...............Nebojme si zítřků, třeba žádné nepřijdou xD..............

Drobná úvaha

1. února 2009 v 21:58 | Nakuta
Existuje láska k rodině a to je docela jiná láska, než ta, o níž si myslíme, že ji cítíme k člověku, který nám padne do oka. Když se to vezme sem a tam, tak cit k rodině je ono hluboké : mít rád. Je to úcta, je to zvyk, je to vděk, je to nepopsatelné. Miluji svoji rodinu.
Podle mě jsou dva druhy lásky. První je ta k rodině, kterou jsem právě popsala. A ta druhá...ta druhá neexistuje, i když se o ní mluví( proto je nutné ji považovat za číslo dvě). Nevím, jestli dovedu dost dobře vyjádřit, co myslím slovy, která píšu...
Nevěřím v lásku číslo dvě. Zklamala mě. Zklamala jsem ji. Myslím, že tak nějak nevěříme v sebe navzájem. Láska je obecný název pro zalíbení, sexuální přitažlivost, porozumění...Láska je obecný název pro cokoli, díky čemuž my chceme trávit s určitou osobou čas.
Vždyť i Simmel uvedl jako název své knihy, že Láska je jen slovo ( doporučuji). Ironie je, že hlavní hrdina té knihy byl hluboce zamilovaný...
Touha po blízkosti. Je to všechno, co nám zatěmňuje mysl, ono zalíbení, sexuální přitažlivost, porozumění...Láska je jen označení různých a přece stejných pocitů.
Láska je jen slovo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenia Lenia | 2. února 2009 v 14:35 | Reagovat

krásný.... chci říct jako krásně napsaný, tenhle text je sám o sobě silně maniodepresivní...

2 Agnes Lore-Ley Agnes Lore-Ley | Web | 2. února 2009 v 16:23 | Reagovat

No jo, láska (pořadové číslo dvě :D) je jen slovo :)

Bohužel takové slovo, které tě pořád obtěžuje, snaží se ti prokopat do mozku...no eh :D

Asi mi nerozumíte co? :D

Láska (č.2 :D)

Nevěřím na ni

Nevěřím, že by mohla existovat taková náhoda, aby se potkali dva lidé, kteří se bezmezně milují. Vždycky se najde chybka.

Možná je ta chyba ve mně. :)

Je to dost pravděpodobné :)

No prostě....krásně jsi to napsala, Nak :)

3 Maya Maya | Web | 2. února 2009 v 18:19 | Reagovat

Hm... zase budu mít o něčem večer přemýšlet. I když, vezmeme-li to kolem a kolem, přemýšlím o ní každý večer, úplně psychicky vydeptaná a říkající si, že tak slabá, aby se nemohla krotit nejsem (chyba) :-/

Každopádně zase jsi u mě zabodovala tím tvým způsobem vyjadřování o pocitech. Stejně jako u Hnít a miliony dalších, včetně básní. Asi bych nikdy nedokázala psát tak... já nevím, jak to říct, nezaujatě je blbý slovo a otevřeně... nevím, prostě to nedokážu popsat.

Každopádně jsi ale machr na úvahy, dovedeš to napsat tak, abychom o tom (teda já určitě) přemýšleli. Hezký... moc.

Maya

4 Miraella Miraella | Web | 2. února 2009 v 19:47 | Reagovat

Jistěže je to jen slovo. Jsou to sympatie a chemie a většinou to skončí pořádným kopancem do prdele. A proto, soudruzi, množte se, ale na milování zapomeňte :D

5 Lenka Lenka | E-mail | Web | 2. února 2009 v 20:29 | Reagovat

Krásné zamyšlení.

Ale...možná to je jen slovo. Lidé litují těch, kteří žijí bez lásky, ale přitom, je to právě láska, co jim nejvíc ubližuje. A´t už jakákoliv, vždycky s sebou přináší bolest, smutek a utrpení. Ať už je to láska k rodině, nebo ke komukoliv jinému.

Láska...přátelství...

Co si vybrat?

A je to tak těžké?

Vždyť přece přátelství je víc než láska. Ale málokdy vyhrává, když tyto hodnoty stojí proti sobě...

6 ďáblík ďáblík | 2. února 2009 v 20:38 | Reagovat

Je to napsané moc pěkně. Když jsem to četla, musela jsem se hodně zamyslet. Co je to láska? Máš pravdu je to jenom slovo. Zkušenosti mi potvrdily, že je to jenom slovo, ža snad ani neexistuje. Láska strašně moc bolí, zraňuje, a přesto ji každý vyhledává. Ale já myslím, že láska je jenom iluze...

7 Millka Millka | 2. února 2009 v 20:48 | Reagovat

souhlasim... ale to slovo kazdy provokuje a hleda... a potom az ho najde se ho desi a dela drahoty... clovek je stejne vetsinou vul. laska myslim orpavdova laska stejne neexistuje. alespon podle me. a kdyz uz nahodou se zjevi nekdo ke komu muzes hledat vzajemny sympatie tak to skonci spatne... a pak sou takovy tipy lidi jako ja ktery se lasky boji. mozna je to tak lepsi. alespon muzu zit v presvedceni ze neco takoveho nekde jen existuje... naivita je nekdy krásná:)

8 ichtyl(ne Irene..nejméno mé) ichtyl(ne Irene..nejméno mé) | Web | 4. února 2009 v 21:35 | Reagovat

Si se rozjela holka.....

....co já na to? Nevím, nemůžu soudit.

Páč pokud řeknu,  že miluju svoji rodiny.... myslím tím, že i když bych to asi těžko řekla nahlas, NIKDY bach nevyměnila za NIC na světě.

A "Ta druhá" .... neřekla bych, že bych někdy byla zamilovaná tak jak se o ní vypráví...  a asi ani moc ne jak ji popisuješ.

Jsem prostě takhle relativně spokojená... mám koho nakopnout do zadku, když mě zamkne do kumbálu - Bráchy.

Ke komu se schovat, když mi není nejlíp - rodiče.

S kým se bavit, že mi málem prdne bránice - kamarády.

Oni nenechaj ve štychu mě a já je.... co by to bylo než láska... a jiný nepotřebuju... aspoň zatím.

PS: po očku jsem zahlídla .... popravdě se mi doooosti příčí jak to je všude kolem, jak si každej to jediný slovo šeptá x řve, řekne když se mu hodí... já těch pět hlásek upřímně nesnášim, ale pokud existuje _____ tak doufám, že ji chytnua už nepustím... protože v tom případě, to musí bejt sakra dobrý! ;o)

(toť moje dorbá úvaha... upřímně už ani nevim co jsem tím přesně chtěla, ale co na tom.... chtělo by to vyprdnout se na úvahy o životě a pro změnu ho žít.... -úvaha číslo dvě, řekla bych nijak zvlášť od věci... asi začnu zítra... jen si dám menšího šlofíčka... XD.... tak jest... a abych toto vážné téma ukončila noblesně... přeji všem ...to nahoře a taky úsoěch při Tlučení špačků!!! Brou. ).

9 ichtyl(ne Irene..nejméno mé) ichtyl(ne Irene..nejméno mé) | Web | 5. února 2009 v 15:21 | Reagovat

Teda... tak já si ten svůj koment znova přečetla a řeknu vám, že narozdíl od článku, to svoje pochopit nemužu.... taková slátanina... jajks... please.... zmáčknětet delete! Kdo nezmáčk možná, čte dále... tfuj tajbl.... upřímnou soustrast.

Je tohle normální??????? :-§) (včerejší vynález... zde smajlík s knírkem... hehe... je libo husárka?)

10 Rony Rony | Web | 8. února 2009 v 15:09 | Reagovat

Tak moc pravdivé, až to bolí. Ale...ano, je to jen slovo...ale jak bychom si dokázali beze slov porozumět? Tězce. Láska...Brumbál říkal...že je to ta nejmocnější zbraň. Já bych ještě dodala: Která se ovšem snadno obrátí proti nám...a dělá hnus ze všeho krásného.

Tak bych to sformulovala.

Navíc "chemie přitažlivosti" začne působit vždycky, když se to nehodí.

Pěkná úvaha.

11 Verča Verča | Web | 8. února 2009 v 18:06 | Reagovat

Ach, to je nádherná úvaha!

Moc hezky jsi to popsala. Já ale na tu druhou lásku věřím. Jo, možná jseem pitomá, ale opravdu na ni věřím, nebo alespoň na ni věřit chci. Není tak stálá a pro většinu lidí asi ani tak trvalá, jako ta první k rodině, ale jistě existuje. Jen je těžké ji najít a ještě těžší je udělat z ní podobnou té první. Kdyby to bylo lehké, nemusela by se spousta manželství rozpadat a lidé by tak skutečně splnili svůj slib, který si dali ve svatební den.

Bohužel však nic není dokonalý.

12 Ranya Ranya | Web | 7. dubna 2009 v 19:10 | Reagovat

Líbí se mi, jak uvažuješ. Já první beru čistě jako taková ta povinná oddanost, vděk... a druhou? Musela bych v ni věřit, že, což nevěřím. Nebo ano, pro celý svět exicuje, pro mě ne... něco, na co nemám právo, řekněme.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama