece společnou koupelnu." Vysvětlím mu polopaticky.

Zavrtí hlavou, rozhlédne se kolem dokola a namátkou se vydá jedním směrem. Pobaveně se zaculím a následuju ho. Stejně nevydrží mlčet. Za chvíli se určitě zeptá...

"Kruci! Jak koupelna souvisí s naším vztahem?"
-Vždyť to říkám.

"Vztahem? Jojo, taky tě miluju, bráško." Řeknu s andílkovským výrazem.

V duchu vidím sama sebe, jako bezvládnou mrtvolu, kterou Miki alias nevlastní bráška umlátil ze vzteku klackem.

Ale on nic neříká. Asi si o mně myslí, že jsem totálně blbá. Nafoukanec.

Cupitám za ním, do sandálů mi padá jehličí. Miki nezpomaluje. Dělá to určitě naschvál- vtáhne mě mezi pár smrčků o něco vyšších než já. Zprvu si říkám, že je docela galantní, neboť podrží větev, abych ho mohla následovat. Tedy dokud nadšeně nezařve: "Houba!" -A tu větev pustí.

Dostanu šlehanec do obličeje, až zavrávorám. Takový podlý a zlý naschvál! Tím spíš, že Mikiho pozornost nemohla zaujmout žádná houba, jelikož v tom lese nerostou ani prašivky.

Zakleju pod fousy(- ve skutečnosti pochopitelně žádné nemám :D ). Obličej mě pálí, jako bych dostala facku.

Mickey Mouse nejspíš očekává, že se do něj vzteky pustím. Chachá. Ale já ho převezu.

"Miki, ty vážně nevíš, kde jsme?" Zeptám se co nejsmutněji.

Za chůze se na mě obrátí. "Nevím. Vlastně jsem tady nejspíš nikdy nebyl.. Máma povídala, ať ti ukážu okolí. Tak jsem šel rovnou za nosem. Kdybych měl býval jít pro Narcu sám, vydal bych se po silnici..."

"A proč jsme nemohli jít po silnici oba?!" Povytáhnu překvapeně obočí.

Povzdychne si, pak se zastaví a velice pomalu řekne: "Máma asi chtěla, abys byla co nejvíc v přírodě, když vy ji ve městě nemáte."

"Jsem podle ní snad nějaká pitomá městská nána?!" Zakřičím pobouřeně.

Miki se na mě zadívá takovým zvláštním způsobem. "To si rozhodně nemyslí..." odpoví málem šeptem.

Polknu. "Uvidíš. Uvidíš..." Opakuju si sama pro sebe asi setinu potom, co mě osvítí báječný nápad.

"Co uvidím?" Povytáhne obočí. Už zase mluví svým typickým, poněkud ironickým tónem. Ještěže tak. Ještěže tak?! No..Asi jo. Jeho šepot působil tak zvláštně.

"Vylezu na strom." Plácnu, neboť jsem si před malým okamžikem vzpomněla na Jeníčka a Mařenku.

A Miki doopravdy "vidí." Dívá se na mě široce rozevřenýma očima, v nichž se zračí zděšení a zároveň i pobavení.

Pak pohodí svou černovlasou hlavou. "Nu, tak lez."

Slušně jsem si nadělala do bot. Ale tak co? Ve škole jsme lezli po tyči, nemůže to být o tolik těžší, než šplhat po tlustém kmenu...

"Tfuj, tfuj." Nasliním si pomyslným flusancem ruce a jde se na to. Vyberu si jeden ze smrků, který má tu nejspodnější větev kdesi ve výšce mojí brady.

Vyskočím a...zapomenu tu větev chytit.

Vrhnu rychlý pohled na Mikiho. Můj milý skorobráška je pořádný pazneht. Neboť hraně zívne a sedne do jehličí. Znuděně sleduje moje počínání, ale já moc dobře vím, že vevnitř se otřásá potlačovaným smíchem.

Tohle dokážeš, Ino... Ujišťuji sama sebe v duchu,ale přestávám tomu dost rychle věřit. Kmen onoho majestátně vyhlížejícího smrku se podobá ledasčemu, rozhodně však ne tyči z tělocvičny.

Musím si věřit. Tentokrát to určitě dám z místa. Prudce vyskočím a moje dlaně se pevně chytí větve. Tak, co teď?
"Ehm." Udělám opatrně.
Rozhoupu nohy, ale k ničemu mi to není. Nahoru se prostě bez cizí pomoci nedostanu..Holt jsem se přecenila a naopak podcenila ten strom...

"Ehe, Miki? Bráško?" Zaprosím, zatímco visím na větvi a sama sobě začínám připomínat docela slušného magora. Nebo alespoň opici, i když dost nešikovnou.

"Ano, Ino?" Zarýmuje Miki a ani se nehne ze svého místa.

Mám chuť napálit ho sandálí přímo mezi ta jeho hnědá kukadla. To pochopitelně neudělám. Místo toho přemůžu sama sebe.

"Prosím, pomoz mi."

Pomalu, velice pomalu vstane ze země, opráší si kalhoty od jehličí a stoupne si vedle mojí ve vzduchu se pomalu vznášející postavy- tak mi to alespoň připadá.

"Dělej, zachraňuju nás oba." Syknu vyčerpaně.

"Tfuj, tfuj." Udělá pomyslně na svoje dlaně, stejně jako já předtím, pár setin okamžiku pozoruje situaci, nebo spíš můj zadek, načež mě za něj pořádně chytne.

"Pusť, pusť ty úchyláku!" Zaklepu sebou na větvi.

"Chci ti jen pomoc." Namítne ublíženě, ale vsadila bych svoje boty, že se parádně šklebí.

"To je mi pomoc! Vždyť mě bezostyšně osaháváš!" Zaprskám.

"Tohle by bylo osahávání." Vysvětlí moudře a nejspíš se mi chytá předvést názornou ukázku.

"Ááááá." Zařvu, zhoupnu se dozadu, jenže ouha, ruce se mi smeknou a já se skácím přímo...Přímo na toho idiota. Bezva. Hezky to schytal.

"Sedíš mi na plicích. A nedá se říct, že bys byla zrovna lehoučká jako pírko." Zahuhlá.

Poníženě zrudnu.

"Jestli ti na mě něco vadí, tak nevím, proč jsi na mě chmatal, blbečku." Vstanu z jeho hrudníku a vztekle si oprašuju tříčtvrťáky.

"To jsem nevěděl, že při své výšce vážíš sto dvacet." Usměje se andílkovsky.

"Já. Nevážím. Sto. Dvacet." Odsekávám pomalu a mám chuť ho zabít. A to doslova.

"Vážně?" Podiví se hraně. Blbec. Vůl. Magor. Mickey.

Kolem se stmívá, nejspíš jsme už měli být dávno doma. I s malou Malfoyovou.

Rozeběhnu se co nejrychleji směrem, který vyberu namátkou.

"Kam to letíš?" Vyskočí rychle na nohy.

"Maminku asi moc nepotěší, když ztratíš nevlastní sestřičku v lese, co?" Křiknu ironicky přes rameno na toho idiota a zmizím mu mezi stromy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | Web | 15. ledna 2009 v 21:21 | Reagovat

tak jo...zase jedna kapitola, u které jsem se pořádně zasmála :D

ale kam to jako běží? snad se jí nic nestane :o)

2 Agnes Lore-Ley Agnes Lore-Ley | Web | 16. ledna 2009 v 15:17 | Reagovat

Bezvadná kapitola :)

Ta holka leze na strom jak já :D eh...no nic, jen mi to něco připomnělo :D

prostě...nemám co dodat :)

Jinak řečeno, jsem tak unešená, že se mi nedostává slov :D a to fakt nekecám :D

3 Maya Maya | Web | 16. ledna 2009 v 19:50 | Reagovat

Člověče, jak pro tebe mám asi něco vymyslet, když zvládáš všechno? Navíc jsem ještě neskutečně dehydratovaná (nevím, jak jinak bych to měla říct) smíchem. Málem jsem se umlátila. Když lezla po tom stromě, to bylo super. Ch jo, už teď toho lituju :-D (to byla ironie) dneska jsem nějak nevypočitatelná.

Vyděsil mě i nějakej černej pták, co proletěl asi deset metrů od mně a já zařvala leknutím na celou ulici... připadala jsem si jak magor...

Moc se těším na další kapitolku, takže si pospěš, drahá Nakuto.

4 ďáblík ďáblík | Web | 16. ledna 2009 v 20:18 | Reagovat

s tím stromem, mi to někoho nápadně připomnělo...nejspíš samu sebe:D:D:D

jinak skvělá kapitolka, i když od doby, co jsem tuhle povídku četla je už to nějakých pár pátků a ač nerada, musím se přiznat, že jsem trošku pozapomněla, o čem byla *červená se studem*

honem si ji skáknu přečíst, abych "byla v obraze"

5 Lucynda Lucynda | Web | 17. ledna 2009 v 12:55 | Reagovat

Úžasná kapitola, úžasné povídky...

6 Tinka Tinka | Web | 19. ledna 2009 v 8:05 | Reagovat

To bylo úžasný. Nebudu podrobně vypisovat co všechno se mi na tom líbilo, protože se mi líbilo naprosto VŠECHNO :-D. Celá kapitola byla úžasná, skvělá a tak dále. :-D Já jednou zavítám na tvůj blog a co nevidím - nová kapitolka ke Sněhu. Jásala bych kdyby jsme teďka neměli supl a neměli být zticha :-D Takže moc a moc a moc jsi mě potěšila a doufám že to hodláš dělat i nadále :-D Takže šup sem  s další prosíííííím!!!

7 bláňa bláňa | E-mail | Web | 19. ledna 2009 v 18:42 | Reagovat

tak to je naprosto super kapitolka a prosila bych co nejdřív další!!!!

8 Millka Millka | 19. února 2009 v 21:36 | Reagovat

to je bezvadný!! moc se mi to líbí, prosííím hod nam dalsi kapitolku:):):):)

9 Ditushka45 Ditushka45 | Web | 17. dubna 2009 v 21:05 | Reagovat

Bouku díky te jsi to sem dala.... mocinka jsem se tlemila..... thx;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama