...............Nebojme si zítřků, třeba žádné nepřijdou xD..............

Hnít

16. ledna 2009 v 22:14 | Nakuta
Jeden pocit...
Neberte to příliš doslova..Každej se někdy takhle cejtí...

Tak hrozná a nepředstavitelná. Užírá, leptá, jako kyselina. Tam kdesi uvnitř mě něco hnije. Ale co? Duše? Srdce? Zvláštní. Tiše naslouchám jeho úderům. Možná hnije živé, stejně jako já. Hnijeme společně, koneckonců je to moje srdce. Moje!
Tolik to bolí. Bolí! Je to pořádná a zatraceně zkurvená bolest, která nemá určitou podobu. Je jako nic. A je jako všechno. Třeba Všechno a Nic bolí ze všeho nejvíc.
Ráno vstaneš a podíváš se do zrcadla. Vidíš něco? Vidíš něco s neskutečnou cenou? Ne. Nevidíš život a tvoje vina to není. Život totiž v týhle době nemá žádnou cenu. Tady jde o náhody. Nějakej kretén si na sebe připoutá bombu, nastoupí do autobusu plnýho lidí. Ententýky dva špalíky...Padne to na tebe? Vždycky nemůžeš mít Eso.
Ale třeba tomuhle světu křivdím. Možná, že přece jen není zas tak zkaženej lidskou hnilobou, lidskou ohavností, mentalitou.
Náhoda hodí mincí. Přežiješ. Místo tebe umře pár malejch dětí na rakovinu. Jak se má člověk pak radovat ze svýho žití, když na něj dopadne to, co se dělej kolem? Jak má bejt šťastnej, když všechno kolem padá, jako drůbež na jatkách?
Není to férový...
Spravedlnost neexistuje, všude slícháme jen komerční kecy, vždyť i lidi kolem nás jsou komerční...
Nejlepší je to takový "kamarádíčkování." Co jsou vlastně kamarádi? Mám jich vážně hodně. Jo. A nejméně o polovině z nich můžu říct, že mě nemají v lásce, možná mě i nesnášej. Směšné.
Nestěžuju si, protože mám i pár dobrých přátel. Lidí, kterým věřím. Musím někomu věřit. Protože když v nic nevěříme, vlastně ani nežijeme, je o ještě nicotnější než to, co se děje kolem..Život bez víry k čemukoli je jen hloupá prázdná nádoba...
Do hajzlu. Když je někomu na ulici zle, tak ho všichni ignorujou. A když se někdo cítí dobře, ostatní ho zničí. To my, vy, já, všichni...Každej člověk tam vevnitř hnije. Ať už světem, lidmi, nebo prostě jen sami sebou.
Naučila jsem se zpovídat sobě a Bohu, protože nikomu jinýmu nejsem povinována se zpovídat....
***
Tak hrozná a nepředstavitelná. Užírá, leptá,jako kyselina. Tam kdesi uvnitř mě něco hnije. Ale co? To samý, co hnije i ve vás. To samý, co hnije v každým člověku...
Jsme lhostejní, zlí, pomstychtiví...
Nenávidím. Nenávidím čímdál víc a vlastně pořádně nevím co. Možná, že lidi.... A taky možná nenávidím to, že jsem taky člověk....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ďáblík ďáblík | Web | 17. ledna 2009 v 10:25 | Reagovat

musím říct, že jsi to napsala moc pěkně...máš pravdu, každej se někdy takhle cejtí, a bohužel to, co jsi tam vypsala je až příliš reálný...

2 Maya Maya | Web | 17. ledna 2009 v 12:17 | Reagovat

Tak tohle je... nevím, jak to říct... máš pravdu. Každý má asi občas pocit, že hnije. Nenávidí sám sebe a ostatní ještě víc. Jsi citlivá, a... nevím... mám pocit, že kdybych si tohle začala připouštět čím dál víc, asi by mě to zničilo :-/ Prostě už jsem taková...

Vidíš svět kolem sebe, díváš se na něj očima tichého pozorovatele, jenže i když bychom sebevíc chtěli nezměníme se. Musím říct, že tohle je jedna z věcí, který na tobě nejvíc obdivuju, nepřizpůsobuješ si svět. Jsem ráda, že tě znám,

Maya

3 Agnes Lore-Ley Agnes Lore-Ley | Web | 17. ledna 2009 v 16:18 | Reagovat

Máš pravdu, každej se takhle občas cejtí :(

Je to krásně napsané. Upřímné...

Nevím, jak to vyjádřit :)

Prostě se mi to hrozně líbí a přečetla jsem si to třikrát, než jsem to vstřebala :)

Píšeš věci přímo. Bez výmluv. tak, jak to cítíš :)

To dokáže hodně málo lidí :)

Obdivuju tě :)

4 Tonks Tonks | Web | 17. ledna 2009 v 20:36 | Reagovat

veľmi pekne si vystihla myšlienky a hoci to bolo dosť negatívne, človek sa pri tom aspoň zamyslel a viac si uvedomil, čo sa deje okolo neho... tým, že nehladíš na formu ale obsah, dovoluješ nám nahliadnuť do tvojich myšlienok ;) a práve tým sa všetko stáva reálnejším...

ps: Charlotta a Evička Ťa pozdravujú

5 Miraella Miraella | Web | 18. ledna 2009 v 0:15 | Reagovat

Úh, to je ošklivý :( (Ne ošklivý jako ošklivě napsaný, ale ošklivý jako s ošklivě pravdivým obsahem.) Cítím se provinile za svůj život.

A nelíbí se mi záplava dramatických trojteček, které často ani trojtečkami nejsou.

Zatraceně krutě dobrý.

6 Verča Verča | Web | 18. ledna 2009 v 0:40 | Reagovat

Ano, naprosto s tvou povídkou souhlasím. Sama někdy přemýšlím o tomtéž a říkám si podobný věci. Koneckonců jsou pravdivý. Každej z nás hnije. Někdo méně, někdo více. Anebo je to spíš tím, jak moc si to připouštíme? Nevím... Ovšem já se snažím si to nepřipouštět. Kdybych to totiž udělala, asi bych se už navždy ponořila do tý propasti věčných depresí a to já nechci. Nadruhou stranu ale ani neustále potlačovaný pocity nejsou dobrý. Jak jsi napsala: každý se potřebuje někomu svěřit, každý potřebuje někomu věřit.  

Bez přátel nemá život smysl. Život? Dá se tomu tak bez někoho, kdo nám poradí, komu se můžeme svěřit, pro koho jsme něčím užiteční, vůbec říkat?

7 Marťa Marťa | Web | 18. ledna 2009 v 12:17 | Reagovat

je to zajímavé.. takto se dívat na svět, líbí se mi i ta přirovnání... :)

8 Maya Maya | Web | 19. ledna 2009 v 16:32 | Reagovat

Nakuto, jsem moc ráda, co jsi mě řekla, ale v jedné věci s tebou musím nesouhlasit. Ty si totiž vůbec neuvědomuješ, že ty rozhovory, co se mnou vedeš mi dávají opravdu hodně.

Co se týče toho neodepsání na mail. Tak trošku se bojím ti něco dát, protože nevím, jestli by tě to bavilo a tak. Navíc, taky jsi slíbila, že napíšeš :-D Byla bych moc ráda, kdybys na blog vložila ten tvůj nápad, ale realizováný :-D

No s tou rodinou... byla jsem maličko psychicky vydeptaná. A znáš mě, když jsem vydeptaná. I když... vlastně nevím, jestli mě znáš vydeptanou, protože jsi neviděla mojí reakci po tom, co jsem si přečetla tuhle povídku :-D

A ty básničky piš dál...

Maya

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama