...............Nebojme si zítřků, třeba žádné nepřijdou xD..............

Únor 2009

O bytí a bití

24. února 2009 v 21:41 | Nakuta
Čauky,
vím, poslední dobu to tady trošku vázne. Je to kvůli tomu, že jsem se opět uchýlila k vlastní tvorbě... Doufám, že jste na tenhle blog nezanevřeli...
Tuhle básničku jsem napsala před pár dny. Vlastně je to zas jeden z mých pocitů...
Autor

O BYTÍ a BITÍ

Roztřeseš se a padneš naznak hubou k zemi.
Ústa ti zaplní písek a oči prach.
Srdce bude bít jako ve vězení,
Srdce bude bít na poplach.

Ze Smrti cesta nevede,
Z ní žádné východisko není.
Opakem života jest.
Někdo říká, že Smrt není trest.

Představ si věčně se smát,
Nikdy nezemřít, věčně umírat.
Představ si věčné milování,
Žádné braní, věčné získávání.

Žel, že jsme lidé, že my rozplynem se v prach.
Roztřesem se a padnem naznak hubou k zemi.
Ústa nám zaplní písek a oči- vždyť víte.
Jste mrtví ještě než se narodíte.

Je lepší snít, žít ve snách.
Alespoň do doby, než srdce začne bít na poplach.
A Smrt, ta není zlá,
Tam se věčně usíná a spí.
Kdo ví...

Mek meu

19. února 2009 v 23:03 | Nakuta
Ahoj...
V poslední době toho dělám strašně moc a dohromady nic. Čtu, učím se, chodím na procházky, skáču do závějí( dneska jsem si nevšimla tý značky, jau...), píšu básničky, dívám se na televizi, povídám si s kamarády...
Bohužel shledávám, že psaní povídek na téma HP mě přestává bavit. Chtělo by to nějakou změnu...( Tak co, kdo si se mnou bude hrát na Eragona? xD)
Jsem zamilovaná. Nechutně. To je možná příčina všeho... Ha ha.
To jsem to dopadla.
Jak se žije vám? :P

Mami? Co jste vlastně zač?

10. února 2009 v 13:24 | Nakuta |  Pobertoviny:D
Ahojky,
je tady další kapitola k Pobertovinám. Je sprostá a hloupá xD, jelikož jsem ji psala v poněkud ponuré náladě...Tedy odpusťte...
Nakuta


"Mami?! M-A-M-I?!" Lapal stále po dechu Voldemort.

"Dyť si přece věděl, že mu vočišťuje široký kecky.." Namítl pomalu Rem.

Voldy si ho zle přemeřil. "Ale Freddy se k ní chová jako ke služce!"

"Chlapče, pochop přece, že tvoje máti není malá Britney." Vysvětlil Freddy opatrně a pro všechny případy nahmatal brokovnici.

"Ona přece je služka." Řekl Petr.

James ho kopl do nohy.

"Chci-chci říct,..." Zakoktal Petr, ale Voldemort ho naštěstí neposlouchal.

"Ale pořád je to jeho matka." Řekla Evansová tiše, tak, aby ji Freddy neslyšel a přitom na něj vrhla zářivý a vtíravý úsměv.

"Matky jsou svině." Prohodil Sirius, když si vzpomněl na svini, která naň čekala doma s rozpálenou pánví. Ne, nechtěla mu připravit večeři. Mínila mu rozehřátým olejem spálit ksicht.

"Jak které. Všechny přece ne." Namítla Lily chladně, když si vzpomněla na tu svoji. To bylo samé: Lilynko sem a Lilynko tam.

"Bechbr." Odfrkl si Sirius.

Lily se významně podívala na Jamese a její pohled jasně říkal: "Zastaň se mě. Dělej."

James přejel pohledem všudypřítomné a strčil prsty pod sklíčka, aby si promnul oči. Pak rozvážně promluvil: "Všechny ne. Ale Siriova máma je fakt strašná děvka."

Lily se nafoukla.

Voldemort se povzbudivě podíval na Kretenínu. "Moje máma je skvělá, viď, mami?"

Kretenína si povzdychla: "Už to není jako dřív. Rychle mě to unaví..."

Freddy obrátil oči v sloup.

Remus se děsivě rozesmál a poprskal přitom jeden z obrázků Britney Spears.

"Dávej bacha, jo?!" Zavrčel Freddy.

"Co se do toho sereš, Freddy? Co se do toho sereš?!" Zavřískl Voldemort, který si Kretenínina slova vyložil po svém. Žila v tom přepychovým baráku jen s Freddym... Voldy si dal dohromady dvě a dvě.

"Je to tvá sestra, vole." Řekl James klidně a přísně se na Freddyho podíval.

Evansová nad jeho opovážlivostí obdivně povytáhla obočí.

"Vlastně nejsme vůbec příbuzní." Zasmála se Kretenína chrchlavě.

"Ne-nejste, jsme, co? CO?!" Rozeřval se Voldy jako malé dítě.

"Matky jsou svině." Opakoval Sirius moudře.

Voldemort cosi zablekotal nesrozumitelnou řečí.

"...prdele, nepřišli jste sem náhodou kvůli Plesnivcovi?!" Štěkl Freddy a upoutal tak na sebe pozornost všech. Dokonce i Voldy se na něj obrátil, ačkoli výraz jeho tváře byl stále prosycen znechucením a nepochopením.

"Kdo je Plesnivec?" Zeptal se Remus. Pobavení z jeho hlasu dosud nevyprchalo.

"Předvedu vám to." Usmál se Freddy zářivě.

Velice něžně pohladil brokovnici a postavil se.

"Znám tu scénku nazpaměť." Zachechtala se Kretenína potutělně, načež se s větou: "Jdu udělat něco k jídlu", vzdálila z místnosti.

"Ty zamilovaný pohledy, který vrháte jako králík bobky, na brokovnici, to taky souvisí s tím Plesnivákem?" Podbal se James ve vlasech.

Evansová jeho směrem sykla: kreténe.

"Blablablablá...." Vyplázl na ní Remus jazyk, který tichou nadávku zaslechl. Po pravdě, měl Evansové plné zuby. Neustále se dívat na to, jak leze Freddymu do prdele, i když ho ve skutečnosti ráda nemá. No kdo by se z toho nepozvracel?

"Vyserte se na nějký hádky." Zabručel Sirius.

"Tady.Se.Nikdo.Nehádá." Řekl Voldemort a sledoval nenávistně Freddyho taneční kreace- nebo to nebyl tanec?

"Co to proboha děláte?!" Povytáhl Petr obočí.

"Předvádí Plesnivce!" Štěkla Evansová-musela si na někom vylít vztek.

Freddy skákal na jedné noze a řval: "Zaplatím si koncéééért, koncéééért. Oberu děti o jejich prachy! Okradu pojišťovnu!..."

Pak prudce vydechl a otočil se na ostatní, v očích se mu zračila hrdost na sebe samého.

"Tak schválně. Kdo jsem?!"

"Brumbál." Řekl Sirius znuděně a bezostyšně vyflusl na perský koberec právě uhryznutý nehet ze své pracky.

"Správně!" Zaradoval se Freddy.

Voldy si bručel pod vousy cosi o hloupém příbuzenstvu.

Freddy se posadil zpátky do křesla a Siriův nehet se mu cestou zabodl do chodidla.

James znechuceně zkřivil tvář.

Remus zaškytal.

Freddy si všechny hrdě přeměřil. "Tak, bando. Plesnivec je tajná přezdívka pro toho zmetka. Jenže mi ho dostanem! Dostanem, jakože je moje druhý jméno Spears!"

Pak si rukou zakryl ústa.

Voldy na něj dramaticky ukázal rukou. "Ty prostitutko!"

Drobná úvaha

1. února 2009 v 21:58 | Nakuta
Existuje láska k rodině a to je docela jiná láska, než ta, o níž si myslíme, že ji cítíme k člověku, který nám padne do oka. Když se to vezme sem a tam, tak cit k rodině je ono hluboké : mít rád. Je to úcta, je to zvyk, je to vděk, je to nepopsatelné. Miluji svoji rodinu.
Podle mě jsou dva druhy lásky. První je ta k rodině, kterou jsem právě popsala. A ta druhá...ta druhá neexistuje, i když se o ní mluví( proto je nutné ji považovat za číslo dvě). Nevím, jestli dovedu dost dobře vyjádřit, co myslím slovy, která píšu...
Nevěřím v lásku číslo dvě. Zklamala mě. Zklamala jsem ji. Myslím, že tak nějak nevěříme v sebe navzájem. Láska je obecný název pro zalíbení, sexuální přitažlivost, porozumění...Láska je obecný název pro cokoli, díky čemuž my chceme trávit s určitou osobou čas.
Vždyť i Simmel uvedl jako název své knihy, že Láska je jen slovo ( doporučuji). Ironie je, že hlavní hrdina té knihy byl hluboce zamilovaný...
Touha po blízkosti. Je to všechno, co nám zatěmňuje mysl, ono zalíbení, sexuální přitažlivost, porozumění...Láska je jen označení různých a přece stejných pocitů.
Láska je jen slovo.