...............Nebojme si zítřků, třeba žádné nepřijdou xD..............

5.kapitola:Ráchel a Poberti

12. ledna 2009 v 21:54 | Nakuta |  Mé milované vlče

Máte tady kapitolu k Mé milované vlče. Rozhodla jsem se, že to trochu zamotám, dobrá, tak tedy trochu víc. Dala jsem si s tím docela práci a nic sem nepřídám, dokud neuvidím alespoň 15 komentářů. Je to vydírání, ale pochopte, že komentáře jsou jakási autorova odměna za práci.
Toť vše

Nakuta :)

P.S. Věnováno Tonks:) ( a Charlottě )

"Tak?" Šťouchl James do Ráchel opatrně. -Nereagovala.
Remus ustaraně pohlížel do její tváře.
"Určitě usnula." Zavrčel Sirus a ledabyle si založil ruce za hlavou.
Petr se kvíkavě zasmál.
"Je v pořádku?" Zeptal se Remus Jamese.
"Nevím." Odpověděl popravdě a jemně s dívkou zacloumal.
"Počkej." Zarazil ho Remus. "Mám pocit že nedýchá."
Naklonil se blíž k její hrudi, ale nezpozoroval, že by Ráchel nabírala do plic vzduch.
"Sakra, ona nedýchá!" Zajíkl se Moony.
Sirius zpozorněl, napřímil se jako svíčka. "Děláš si legraci?!" Vypálil.
"Nedělá. Ona fakt nedejchá." Podpořil Rema Červíček, který dívce zíral kamsi na nohy.
James s Ráchel zatřásl. "Ježiši. A co se dělá, když někdo nedýchá?!"
"Někdy jsem o tom možná četl knihu..." Zamyslel se Moony.
"Pusťte mě." Odstrčil Tichošlápek hrubě své kamarády. Jediným pohybem vzal Ráchel do náruče. ( "Lehká jako pírko teda není.." Stihl posměšně pronést směrem k Moonymu.)
Pak ji opatrně položil na kobereček kupé a trochu jí zaklonil hlavu.
Šikovně ji chytl jednou rukou za nos a druhou za bradu, aby Ráchel pootevřel ústa. Vrhl rychlý a omluvný pohled na Rema, o němž věděl, že ho oči "malé Lestangeové" zaujaly už na nástupišti.
Pak se nadechl a opět vydechl do Rácheliných úst. Dotýkal se přitom jejích rtů. Daroval jí svůj kyslík. Jednou. Podruhé. Potřetí...
"Kde to jsem?" Otevřela pomalu oči. Uvědomila si, že leží na zemi. A v příštím okamžiku se setkala se Siriovým pohledem.
"Blacku! Co to tady jako provádíš?"
"Zachránil ti život..." Podotkl mírně James.
"Byla jsi v bezvědomí." Kývl Remus hlavou a srdce se mu zatetelilo, když spatřil v dívčiných šedých očích opět onu jiskru.
"Mysleli jsme, že spíš..." Zachechtal se Petr hloupě.
"A ona přitom tak srdceryvně vzpomínala..." Zašklebil se Sirius. Jeho výraz byl opět ledabylý a ironický.
Ráchel se opatrně nadzvedla na loktech. "Bolí mě hlava. Já...Vážně jsem vzpomínala. A pak...pak..." Zakoktala.
Tichošlápek vstal od její hlavy a posadil se zpátky na svoje místo ke dveřím. James nad jeho chováním povytáhl obočí, ale nekomentoval to.
"Jen klidně pokračuj." Zaujal Moony Siriovo místo a jemně se dotkl dívčiny dlaně.
Věnovala mu jeden ze svých kouzelných úsměvů, který ovšem vzápětí vystřídal ustaraný výraz.
"Bylo to,.. hrozné. Viděla jsem tebe..." Zašeptala a soucitně se Moonymu zadívala do očí.
Polkl.
"Nechceš se pomalu posadit? Ta podlaha není zrovna čistá..." Podotkl James a když přikývla, pomohl jí společně s Remem na sedačku, kde seděla předtím.
Petr zůstal sedět na zemi.
"Co jsi viděla?" Tázal se pak James.
"Remuse. Byl od krve a díval se na mě těma svýma očima." Řekla pak bez obalu.
"No.." Zaváhal Moony a po chvíli se rozhodl, že to nebude blíže komentovat.
"To ale nevysvětluje proč jsi omdlela." Ukázal na ni Červíček překvapivě chytře prstem.
"Nevím...Ani nevím, proč jsem omdlela. Prostě jsem najednou byla mimo." Zasmála se poprvé od svého "probuzení" upřímně.
"Ještě, že tu máme někoho, kdo ví, co v takových situacích dělat." Kývl hlavou k Tichošlápkovi James.
"To jo. Sirius byl báječný." Zdůraznil Remus slovo "Sirius" a nenápadně tak dívce naznačili, že by bylo slušné svému zachránci poděkovat.
"To bezpochyby. Nejspíš se ti to náramně líbilo, co, Blacku?" Sykla Lestangeová vztekle a probodla ho očima.
Tichošlápek povytáhl obočí. "Nevím. O. Čem. Mluvíš." Odsekával jednotlivá slova.
Zbylí tři kamarádi zdáli se být zcela vyvedení z míry.
"Aha. Takže jsi mě políbil jen tak. Náhodou, že?" Řekla ironicky.
Remus překvapeně zalapal po dechu a James se zatvářil nevěřícně.
"Ráchel, asi sis to spletla. To bylo dýchání z úst do úst." Zastal se pak Tichošlápka.
"Dýchání z úst do úst to bylo nejspíš na začátku. Když jsem přicházela k sobě tak..Ale ne, nebudeme to řešit." Změnila zjevně názor a nepřesvědčivě se na chlapce kolem zaculila. "Asi se mi něco fakt zdálo..."
Jamesovi neušel krátký pohled, který vrhla na Siria. Zamračil se. Červíček a Moony si zřejmě ničeho nevšimli. Aby taky ano, vždyť Petr nebyl od přírody zrovna bystrý kluk a Remus, Remus se nejspíš stihl za tak krátkou chvíli do Ráchel zamilovat. Alespoň o tom svědčily jeho rozzářené oči, jimiž na ní pohlížel.
O onom snu se už nebavili, neřešili ani údajný polibek. Pobertové jasně poznali, že Ráchel není zrovna příjemné opět si vybavit svoji vidinu o zkrvaveném Removi. Komu by to taky bylo příjemné, že? A Moony, ten měl leda o důvod navíc přemýšlet, přemýšlet o tom, kde tu zvláštní dívku viděl on.

O hodinu později.

"Takže a potom..Potom nás Filch hledal až do rána. Vůbec si nevšiml, že má na hlavě modrou barvu, bylo to k popukání! A nejlepší byla ta záchodová štětka, paní Norrisová, co se za ním táhla všude možně..." Rozesmál se hlasitě James a málem se poprskal čokoládovou žabkou.
"To muselo být skvělé..." Chechtala se Ráchel spolu s ním. James byl vynikající společník, bavil dívku vyprávěním záškodnických vtípků, které spolu se svými přáteli kdy provedl.
Remus jej sledoval s pobaveným úsměvem.
"Poslyš, Ráchel, vlastně se tě chci zeptat už od té doby, co jsem tě tady uviděl..." Začal James a rozbaloval si další čokoládovou žabku. Prázdným obalem potom trefil do hlavy spícího Petra, který se povaloval na podlaze jako vepř.
"Ptej se." Usmála se Ráchel zářivě. Tak takové je to mít kamarády. Ten příjemný hřejivý pocit, který se jí poslední hodinu neustále rozléval po tváři, pociťovala moc dobře i kolem srdce. V duchu snad poprvé v životě děkovala otci. Byla tak ráda, že jede do Bradavic. Dost. Teď nebude myslet na svoji rodinu, kazit si s ní náladu...
"Do jaké koleje bys chtěla jít?" Zeptal se s plnou pusou James, čímž jí rodinu překvapivě rychle připomněl. Tolik si zakládali na Zmijozelu. Byli tím tak vyšahaní, vlastně stejně jako Malfoyovi a Blackovi. Stejná cháska.
Podívala se na Siriuse. Měl zavřené oči a víčka se mu mírně chvěla. Se zakloněnou hlavou spokojeně oddychoval a dělal, že spí. Remus i James se chovali, jako by skutečně spal, byli nejspíš dost tolerantní.
Ráchel v Tichošlápkově tváři shledávala rysy, rysy členů všech starobylých anglických kouzelnických rodů. Ostře řezaný obličej, pramínky černých vlasů, které mu padaly do očí...
"Asi do Nebelvíru." Řekla rychle.
"Ještě, že ne do Zmijozelu. I když tě k tomu rodina určitě nutí, viď?" Zeptal se smutně Remus.
Bolestně se naň usmála.
"Tak to máš stejné, jako Sirius. Vlastně měl. Vybral si a je teď šťastný..." Usmál se James a kývl hlavou směrem k Tichošlápkovi.
Ráchel překvapeně povytáhla obočí. "Copak Black není ve Zmijozelu?"
Moony se její otázce podivil. "Jistěže ne."
"Sirius má srdce statečného lva." Zazubil se pobaveně James.
"Spící" Tichošlápek se samolibě zašklebil.
"Navíc, my bychom v partě zmijozeláka nesnesli." Dodal James ledabyle.
Petr hlasitě zachrápal.
Ráchel bodlo u srdce. Předtím o tom nepřemýšlela, vlastně počítala s tím, že ji klobouk pošle do Zmijozelu už kvůli tomu, že je Lestangeová. Ale pokud se Sirius dostal do Nebelvíru, má přece šanci dostat se tam taky...Srdce statečného lva. Nikdy nepřemýšlela o Zmijozelu, jako o té špatné cestě. To rodiče byli špatní, měli hloupé názory a ta jejich čistokrevnost... Byli směšní. A Zmijozel propagovali. Ráchel však pevně věřila i věděla, že z jakékoli koleje může vyjít dobrý nebo špatný kouzelník. Podle ní to nebylo Zmijozelem, nýbrž lidmi...
Ale teď, když si konečně po tolika letech našla kamarády, tak o ně nechtěla zase přijít.
Chvíli sledovala ubíhající krajinu a v kupé bylo ticho.
A pak už to věděla jistě.
Chce do Nebelvíru.

Hůůůůů....

Zářivě rudá lokomotiva pomalu přibržďovala. Remus pomohl Ráchel s kufrem a společnými silami vzbudili spícího Červíčka. Velké šedé oči se na okamžik upřely na Tichošlápkův obličej, načež zakroutila Ráchel hlavou a společně s Remem a Petrem zamířila do přeplněné chodbičky.
"Zamluvte nějaký kočár." Zavolala za nimi James a pak osaměl v kupé se Siriusem.
Ujistil se, že jsou dveře do chodbičky zavřeny, aby nikdo jejich rozhovor nemohl vyslechnout a pak přísně s Tichošlápkem zalomcoval.
"Chrrr..." Udělal Sirius nepřesvědčivě.
"Tak dost, Tichošlape, já vím, že nespíš. A vědí to určitě i všichni ostatní, takže to bylo dost trapné..." Řekl přísně.
"Nehraj si na Evansovou." Odvětil Sirius nabručeně.
James se zatvářil ustaraně. "Co ti je, kámo?"
Kecnul na sedačku vedle Tichošlápka a vyčkával na odpověď.
Sirius otevřel nejdřív jedno a potom druhé oko. "Vážně nic, Dvanácteráku. Já jen...Promiň." Zakroutil smutně hlavou.
"To kvůli Ráchel? To ji tak nemáš rád?" Zeptal se James narovinu.
Sirius se mu zadíval do očí a neřekl nic.
"Takhle ses nikdy předtím nechoval. Je to divné."
Tichošlápek naklonil hlavu a mlčel. Nejspíš doufal, že mu James porozumí i beze slov. Jeho kamarád byl však zmatený.
"Ona je hodná, nemůže za to, jaké má příjmení." Pokračoval James v monologu. "Vždyť nikdo nemůže za svoje příjmení. A to, že se jí zdálo o Remových očích, je dost zvláštní, nemyslíš? Stejně jako fakt, že omdlela, když se pokusila si ty sny vybavit. Podle mě to určitě nějak souvisí s tím, že je Moony vlkodlak...Třeba ho nějakou náhodou potkala chvíli potom, co se mu to stalo. Ale je to dost podivné, jelikož jak nám vyprávěla-v době, kdy jsi dělal, že spíš- nevytáhla do teď paty z domu..No co si o tom myslíš?"
"Nevím. Jisté ale je, že je to protivná malá žába." Zavrčel Sirius. Pak vyskočil a vyštrachal z úložného prostoru svůj kufr.
"Jak to bylo s tím polibkem?" Otázal se James náhle.
"S jakým?" Sirius dělal, že naslouchá řevu v chodbičce a zcela bez studu se během dvou minut oblékl do školního hábitu. "Měl by ses taky převléknout, Dvanácteráku."
"S Remusem jsme si řekli, že se převlékneme před večeří. Bylo by to jinak vůči Ráchel neslušné...Ale nesnaž se to zamluvit, Tichošlape! Tys ji políbil, že jo? Políbil a ona byla nakonec tak taktní, že to zakecala..."
"Zachránil jsem jí život, Jamesi!"
"A pak jsi ji políbil. Prostě nešlo odolat, že jo?" Zaútočil James, který se chtěl mermomocí dozvědět, jak to doopravdy bylo, alespoň částečnou příčinu kamarádova chování.
Sirius vztekle pustil svůj kufr na zem. "Jo! Máš pravdu. Měla tak nádherné rty a já jí nejspíš zachránil život. Tak jsem si vybral odměnu. Tak jsem ji alespoň políbil!..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tija12 tija12 | E-mail | Web | 13. ledna 2009 v 7:30 | Reagovat

krááása. úžasné. Už se těším na další :D

2 Anča Anča | 13. ledna 2009 v 13:25 | Reagovat

Je to prostě suprový. Píšeš fakt krásně.. Spěchej s další kapitolkou :-)

3 Tonks Tonks | Web | 13. ledna 2009 v 16:26 | Reagovat

prečo musí vždy sirius nadobudnúť kladný vzťah k dievčatám, ktoré sa páčia remusovi? dokonca by som povedala, že to začína rozbiť naschval... :D

ani ja som nedýchala, keď nedýchala ani ráchel, už som sa bála, že ju zabiješ, ale to by si mi hádam neurobila... v tejto kapitole si podľa mňa presne vystihla siriusa, hlavne na tom konci... proste pravý black ;) páčilo sa mi to a dúfam, že na ďalšiu nebudeme čakť tak dlho, ako na túto

ps:ďakujeme za venovanie ;)

4 Envy Envy | Web | 14. ledna 2009 v 7:20 | Reagovat

to je hajzlik ten Blackouš XD XD chudák remoušek se do někoho zamiluje a on mu ju hnedka přebírá XD jak říká Tonks typickej black (a ještě k tomu blbej XD) Hej Ráchel je mi celkem sympatická, ale nemá se jmenovat LestRangeová? tak se teda aspoň jmenovala Bella s Rudolphusem... vážně sqelá kapča a hlavně povídaXDXD

5 Maya Maya | Web | 14. ledna 2009 v 20:10 | Reagovat

Ach jo, včera jsem se plně rozhodla, že kvůli tomu, jak to vždycky usekneš to nebudu komentovat, ale dneska jsem se koukala, jestli jsi něco nepřidala a tu kapitolu jsem si musela přečíst ještě jednou, jseš prostě neskutečná.

Taky doufám, že brzy přidáš další kapču. Mohla bys, když jsi tak chvátala z toho vyučování :-D

Taky by mě docela zajímalo, jestli se do ní Sirius zamiluje (nevinný úsměv), je to nádherný, fakt, Maya

6 passia passia | E-mail | Web | 14. ledna 2009 v 22:22 | Reagovat

waw uh uzasne som teraz precitala vsetky kapitoly a som total nadsena... no proste rychlo pokracko!

7 ďáblík ďáblík | Web | 15. ledna 2009 v 16:52 | Reagovat

jen tak dál...:)

8 Lucynda Lucynda | Web | 15. ledna 2009 v 22:20 | Reagovat

Moc super kapitola:)

9 Julča Julča | Web | 16. ledna 2009 v 9:27 | Reagovat

Ty jo, úžasná kapitolka :-)

10 Miraella Miraella | Web | 16. ledna 2009 v 21:24 | Reagovat

Limity jsou pitomý. S prominutím jsem to radši ani nečetla:)

11 Nakuta Nakuta | Web | 16. ledna 2009 v 22:23 | Reagovat

tija12: Děkuju ti :)

Anča: Aničko, však víš, všechno si řeknem ve třídě:) Díky:)

Tonks: Já Siriuse lituju, neboť je do ní( bude) zamilovaný..Tedy podle toho, jakou budu mít zrovna náladu :D Čekat určitě nebudeš muset, už kvůli tobě si pospíším:) Děkujuuu:)

Envy: Nj, Tichošlápek mýma očima :D Ae blbej není!:D A to R tam asi má doopravdy být, ale přepisovtat ho tam už nebudu, tak si ho vždycky domysli :D A díky:)

Maya:Chvátám vždycky :D A za kapitolu k tvojí povídce si možná vážně, vážně pospíším :D a Moc ti dekuju:)

passia: To mě těší..Díky:)

ďáblík: jojo:D

Lucynda: Děkuju:)

Julča: Díky Julčo:)

Miraella: Nečetla? No snad to přežiju a se svým žalem se nějak poperu xD

12 Verča Verča | Web | 28. ledna 2009 v 21:38 | Reagovat

Ahoooj.

Omlouvám se, že komentuju až teď, ale dřív jsem se ke komentáři nedostala.

Tahle kapitolka je... je prostě úžasná!!! Na začátku jsem se musela pořád usmívat, přesto, že to zrovna nebyla scéna, který bych se v realitě smála. Ale vidět Poberty, jak se snaží poskytnout někomu první pomoc, to je teda zážitek! :D

No ale ten Siri... Zachránil jí život, al to by nebyl on, kdyby toho taky nějak nevyužil. Bože, kde ten ty mozkový buňky má? Hm, asi mu je přitahuje gravitace, že se neudrží nahoře v hlavě. :D:D

Zamilovanej Remík! Docela Ráchel závidím. :) No, vlastně docela dost...

Mimochodem, ta pasáž o tom, jak je to krásný mít kamarády,, se mi moc líbila. Asi to dám přečíst jistým lidem...

No ale, abych se ještě vrátila k kapitolce:

konec byl skvělej! Vůbec bych od Jimmíka nečekala, že si takto se svým kámošem pohovoří. Dobře mu promluvil do duše, (bohužel si ale nejsem jistá, bylo-li to k něčemu :D).

Kapča se ti fakticky moc povedla. Nebýt výše pokráčko, začala bych zde skandovat. :)

13 bláňa bláňa | E-mail | Web | 28. ledna 2009 v 23:45 | Reagovat

tak to je pěkný, až na ten konec to že ji zachraňuje život, neznamená že toho musí zneužívat!!, ale jinak skvělá kapča!!

14 jarda jarda | Web | 13. února 2009 v 8:34 | Reagovat

jj dost dobrý

15 _Bloček_ _Bloček_ | Web | 14. února 2009 v 13:25 | Reagovat

HEzka kapitolka XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama